Report MASTERS OF ROCK 2016, Vizovice, 14.7.2016, ROCK FACE STAGE

Kdo by nechtěl hrát na nejlepším festivalu u nás…..takový hudebník asi neexistuje. Původní čas odjezdu jsme posunuli ještě o hodinu dřív. A dobře jsme udělali. Dnes máme naloženo až po střechu, bereme o tři bedny víc a nálada je hned po startu výborná. Robin rozdává pukavce a padá jedna hláška za druhou. Přesně táááák – tahle debilní fráze nám vystačí v pohodě až k další zastávce. Hoši tuhle hovadinu vyštrachali v jednom stejně debilním rozhovoru a v podstatě se dá aplikovat skoro na všechno. Na další zastávce jsme velmi překvapeni. Zde má čekat Zdenál, ale my ho jaksi nevidíme. Místo něj sedí na zídce Kapitán Korkorán v bílé námořnické čepici s nápisem Captain a zřejmě spí…? Ne, je to asi Zdenál. Naskakuje do auta a oči mu svítí jak xenonové reflektory. Jako správný námořní kapitán hned velí : „Jeď rovně!“ Šnek nedbá a jede vlevo. To se Korkoránovi vůbec nelíbí a marně mu vysvětlujeme, že pojedeme tak, jak jsme se dohodli.  Město, ve kterém jsme zůstali viset, radši ani nebudu jmenovat. Zapíchli jsme se do kolony na horní pumpě a celý posun přes tuto prdel světa nám trvá víc jak třicet minut. Je po náladě. Dostávám točky, protože sedět bezmocně v autě a čekat, až se rozsvítí zelená, je čiré zoufalství. Zvlášť, když toto absolvujeme třikrát za sebou. Do toho zezadu neustále šije Korkorán tu svou písničku : Já jsem vám to říkal, že máme jet rovně, já jsem vám to říkal. To nám teď pičovole pomůže, to jo. Jediná pozitivní věc, kterou tato zdržovačka měla je, že hoši vylezli z auta v koloně a počůrali demonstrativně ohavný park v tomto ohavném městě.  Tak konečně jsme se pohnuli a ještě nejsme kompletní. Fofo čeká dnes výjimečně v dalším městečku a to my usilovně hledáme. Přeborníkem v navigaci je samozřejmě svítící Korkorán, který stále velí : „Jeď rovně!“ Opět špatně, otáčíme zpět a tudy vede cesta. Další pokyn zezadu : „Na kruháku doprava!“ Zase špatně. Jsme na mostě. „“Říkal jsem ti na kruháku ROVNĚ a doprava!“ To už snad bude lepší zapojit naši navigaci a nastavit v ní pokyny v jazyce hebrejském.     Uklidňuji se až ve Zlíně na pumpě a za neustálého proklínání všech opravářů silnic, navigátorů a navigací, si konečně vychutnávám doušek chlazeného piva. Náladu mi vylepšuje Jeníček, který vynáší z auta bednu zmuchlaných plechovek od piva a sype je do nejbližší popelnice. „Tam jste to neměli házet, to je popelnice pro nebezpečný odpad!“ hlásí paní pumpařka. Jeníček její protesty ignoruje a tvrdí, že zmuchlaná hliníková plechovka je nebezpečný odpad….   Konečně Vizovice. Jsme na místě a hned po příjezdu k backstage vidíme rozdíl mezi naprostou a dokonalou organizací festivalu a bordelem a totálním chaosem na silnicích a ve městech tam venku. Soudruzi z ministerstva dopravy a z některých radnic by měli jezdit povinně na tento festival studovat, jak má vypadat dokonalá organizace. Ano, tady vše šlape jak na drátkách. Zabydlujeme se za backstage a pomalu se připravujeme na svůj set.  Všechno z auta ven, malá porada s panem zvukařem, zvučíme a jdeme do boje. Hned během prvního našeho válu se hrnou fanoušci k nám a prostor je okamžitě zaplněn až daleko za velkou obrazovku. Ti, co se nevešli, nás sledují na obřím panelu. Úžasná reakce návštěvníků, perfektní zvuk a servis na stage nás nakopává k nejlepšímu výkonu. U čtvrtého válu už mě opouští obavy z toho, že by se něco mohlo třeba i podělat a vychutnáváme si fantastickou atmosféru koncertu. Pozná se to podle příjemného mrazení po celém těle. V kotli je řádný závar a borci dokonce roztáčejí i mlýn. Šnek signalizuje, že máme ještě časovou rezervu, takže můžeme v klidu přidávat. A mohli bychom přidávat i dál – podle reakcí lidí klidně i pětkrát! Hotovo, náš čas vypršel, my lezeme z pódia s pocitem dobře vykonané práce. Jdu dopředu a vysvětluji fanynkám, že dámská trička Ocelot už nemáme, ale měla by být nová série, kdy jsme se rozhodli, že budeme vyrábět trička s vestavěnou podprsenkou – podle velikosti. Holky si budou moci tohle speciální tričko ozkoušet přímo za pódiem a mám takový dojem, že k prodeji se hlásili velmi ochotně úplně všichni z kapely…  Máme sbaleno a jdeme očumovat další kapely. Testament to je tutovka, tady není co řešit a my se jednoduše ztrácíme a pak různě dohledáváme, ale to už není podstatné.   Pro nás je nejdůležitější to, že jsme na tomto fantastickém festivalu mohli hrát. Díky za pozvání, za skvělou organizaci a díky fanouškům za moooc pěkný kotel!   Heinrich