REPORT BEERFEST, Pávov u Jihlavy, 6.8.2016

……! ……..! Ty tečky s vykřičníkem – to je moje meditace těsně po tom, co jsem si při balení věcí do futrálu už podruhé ukopl prst na levé noze. Samozřejmě o futrál, jak jinak. To nám to teda pěkně začíná, říkám si a snažím se nekulhat, protože která kapela by chtěla hrát s kulhavým basákem…? (I když o jedné bych věděl, ta by brala i beznohýho).     No a my vyrážíme na další štaci. Šnek přijíždí absolutně přesně, my tankujeme palivo a po otevření víčka nádrže se zevnitř z obrovské, černé , prázdné, hladové díry ozve dutý hlas :“To je taky dost, po tejdnu!“ Nakláním se k díře a hulákám dovnitř : „Drž hubu!“  Na pumpu doráží také Fofáč a tento fakt mi hned zlepšuje náladu, protože tím pádem se dnes nebude čekat a vezmeme to jedním vrzem. Dnes jedeme směrem na západ, určitě nemůžeme minout naši oblíbenou Želetavu a hospůdku U kouzelného průjezdu. Zde už je připraven Jeníček, vrata od průjezdu jsou otevřená a šup – už jsme tam. Dostáváme na cestu do žaludku dva točené kozlíky a pan hostinský nám chce přibalit ještě svačinu – další točené kozlíky. S díky odmítáme, protože nám je jasné, jak by to dopadlo – po zařazení druhého rychlostního stupně bychom byli, jako vždy, zalískaní od piva. Proto máme na autě od minulého týdne novou samolepku, schválenou ministerstvem dopravy : „Není–li možno za jízdy trefiti se džbánkem do úst, jest konzumace nápojů z otevřených nádob zakázána“.  Dnes fakt nehodlám komentovat opravy silnic ve směru na Jihlavu, to by byly jenom samé tečky a vykřičníky. Anebo jo : ….! ….. ……! …. ……. !Konečně vjíždíme do Terče a hned na kruháku nabíráme Kácu. Ještě ne, ještě ne, ještě vybíhá půlka osazenstva ven a hoši se staví na náměstí jeden vedle druhého ke zdi. Vše probíhá hladce, jenom mám strach, aby si někdo z nich třeba najednou nedřepl…  Slečna blondýna na pumpě v Terči je dnes nějaká nervózní a dokonce ani nereaguje na naše obligátní stupidní poznámky. Myslíme si, jak jsme vtipní, ona si však myslí, že jsme kreténi. No a jsme v Jihlavě. Vůbec nevím, kde je Pávov, ale tohle vše řeší naše osádka docela jednoduše : támhle ti tam určitě jedou taky, tak se zeptáme. Tvrdím, že támhle ti tam nemůžou jet, když jsou na zastávce v opačném směru. Nakonec vše řeší paní, která už je na podobné dotazy zřejmě zvyklá a ani nečeká, až se zeptáme a hned nás naviguje správným směrem. Je vidět, že paní je inteligentní a vyhodnocuje situaci líp jak navigace. Jsme na vstupu, dostáváme pokyny od pořadatelů a parkujeme hned vedle pódia. Už během jízdy dostáváme zprávy od špiónů, kteří hlásí, že na Beerfestu je hromada lidí. Tedˇ se přesvědčujeme na vlastní oči. Je tady plno. Areál lemují stánky místních pivovarů. Skoro všechny pípy okupují žízniví pivaři, takže si vybírám stánek, kde není vůbec nikdo. Ptám se slečny blondýny, proč zde nikdo nekupuje pivo, protože mám strach, jestli se třeba zrovna nenaráží. „Ne ne, pane, já dnes nenarážím, to dělá tady kolega, ten naráží, já tady dnes jenom točím a kasíruju.“ Dávám si pivo a radši už o narážení nic neříkám, mohl bych taky třeba narazit. Jdeme zvučit a hoši od techniky se opravdu snaží. Začínáme náš set a vše probíhá k naší spokojenosti jak má. To ale jen do okamžiku, kdy během pogování dochází hned pod pódiem k bitvě. Hoši se řežou hlava nehlava, válí se, kopou, tlučou, mlátí, tahají a vůbec – je to pěkná rvačka. Situaci komentuji mezi hraním a oznamuji návštěvníkům, že na koncertě pořádné rockové kapely musí prostě docházet ke rvačkám, s tím se nedá nic dělat. Bojovníci se přesunují jinam a my pokračujeme v jízdě. Pekelnej stroj, Going To Hell a Rock n roll Dog, přidáváme ještě Kalbu a končíme. Podle reakcí návštěvníků během koncertu můžeme říct, že dnešní mise je splněna na sto procent. Také zvukaři hlásí, že zvuk byl medový. Jsme spokojeni skoro se vším – jediný problém snad je osvětlení, takže některá gesta a kraviny, které používám za hry, nejsou vidět, ale nijak nám to nevadí.  Balíme a nakládáme. Vše samozřejmě řídí Šnek a jako známý puntičkář musí mít všechno na svém místě. I ta nejposlednější krabička od sirek musí být správně uložena – to znamená nápisem nahoru a hlavičkama po směru jízdy. A tak je to správné, nejhorší, co může být, je bordel v autě a zesilovače naházené na sobě jak seno. Odjíždíme z další výborné akce, pořádající agentura NT Music dnes skvěle zabodovala a my se vydáváme zpátky do Terče. Noční Terč je celkem klidné město a ani my nehodláme narušovat tento klídek nějakým hulákáním – proto se přesunujeme do našeho oblíbeného nočního báru, kde se ujímá své práce náš dýdžej Pájka a zásobuje nás čerstvými světovými hity…Mezitím jdu na obhlídku města, ale končím na kruhovém objezdu. Zde jsou dokolečka naskládáni pánové staršího věku a snaží se je fotografovat ožralá afektovaná paní – možná kolegyně, možná průvodkyně. „Paní, vyfoťte mě taky, mě ještě dneska nikdo nefotil!“ Na moji žádost reaguje potácející se fotografka : „Já tě vyfotím, ale musíš si to vole zaplatit!“ Chechtám se a stále stojím v záběru a šílená umělecká fotografka nemůže vyfotit pány sedící kolem kruhového objezdu. Paní se potácí ze strany na stranu a nemůže zaboha stabilizovat foťák. „Tam budete mít šmouhy, to by chtělo stativ“ poučuji a dávám se do hovoru se sedícími pány na kruhovém objezdu, kterým je zřejmě opilá umělkyně šumafuk. Tak to bylo jen o vlásek – projíždějící auto lízlo paní fotografku jenom těsně a mám takový dojem, že řidič mercedesu se ještě dneska diví, kde se mu vzal za stěračem batoh se svačinou a s červenými ponožkami…  Nastává klasická situace – Šnekovi vůbec nezávidím – nahání hudebníky z baru do auta, a když už se mu to skoro podaří, polovina z nich vylézá z auta ven. Hlavně nenápadně. Jedeme, protože před námi je ještě návštěva hospůdky U kouzelného průjezdu, kam jsme byli odpoledne pozváni. Přijíždíme k vratům, která jsou zavřena na sto západů. Radím Šnekovi, aby sto metrů couvl a rozjel to naplno do zavřených vrat. To by bylo, abychom se nedostali dovnitř. Šnek moje dobré rady ignoruje, Jeníček vystupuje z auta a my jedeme domů. Kdybychom věděli, že bude zavřeno, zůstali bychom v Terči a já jsem se aspoň mohl vyfotit! Snímek s názvem „Padající šmouha“ by vyhrál spolehlivě kteroukoliv fotosoutěž. Díky všem, bylo to opět kouzelné.   Heinrich