24.9.2022, Liberec, Klub Horizont (+ M.O.R.)

Než vyrazíme na předlouhou cestu do Liberce, odcházím do sklípku, kde nabírám lahváčů do batohu, co se do něj vejde. „A vem taky nějaký brambory, ať máme co jíst, po cestě bude hlad!“ křičí na mě Fofo a ve mně klíčí podezření, že si snad s sebou přibalil i friťák…..? Dnes je opravdu velmi zvláštní den, hejna vrabců létají pozpátku a mně ten budvar nějak nechutná. Ale to se dá napravit. Naše výprava je tak ořezaná, že opravdu nás méně už nemůže být, neměl by totiž kdo hrát. Takže velmi pozorný a inteligentní čtenář zjišťuje, že jedeme jenom čtyři. I Šnek už to s náma nemohl vydržet a radši utekl na pár měsíců do daleké Netálie. Po Jeníčkovi jako by se zem slehla, možná ho pohltilo samotné peklo, jelikož byl velmi zlobivý a vypil poslední zásoby ořechového likéru. Také jsme ušetřili trampot předlouhé cesty našeho zvukaře Láďu, protože po téhle cestě se zvěřincem by tutově ohluchl. Ano, ptáš se správně, milý čtenáři : „Kdo tedy řídí?“ Který odvážlivec si sedl za kolečko obřího stroje a vede neomylně soubor na místo určení? No je to samozřejmě Fore, který kromě ovládání bubnů umí také řídit plně naložený oceloťácký nesmrtelný parník a taky je z nás nejmladší a úplně dobrovolně se této nevděčné úlohy chopil sám. Vůbec jsme ho nemuseli nijak nutit, přemlouvat, ani jsme mu nenadávali,  Káca ho vůbec nedržel pod krkem a Fofo mu nezkroutil ruce za zády a já jsem ho taky vůbec nebil. Nejsem přece debil.

     Také je třeba na tomto místě vyzdvihnout novou hlášku, se kterou se dostavil Fofo, protože ji budeme za chvíli potřebovat :  „Hodím tě do řepáku a nechám sežrat prasatům.“ Tento bonmot se ujal, takže jakýkoliv automobil, který nás chce předjet, si to schytává. Jede se pro Kácu. Po cestě řešíme kupodivu řemeslníky, kteří si nenosí na fušky nářadí, dalším tématem je česko – slovenská pop music, tady hlavně píseň Levandulová a řítíme se směrem k Terči. Těsně před městem nás předjíždí es ú véčko. „Hodím tě do řepáku a nechám sežrat prasatům!“ Pán to možná zaslechl, protože bliká jak šílený, zastavuje nás a přibíhá k autu :“Chlapi, máte vzadu rozbitý okno, padají z něj střepy a asi i nějaký věci.“ No jo, šlapák, který dnes nebudeme potřebovat, se sesunul a rozbil zadní okno. Tak teď pojedeme jako správnej  cirkus – okenní výplň je bez skla, ale má to zase svoje nesporné výhody – dozadu můžeme posadit některého člena našeho souboru a ten může na řidiče za námi vyplazovat jazyk, ukazovat fakáče, dělat ksichty a vzniklou dírou se taky dají vyhazovat třeba prázdné láhve, papíry od nanuků, staré boty, propocené ručníky a rozbité zesilovače. Přijíždíme ke Kácovi, ten už je připraven s lámacím nožíkem, my krájíme Foreho koberec pod bicí a upevňujeme ho do prázdné výplně. Vypadá to celkem pěkně. Kdyby ten koberec nebyl zasraný od různých tekutin (prý i tělních), tak bych tam ani nedával nové sklo!

    Konečně Liberec. Vylézáme před novým klubem Horizont a ještě si ani nestačíme protáhnout přesezené kosti a už je tu dvojice fanoušků a žádá si podpisové karty a samolepky. „Dnes to, kamaráde, asi nepůjde, není s námi Jana s merchem, ale kdybys chtěl apartní tričko pro sebe a pro dámu, jsme ti k dispozici.“ Po tomto projevu odcházím za nejbližší keř, kde zřejmě mají cvičení hasiči, protože odtud neustále něco vytéká. Před novým klubem už se to houfuje a uvnitř už v tuto dobu není kam si sednout. Naštěstí náš stůl má rezervaci, protože i my jsme z rezervace. Pokud tedy myslíte, že si zarezervujete někde stůl, aby vám tam nikdo nesedl, a dáte tam cedulku rezervace, tak k takovému stolu radši nesedejte. Všichni si vás pak budou fotit, chechtat se vám a budou si na vás ukazovat, protože jste z rezervace.

    Nastupuje domácí kapela M.O.R. s fantastickým názvem Metoda otevírání rakví! Pánům to velice šikovně hraje,  radost slyšet! A taky jim musím poděkovat za velmi ochotnou pomoc při stěhování našich hudebních skříní a za zapůjčení bicích nástrojů. Děkujeme. A teď zase my. Klub je beznadějně plný, podle nejčerstvějších zpráv asi 160 lidííííí a tihlecti skvělí fanoušci se hned zapojují do našeho koncertu, povzbuzují nás, hulákají s náma refrény, třískají hlavama o sebe, kvedlají mým stojanem od mikrofonu a prostě řádí. Kromě libereckých zde máme i pražské fanoušky a také nás dorazila podpořit početná delegace z Teplic, v čele s Jardou Lemmym a objevují se zde i děvčata z České Lípy. Hrajeme poctivé dvě hodiny v tahu, není čas na přestávky. Rozjetým fanouškům to však nestačí a přidáváme a přidáváme, protože si našich fandů vážíme a protože hrajeme rádi. Z našeho pohledu moc pěkný koncert, skvělá návštěvnost a vynikající fanoušci. Hlavní část večera, tu příjemnější máme tedy za sebou a čeká nás to, co už jaksi není vidět – tahání beden a zesilovačů, nakládání a dlouhá cesta domů. Long way from home. Také přichází to, čeho jsem se obával nejvíc – kořalečníková smršť, zde se střídá zelený likér s parádní medovinou a já se pak divím, že půl ksichtu mám zeleného a půl hnědého. Jako podle pravítka.  Loučíme se s Libercem, byli jste dnes fakt úžasní a celkově nový klub Horizont funguje naprosto perfektně, za což je třeba poděkovat Čaroději ze země Ozz, Péťule, vynikajícímu zvukaři a také zpěvákovi a kytaristovi Péťovi a vůbec celému personálu.

     Vyrážíme do studené, mlhavé a sychravé tmy, před námi jsou stovky a stovky kilometrů. Snažím se blábolit, abych našeho bubeníkořidiče Foreho aspoň trochu zabavil a aby nám neusnul za volantem.  Je vidět, že toho má po bubnování asi plný zuby a ještě musí kroutit kolečkem. Dáme pumpu kousek před Prahou. Zde mě zajímá hlavně pult s jídlem. Jsou tu polystyrény (smažáky), kuřecí řízky, sekaná, cosi pečeného a saláty.  A už to začíná: „Paní, co mi můžete doporučit?“ Máme tu výborné čerstvé kuřecí řízečky, ještě jsou teplé,“ praví paní za pultem. „A co k nim jako přílohu?“ ptám se jak debil. „No, většinou si k tomu všichni dávají tady ten vlašský salát.“ „To mi k tomu moc nejede, mám mlsnou hubu. A sporák tady vzadu nemáte?“  jsem zvědavý. „Na co sporák pane?“ „No, že byste mi na něm uvařila k tomu řízku brambory v kastrólu.“ Žena za pultem usuzuje, že se mnou nebude asi nijak valné pořízení a odchází před barák kouřit. Určitě si s kolegyní od pokladny říkají, co to tam sedí za debila a že mi žádný brambory vařit nebude. Za svoji drzou hubu jsem však vzápětí potrestán. Lezu do auta, my se rozjíždíme a já cítím, že sedím v něčem studeném a mokrém. Né né né, určitě se zatím ještě nepochcávám, to přece nééé, to nééé! Jistě, že jsem nechal otevřený lahváč s mým milovaným budvarem na sedadle, láhev se zvrhla a vylila rovnou pode mě na sedadlo. Tak to už by mohlo dneska s těmi průsery stačit, ne? Rozbité sklo vzadu, urvaný držák u dveří a rozlitý pivo na sedadle. Dobře mi tak, neměl jsem chtít vařený brambory. Teď za trest sedím celou cestu v močálu.

Tak to je asi tak dneska všechno, víc toho už opravdu nevím, pokud se přihodilo ještě něco, nechám si to vyprávět od kolegů a pak vám to samozřejmě prásknu. Velké díky patří: Čaroděj ze země Ozz, Horizont, Péťula, Jarda Lemmy,Vláďa Miler, děvčata z Teplic, Lípy a Liberce, zvukař Péťa a kapela M.O.R. za trpělivost a obětavost, všem fanouškům, kteří nás přišli hojně podpořit, celému souboru za výkon a Foremu za opravdu úmorné točení kolečkem. Příště můžeš klidně řídit zase, hoši říkali, že se už nebudou rvát o volant a klidně ti to nechají.  A ještě děkujeme Romanovi, který z vážných důvodů nemohl na koncert dorazit, ale statečně nám fandil v našem tričku z obýváku!

Byla to opět kouzelná sobota a my se těšíme zase někdy v Liberci.     Heinrich