30.4.2016 Boomerang Music Club, Hluboké Mašůvky

Po pátečních Pardubicích se našim ospalcům nějak nechce z pelechů. Vzhledem k tomu, že dnes hrajeme těsně vedle základny, a to na naší domovské scéně, tak se nemusíme s cestováním nijak přetrhnout. Vzdálenost ze základny do Boomerangu se nám zdá natolik směšná – oproti jiným štrekám – že si klidně zastavujeme na jediné pumpě v Žerůtkách a rozvalujeme se na pumpové zahrádce (pumpa garden). Je to fajn vědět, že do cíle je to už jen pár kiláků. Moje tělesná schránka však protestuje a hlásí mi, že jsem se tak nějak nedospal do růžova. Ani plechovkou piva, ani studenou sprchou jsem se nijak nenastartoval. Je to jako když spadne řemenice. Šnek tvrdí, že podobný stav měl odpoledne a sprcha to spravila….? Přemýšlím, co s tím dělat a mezitím se už zase blížíme k Boomerangu. Dnes nás vítá pan majitel rovnou na vykládací rampě a zároveň s náma přijíždí i kapela Alkehol. Obě obří auta se zde krásně porovnají, však už to máme nacvičené. Našviháme všechno nahoru, zapojíme a jdeme na průzkum. Pivo Polička je dnes opravdu výborné, ale jsem stále tak nějak mimo mísu. Přichází Robin a s vážným výrazem ve tváři mi podává panáka tulamorky. Až to tam kopneš, hned ti řemenice naskočí. Boomerang se začíná krásně zaplňovat a zdá se, že dnes bude narváno. Vidíme tváře, které jsou k vidění občas nebo vůbec, a to ještě za zcela podivných okolností. No výborně, tulamorka zabrala a já mám svoji normální provozní náladu. To znamená, že už se těším zase na koncert, to znamená, že skáču ostatním do řeči a komentuju všechno možné, to znamená, že pobíhám všude možně a vůbec – teď už je to ono, takže díky, Robine. Náš mančaft všechno bleskově nachystal a my můžeme krásně v klidu zvučit. Hotovo, ještě poslední úpravy a jdeme na věc. Koncert probíhá velmi hladce a s náma ani nehnou dvě drobné chyby, kterých jsme se dopustili – děláme, jakože se nic neděje a nikdo nic absolutně nepoznal. Dnes to dáváme opět velmi dobře, zvuk tradičně perfektní a návštěvníci se začínají pomalu nažhavovat. Přidáváme ještě jeden vál a jdeme od válu. Ještě fotodokumentace s fanynkami a my balíme. Je to fakt radost pozorovat sehraný tým, jak vše likviduje z pódia a skládá do auta. Občas se ozve nějaká trapná, ohraná fráze jako třeba : „Kurva, kde to je? nebo „To mi sem teď neser, potřebuju zesáky“ a nebo „Rozšlápls mi vole brejle.“ Mezi tím vším pobíhá Śnek a zkušeně řídí celý proces nakládání. Za chvíli je vše v autě. Bedňáci Alkeholu se taky činí a okamžitě staví svoji scénu. My už se můžeme s klidem věnovat afterpárty. Dnešní pokoncertní oslavy se nesou v duchu Robinových narozenin. Na stole se objevují hromady pochutin, nápojů a vůbec – věcí, které nezbytně hudebník po koncertě potřebuje – jako například panáky. Rozjíždí se kalba jak řemen a té velí na střídačku Fofo a Robin. Mezitím už hraje Alkehol a my slavíme, slavíme, slavíme. Odbíhám na chvíli k vedlejšímu stolu a vtom : prásk! Že by opožděně na jižní Moravu dorazilo zemětřesení? Otáčím se a vidím zkázu. Stůl, který Robin tak skvěle vybavil vším, co hudebník po koncertě potřebuje, je převržen. Vše z něj je na zemi a zoufalý Robinův pohled vyjadřuje, že takhle to fakt nechtěl. Prostě stůl se zvrhl, boty podklouzly a neštěstí je na světě. Hovno se stalo a není to první převrácený stůl – hodnotím odborně situaci. Však už Robin přibíhá s mopem a cídí podlahu. Že by si chtěl připomenout svoje působení na pumpě v Hladově? Připomínám taky svoji specialitu, kterou jsou převržené půllitry do klína, takže se v podstatě nic neděje. Šnek obhlíží situaci a zjišťuje, že koncert Alkeholu taky skončil a je nejvyšší čas dát se na ústup. On a Káca jsou dnes jediní, kteří prožili afterpárty bez jediné kapky lihu. My odjíždíme, ovšem známí rebelové a flamendři z naší kapely zůstávají : Pájka i Fofo (dnes bez Kácy) i s Robinem zůstávají na místě a pořád mají málo. Jak se dovídám později – hoši se veselí až do svítání, kdy jsou vyhoštěni před klub a čekají na odvoz. Mezitím přijíždí taxál pro dalšího našeho fanouška – Michala, kterému se taky nechce domů. Celá tlupa flamendrů nakonec putuje na pumpu pro lahváče, další jejich zastávka je u Pájky doma – zde ochutnávají zase z Pájkovy sbírky lahváčů a pozdě ráno se konečně celý cirkus rozjíždí do svých domovů. Ani se nedivím, že to hoši tak dlouho táhli. Bylo třeba oslavit konec úspěšného zimního turné a taky krásný měsíc volna, který nás čeká. Navíc flamendři zjišťují, že se dlouho – asi 14 dní – neuvidí, tak se prostě od sebe nemůžou odloučit….! A na závěr telefon v neděli odpoledne Pájkovi: Co děláš? Žiješ? „Jo, v pohodě. Právě si pochutnávám na dvanáctce regentovi.“   Koncert hodnotíme jako úžasný a zavíráme se na měsíc do zkušebny.   Díky všem.   Heinrich