Report 8.4.2016 JILEM, okr. Jindřichův Hradec, Extreme Massacre Vol. 1

SAMSUNG CSC
 

8.4.2016 JILEM, okr. Jindřichův Hradec, Extreme Massacre Vol. 1

Poslední dva měsíce nebyl s odjezdy na koncerty žádný problém, skoro vždy vše klapalo perfektně. Občas jsme sice někoho zapomněli naložit, ale jinak vše fungovalo dokonale. Dnes si myslím, že tomu tak taky bude. Prdlajz. Nebude. Původně domluvená hodina odjezdu se posouvá, protože někteří hudebníci vyměnili auto za vrtulník a tento stroj sice létá rychle, ale občas je problém najít flek, kde se má vlastně přistát. Nejdřív nabírám Sifóna. Ten nastupuje a hned vyndává z báglu perník ve tvaru kuřete. To je velikonoční kuřátko, hlásí Sifón a háže perník za přední sklo. Jestli nám zalíská palubovku, tak to tady bude celou cestu smrdět…. Další zastávka je u Robina. Zde to zdálky vypadá, jako by nikde nikdo nebyl a mám takové podezření, že se na nás něco šije. Nastupuje Robin se Šnekem a Šnek si sedá místo k volantu hned dozadu do trojky a lebedí si, jak krásně se mu tam sedí. Tak nějak se mi lepí jazyk na patro a dal bych si pivo, ale za volantem to jaksi nejde. Na další zastávce u Pájky však vystřeluji od volantu a sedám si vedle. Stejně mi to není nic platný, protože dneska jsem ani nestihl koupit si žádný nápoj. Konečně se hneme z místa. Všichni jsou naloděni, napapáni, napojeni, vyčůráni a taky si zakouřili. Tak to je ideální stav, který se jen tak nevidí. Nikdo nekňučí, že má žízeň, nikdo se nekroutí, že chce na záchod a nikdo nečmudí a nedělá z auta udírnu. Probíhají klasické rozhovory a je vidět, že jsme se pět dní neviděli, takže za tuto dobu se udála spousta věcí. Hlavním tématem jsou dopravní nehody, dále rozebíráme kretény, polokretény a bavíme se skvěle opět na cizí účet. Tady by někde měl bejt Zdenál, tvrdí Šnek u Želetavy. Ano, Zdenálovo auto značky Superb Ocelot se nachází zaparkované na pumpě. Původně jsem chtěl jet za váma, ale teď na to seru a jedu s váma, praví Zdenál a nastupuje si. Ještě jedna zastávka musí být, chybí totiž Káca. Káca číhá v Terči na klasickém místě, zavírají se za ním boční dveře a vypadá to tak, že ho dnes v Terči už nikdo neuvidí. Motáme se ven z města a zezadu se nenápadně ozývají hlasy, jakože by bylo dobrý dát si kafe. Jen si chlapci dejte, říkám si v duchu a raduji se škodolibě, protože žádná pumpa není v dohledu. Radost mi kazí Šnek, který za halasného radování zastavuje na výpadovce z Terče a všechno se to hrne na pumpu. První leze z pumpy Fofo. Kafe tady teda za moc nestojí, bručí. Proto si ho taky nedávám a vybírám vhodný nápoj. Kafe je sice naprd, ale slečna pumpařka je velmi sympatická. Poté, co posádka vykonala všechny nutné potřeby – kafaři vylemtali kafe, kuřáci vyjeli poslední vajgly – dáváme se opět do pohybu. Vše dokumentuje Robin, aby pak někdo neřek, že si vymýšlím hovadiny. Jilem. Jsme na místě. Vcházíme do krásného kulturáčku, je zde příjemně a útulno a za barem nacházíme dvě sympatické blondýny. Takže zatímco já se zdravím se zvukařem, všichni ostatní samozřejmě okupují bar, jak jinak…Pan zvukař je náš velmi dobrý známý a protože nás zná, určitě bude krásný zvouček. Sál se pomalu plní, nejdříve odhadujeme padesát a později už to vypadá už skoro na sto návštěvníků. Největší kravál dělá za začátku osazenstvo našeho stolu, jak jinak. Nastupuje první kapela, na plac se vydávají punkeři a už se vesele poguje. Mezitím osazenstvo našeho stolu vyčmuchalo, že sál je spojen s hospodou nenápadnými dveřmi a hoši si začali nosit různé nápoje, které za barem nebyly k dostání. Není sice poznat, co v té sklenici je, ale rozhodně bych tipoval, že nápoj není lihuprostý. Koncert první kapely končí a my se pakujeme na plac. Vyndávám zesilovač z futrálu a ejhle! Opět odkudsi vypadává malý panák, tzv. tajtrdlík. No to je divný, kde by se u mě ve futrálu vzal tajtrdlík, ještě k tomu prázdný a malý? Jednou se mi to už stalo, ale to už je hodně dávno.. Záhada je neřešitelná, ale říkám si, že pořád je lepší, když z futrálu vypadne tajtrdlík než třeba lampa ze zesáku. Jdeme do práce a zde se projevuje naše tříměsíční zimní neustálé koncertování. Vše hraje, vše funguje a i nám se hraje skvěle. Není třeba cokoliv řešit, všichni ví, co mají dělat a někde jsem četl, že prý se tomu říká sehranost.. Nastupuje první vlna a kromě třepání hlav zde funguje i pogo. Je to výborné, když na nás řádí metloši i pankáči. Nikdo nic neřeší a všichni se baví. My se dostáváme do obrátek, Káca s Fofem vymetají svýma řepama pódium, Pájka vzadu kontroluje zkušeně situaci a nutí své bubny vydávat co nejdunivější rány. U toho já můžu dělat cokoliv, ale nejvíc mě dneska baví mlejnek a couvačky. Za hry nás Šnek zásobuje pivem, ale tak nějak není čas konzumovat. Přidáváme ještě jeden vál a spokojeně odcházíme. Dalo by se říct, že teď jsme celkem dobře připraveni na další koncerty. Otevírám pomalu futrál od zesilovače a pozorně sleduji z dálky, co se bude dít. Záhada neidentifikovatelných tajtrdlíků (UTO) musí být vyřešena! No jistě, k futrálu přibíhá ten tajtrdlík, co jsem ho předtím vyhnal a skáče dovnitř. Za ním následují další dva. Tak dobře, hoši, když se vám v tom molitanu tak dobře bydlí, nechám vás tam. Ale nepolezete mi do zesilovače, hajzlíci jedni. Kulturák v Jilemu je skvělý a projevuje se to i na stěhování beden. Jednoduše se najede zezadu a našvihá se to dovnitř. Celý soubor se po naložení rozprchl všude možně a Sifóna s Robinem nacházím ve vedlejší hospodě. Paní hospodská, mám hlad, nemáte třeba párek? Já mám ty vole takovou chuť na párek….Pane, neříkejte mi ty vole a párek nemám. My tady nevyváříme, tady se chlastá! Zkouším to ještě jednou, ale marně. Zápasím s děsivou myšlenkou, že budu muset jít do auta sežrat tu Sifónovu perníkovou kačenku nebo co to je. Takže odjezd domů. Kromě dobrého pocitu z koncertu si odvážíme (nepočítám UTO ve futrálu) i další kontakty a nabídku na koncertování. Hlad zaháním limonádou smíchanou s pivem, tzv. pivonádou a po cestě na základnu sleduji pozorně okolní lesy, jestli by se nedala ulovit nějaká pozdní večeře. Tak to je asi tak zhruba vše, já teď jdu zkontrolovat tajtrdlíky, jestli nedělají ve futrálu bordel a ještě je třeba poděkovat skvělým pořadatelům tohoto koncertu, zvukařům, obsluze na baru a všem, kdo nám pomáhali. Také paní hospodské poděkuji, jelikož díky ní jsem vynalezl prostředek k utišení hladu – pivonádu.           Heinrich