29.4.2016 PARDUBICE – RC Ponorka (MFT)

Cestování v pátečním odpoledni je opravdu velká legrace. Všichni jsou včas připraveni a naloďování probíhá bez problémů, jenom se nemůžeme pořád dohodnout, kudy se do těch Pardoubek vlastně pojede. Všechny silnice jsou totiž ve stádiu oprav a v podstatě je jedno, kudy to vezmeme, protože stejně se budeme potloukat po objížďkách. Díky neustálým semaforům, objížďkám a přiblblým cedulím jsem se aspoň naučil zpaměti krásné heslo : „Musíme to opravit“. Kdybyste to opravovali průběžně, tak jste nemuseli zavřít všechny trasy, blbouni. Jsme v Terči a nabíráme Kácu. Káca nás vítá u svého domu se speciálkou – chleba se zapečeným uzeným! To je dneska překvápko, to jsme ještě nejedli. Okamžitě trháme obal a vrháme se na speciální pochutinu. Podle mlaskání a moulání je jasný, že tato poživatina je opravdu skvělá. Taky platíčka s pivem určitě potěšila většinu osazenstva. Nálada je výborná, ale stále nám ji kazí idiotské objížďky. Při spatření červeného světla se mi začíná dělat vyrážka za pravým uchem a musím si otevřít další plechovici. V kritické situaci se ocitáme taky z důvodů čůracích. Nejbližší pumpa je až za Havlbrodem. Šnek ani nestačí zabrzdit, všechno vyskakuje bočními dveřmi a zaléváme živý plot Však co, stejně tady určitě nejmíň tejden nepršelo. A když už jsme na té pumpě, tak si sedáme a pozorujeme zajímavého jedince na druhé straně silnice. Zřejmě sportovec, praví Fofo a dává si dalšího šluka z cigára. Proti sportování fakt nic nemám, ale zdá se mi, že pán je trochu mimo. Běží na konec chodníku, tam dává padesát kliků, obrací se a běží pryč. Kliky na chodníku za doprovodu projíždějících a smrdících aut tě vole určitě posílí. Jedeme dál a další a další stopky a objížďky. Vem to Šneku po tý polňačce a dostaneme se za objížďku – hlásí někdo. O tento manévr se zřejmě už před náma někdo pokoušel, a tak statečný sedlák navozil do půlky cesty hromádky hlíny, aby mu podobná individua neprznila zaseté pole. Konečně Pardubice. Zmlácení cestou přistáváme , otvíráme auto a rovnou vše valíme do Ponorky. Ponorka je moc pěkný klub a na místě už jsou další kapely – Lady Kate a Autobus, takže se čeká jenom na nás. Dneska jsme na řadě jako první a už se těšíme. Pan zvukař je velmi systematický a na zvukovce si dává velmi velmi záležet. Pochváleny jsou Pájkovy bicí za skvělý zvuk a vůbec to vypadá, že si to dneska vychutnáme. V podstatě by se dalo říct, že to všechno hraje skoro samo. Hned po prvním válu je mi jasný, že zvuk, co leze ven, je pěkná řežba. Taky nastupují na plac sličné pogo tanečnice a náš cirkus se rozjíždí na plné obrátky. I pan Zvukař nám tleská skoro po každém válu, takže je to tam. Naše produkce přilákala osazenstvo vedlejšího baru a z nás se jen leje. Ten zvuk je fakt naprosto monstrózní, čistý, úžasný. Tenhle borec za mixem si zaslouží minimálně oceloťáckou medaili. Ještě přidáváme a loučíme se. Chystá se další kapela a my balíme. Přichází za náma jedna pogo tanečnice a hlásí : tý vole, vy to máte pěkně mixlý punkem, já jsem totiž bejvalá punkerka! Já nevím, čím je to mixlý, my to hrajeme tak, jak to cejtíme. Zamýšlím se však, jak je to možný, že po x letech hraní jsem se stal pankáčem. Možná na tom něco asi bude, protože i v Jilmu na nás pogovali pankáči jak zběsilí. Taháme věci do auta. Přijíždí cyklista a žene se ke mně. Já tě znám, vole, ty hraješ tady v ý kapele. No jo, ale já tě vidím fakt poprvé, odpovídám. Ale abys neřekl, že jsem hajzl, dám ti jedno cd, abys měl doma co poslouchat, beztak se celej rok vodbejváš. Cyklista mizí v Ponorce a my jdeme spokojeně na pivo. Probíhá produkce Autobusu a náš milý cyklista se sápe jako nepříčetný na borce hudebníky, hrabe jim rukama po strunách a začíná být pěkně otravný. Zpěváka Doldyho už to nějak přestává bavit, tak milému otravovi vysmahne pár výchovných přes držku. Jsem toho názoru, že návštěvníci koncertů by se neměli bít, ale v tomto případě si pohotový zásah Doldyho zaslouží velkou pochvalu. Sedíme ve vedlejším baru, rozebíráme koncert a ejhle – je tu náš milý, zbitý cyklista. Pro změnu začíná vařit i do nás. Běhá kolem stolu, provokuje, otravuje a mele nesmysly. Snažíme se nevšímat si dotěrného otravy, ale pán je čím dál agresívnější. Moje trpělivost je u konce. Startuju na hajzla s tím, že mu jednu fláknu. Se mnou však startují i hoši z kapely a staví se mezi nás. Takže mi byla zmařena moje výchovná lekce, ale to nevadí. Aspoň nemusím vyndávat pinzetou cizí zuby, co by se dostaly pod mé prsteny. Konec legrace, hrneme domů, protože už dnes nás čeká další koncert. Po cestě zpět se naháníme s kapelou Lady Kate, závody vzdáváme, protože čůrání je určitě přednější. Příště vám to však natřeme, žádnej strach! Koncert hodnotíme jako vynikající a pana zvukaře opravdu doporučíme všem kapelám. Tak to byly páteční Pardubice a se pomalu regenerujeme na Boomerang. Ale o tom až v dalším reportu.   Díky, bylo to skvělý. Heinrich