20.8.2022, festival Hellpdays, přehrada Olešná, Frýdek Místek
Na tento festival jsme se poctivě připravovali a stejně tak nenecháváme náhodě ani odjezd a pitný režim. Sobotní program otevíráme už v 10.30, a to znamená, že vzdálenost 250 kilometrů je třeba zvládnout včas i s přestávkami. Přesně ve čtyři hodiny ráno jsou všichni v narvané dodávce a hurá, vyrážíme vstříc dalším dobrodružstvím! Milý čtenáři, určitě si říkáš, že ve čtyři ráno vyjíždí na štaci snad jenom magoři, a velmi správně – to my právě jsme. Nálada je brzo ráno taková všelijaká – neustálé zívání, bručení, mručení a Jana, ta to vzdává hned po nástupu a spí. Zezadu z auta občas zazní nějaká věta, jako třeba „k…a, mně se chce chrápat,“ „nemáte někdo pivo?“, „kdy se zastavíme na kafe,“ a podobné nesmysly. Výhodou tohoto časného cestování totiž je to, že většina pump je ještě zavřených, takže naši vymetači čerpacích stanic, závisláci na pumpách, nemůžou opustit dodávku, a tím nezdržují celý náš hudební soubor v plynulé jízdě vpřed.
První, kdo otravuje se zastavením na pumpě je Fofo. Ten si nenechá ujít žádnou fintu, aby nás přesvědčil, že je nutno zastavit na pumpě. Třeba: „To je ale krásná čerpací stanice, tady to znám, tady jsou moc pěkný prsatý prodavačky.“ Nebo : „Tady je dneska akce na pivo, lahváč mají za 5 korun.“ A na této pumpě je dneska striptýz.“ A další finty, ale my mu na ně neskočíme. Šnek mu vyhovuje kousek za Brnem, jelikož si prý musí koupit cigarety. Skoro všichni opouští svoje teplá hnízda a šmatlají do útrob jakési pumpy. Za chvíli je máme zpátky a v plastových kelímcích, tzv. kelímech, si nesou svoji vytouženou kalnou ranní břečku. Já tohle nepiju, a rovnou si otevírám lahváč, protože nejlepší kafe po ránu je vždycky láhev dobrého pěnivého čerstvého pííva. Rozjíždíme se : „Tak teď najdi další pumpu,“ ozývá se zezadu Fofo. Tak my jsme se ještě ani nerozjeli a už máme zase zastavovat na další nějaké posrané pumpě. „Oni tady nemají vůbec cigarety.“ No nic, budeme zkoušet všechny pumpy až do Frýdku, jestli mají cigarety.
Cesta plyne úplně nádherně, není skoro žádný provoz a výtečníci vzadu všichni bez rozdílu chrní. I náš Hlavní navigátor – Káca – spí. A to je dobře. Kdyby nás navigoval tak, jako na exteriéry k videoklipu minulý týden, tak jsme teď někde u Karlových Varů! Například: Tady doleva. Vlastně né, to bylo dobře, vrať se zpátky. Vlastně né, já se splet, tam předtím jsme jeli dobře. Tady tou první odbočkou. Nééé, to bude asi ta druhá odbočka. Od minulého týdne máme v autě tyto speciální nápisy: Škrcení navigátora povoleno! Málo piješ, špatně naviguješ! Když se splete navigátor, sežere ho aligátor!
Tak hurá, jsme na místě. Velká stage je obestavěná aparaturou snad ze všech stran. Aparatura má výkon 80 tisíc watů a je to opravdový pekelný stroj. Zdravíme se s techniky a zvukaři a i my si s sebou dnes vezeme svého zvukaře Láďu, který nás bude mít pevně v rukách. Organizace příprav kapel je zde dokonalá. Vše klape jak na drátkách a my za chvíli zvučíme. Stage manažer mě upozorňuje na pěkné kuchyňské hodiny, které prý mám sledovat, abychom nepřetáhli hrací čas. Nenápadně se snažím za hry přiblížit k hodinám a manipulovat s ručičkami, ale i na tyto chytráky jsou zde připraveni a mají hodiny přivázané ke konstrukci.Protože pak by se mohlo klidně stát, že kapela hraje místo padesáti minut třeba tři hodiny a nikomu to nepřijde divné…..
Náš set se pěkně rozjíždí a v nohách cítím vibrace a dunění obřích basových subwooferů. Jsou to opravdu pekelné rány. Náš zvukař tuto aparaturu vůbec nešetří a zatápí pěkně pod kotlem. Heslo dne zní : Silně a čistě. Podle výrazů shromážděných posluchačů se zdá, že se líbíme. Přece jenom je však ještě brzo a takhle po ránu je musíme pořádně rozhýbat, což se nám za chvíli daří. Náš silný zvuk rozvlnil i vody nedalekého jezera a koutkem oka pozoruji ranního rybáře, který vztekle hází udice do obalu, kope do plechovky s červy, hrozí a odchází pryč. No jo, kamaráde, jen si nemysli, v sobotu ráno můžou kromě rybářů fungovat i rockeři. Stejně i bez nás bys hovno chytil.
My končíme a mašinérie za stage se dává do pohybu, mění se bicí, aparatury a tak všelijak. Odcházíme do backstage, kde musíme rozebrat naši produkci, poplácat se po zádech, jací jsme dobří a taky doplnit tekutiny. Vtom přichází opět Káca (mimochodem – trefil ze předu do backstage bez problémů) : „Přišel za mnou borec, že se líbím jeho manželce a že by mi ji rád půjčil.“ Hahahaha, to máš smůlu, už jednu manželku vole máš!“
Další skvěle zorganizovaná věc je backstage. Tady můžou hudebníci konzumovat dle libosti cokoliv, v nabídce je klasika, jako třeba vynikající gulášek, ale taky úžasné bagety s trhaným masem a spousta dalších pochutin. Mně se nejvíc líbí pochutina Ragedast, která mi doplňuje stále tekutiny v těle. A protože jsem nejstarší člen souboru, pověřuji mladší jedince, aby mi tuto tekutinu nosili – néé to není šikanování, to jenom, kdybyste šli náhodou kolem výčepu. Děvčata, co sedí v backstage, se nás ptají, jestli budeme chodit po stolech a hulákat nemravné písně jako minule. Ne, dnes nikoliv, dnes nebudeme dělat bordel, jelikož jsme slušný, způsobilý a vychovaný hudební soubor a nebudeme přece pochodovat v zablácených botách kolem jídla a nápojů, to se nedělá, to snad dělá jen nějaká zvěř…?
Poslední fází je náš odjezd. Loučíme se s kým můžeme, někoho jsme nezastihli a tak se omlouváme, že jsme se nerozloučili. Rozjezd bahnitým terénem do kopce zvládá Šnek perfektně a my nemusíme do bláta tlačit. Výborně. A už se šineme zase směrem na jih. Nudnou cestu si zpříjemňujeme různým blábolením a konzumací zásob lahvového piva.
Za tento úžasný festival je třeba poděkovat všem organizátorům, kteří nic nenechali náhodě. Organizace všeho na Hellpdays byla dokonalá, a to do posledního puntíku. Zvukaři a technici velmi vstřícní a vše profesionální. Děkujeme: Romanovi, Petrovi, všem v backstage, zvukařům od VAC, našemu zvukaři Láďovi, technikům na stage, zvukařům na stage, Janě za merch, fanouškům a všem, kdo jste nám jakkoliv pomáhali. Tak zase někdy. Heinrich