REPORT 9.7.2022, Štítary, okr. Znojmo, Popáč fest

292120591_727540581862237_5040880851056646971_n

REPORT 9.7.2022, ŠTÍTARY, OKR. ZNOJMO, POPÁČ FEST

     No, zážitky z cest dnes asi tak nějak nebudou. Naše dnešní cesta je totiž dlouhá pouhých 8 kilometrů a není zde ani jedna pumpa. Nemůžeme tedy otravovat a šikanovat pumpařky, hulákat po ostatních  účastnících silničního provozu a dokonce nestojí ani za to otevřít si lahváč.  Než totiž seženete otvírák, jste na místě. Vlastně ještě jedna věc se nám přihodila. Fofo se rozhodl, že pojede na koncert VLAKEM! Čekáme tedy na nádraží, kdy se vyvalí ven, a po krátkém, avšak urputném výslechu jsme zjistili, že výtečník jel vlakem jenom proto, aby nemusel řídit a mohl konzumovat více druhů nápojů. Nenápadně zjišťuji, jak se to dělá po technické stránce, myslím tím taková jízda vlakem. Přece jenom jsem vlakem nejel minimálně sto let. „Koupíš si lístek u báby ve vokýnku, pak ho označíš a pak vlezeš do vlaku a tam ti ho zkontroluje průvodčí.“ Aha, přemítám nahlas, než se nechat takhle buzerovat, tak to radši budu jezdit autem. „To je pravda,“ praví Fofáč, „ty radši jezdi autem, protože bys v tom vlaku zase udělal nějakou vostudu.“ (máte zpoždění, jedete jak posraní, nádraží vypadají jak po válce, průvodčí má špinavé sako, ta klec na konci vagónu je pro kriminálníky….atd.)

     Hlavním tématem dnešní jízdy je minulý koncert, kdy se naši další dva výtečníci poněkud upravili a pak se hledali, až se našli. Jana s Kácou měli opravdu v Mysleticích hooodně přátel. Dál to nemůžu rozvádět, protože kdybych prozradil, že se parádně zlili, byl bych za to asi vaděnej.  Jo, a abych nezapomněl – Fore se tak tak vrátil z Mástru, je plný dojmů, má kruhy pod očima, je trochu nahluchlý a pije točenou limonádu. Toť neklamné znamení, že se na Mástru taky dobře měl. Přivezl si odtud jedenáct elpíček, ale nemůžu z něj ani za nic dostat, jaké kapely si koupil. Pořád něco bručí o Baboucích a Moravance a vypadá hrozně nasraně. To je taky nápad, kamaráde, kupovat si elpíčka pod vlivem. To se pak splete hned – místo Black Sabbath si koupíš Babouky, místo Manowar Moravanku a místo Slayer – Šluknovjanku. Taky bych byl nasranej.

     Přírodní rybářský areál ve Štítarech se jmenuje Popáč, čehož já ihned využívám a uvádím věc na pravou míru – logicky se ten rybník dříve jmenoval Fofáč po otci zakladateli, známém lovci a štikaři Fofáčovi. Ten však si tenkrát musel vybrat – buď budu hrát rokenrol, anebo sedět na břehu a dělat přesný opak – tichého blázna. Obojí nejde dohromady. Nakonec, po čtrnáctidenním sezení u tohoto pravoúhlého rybníka, kdy za celou dobu nechytil ani mřenku, vzal všechny pruty, zlámal je přes koleno, flákl s nimi o břeh a řval :„Seru vám na to!“ Celá rybářská společnost u toho byla a na počest tohoto statečného vytrvalého lovce, který se pak dal na dráhu rockera, se rybník přejmenoval na rybník Fofáč. To, že se teď jmenuje Popáč, je vina jistého člena rybářské stráže, kterému vpředu chybí zuby.

     Pan pořadatel si dnes dává opravdu velmi záležet. Uzená trampská klobása, výborné píívo a spousta vysokých blondýn. To je pro náš hudební soubor ideální stav. Pokud tohle máme na místě koncertu, vždy podáme ten nejlepší výkon. Zvuk je naprosto excelentní, Laďa svůj aparát vůbec nešetří. Když jdu po našem vystoupení kolem basových beden, slyším, jak si repráky mezi sebou povídají : Pan Reprák : „Kurva, ti nás dneska provětrali.“ Paní Repráková : „To jo, skoro mám natrhlou blánu.“ Jediná věc, která mi trochu vadila, bylo málo místa na kamion stage, takže jsem občas kopl do Foreho mikrofonů, občas jsem se málem zřítil a taky mi odněkud shora kapalo na karbid.

     Po koncertě vedu ještě krátký, ale velmi souvislý rozhovor s panem Vlastimilem Staníčkem, bubeníkem Gilotiny, zvaným též Paša anebo Drtikol. O tomto pánovi se můžete dovědět spousty informací v mé knize, avšak to není nic proti jeho live výřečnosti :  „Podívej se na ten rybník (koukám a nic nevidím) – „ještě teď jsou tam čáry po bruslení.“ „A támhle ten dolík uprostřed, tam se v únoru propadl pod led rybář.“

     Celkově hodnotím tento koncert vysoce kladně, na bránici si přikládám octanové obklady, protože už se fakt nemůžu víc řehtat – každý pohyb mi dělá problémy. Díky Laďovi za opravdu smrtící pekelný zvuk – myslím, že takhle přesně bychom měli být nazvučeni vždy a za každých okolností. Nekompromisní, drzý tlak, údery bubnů dělají z hárošů plešouny a naopak a kytary, jako když řezník krájí krvavé maso na řízky. Díky Broňovi za pozvání a za organizaci (jen, kdybys, kamaráde, tak strašně neřval),  díky všem, co jste si přišli vytřepat hlavy a zase někdy.    Heinrich