14.8.2015 Moravský Krumlov, Megakoncert Arakain+ Lucie Bílá

Je pátek a my se těšíme na obří koncert, protože předprodeje hlásí několikatisícovou návštěvnost. Vyrážíme časně s tím, že Fofo s Pavoukem dorazí až na místo. Vzhledem k tomu, že musíme zahrát naprosto perfektně, posilujeme náš mančaft, takže nás čtyři doprovází celkem 12 lidí. Jeden z pořadatelů tvrdí, že takový tým nemá snad ani hlavní hvězda večera….? Cesta na místo koncertu ubíhá velmi rychle a než stačím upozornit na krásy okolní přírody a romantická zákoutí řeky Rokytné, už jsme na pumpě v Moravském Krumlově. Ze zámecké zahrady doléhají zvuky první kapely a my jsme rádi, že hrajeme v polovině programu. Aspoň nemusíme z té pumpy moc chvátat. Dávám si své nejoblíbenější jídlo – ruskou zmrzlinu s lahváčem. Někteří vytahují různé svačiny, v nichž převažuje hlavní oceloťácké jídlo, kterým je samozřejmě řízek. Je to tak – na každý koncert se valí s náma tuny řízků a ani dnešek není výjimkou. Navrhoval bych třeba aspoň jednou, jedinkrát v roce vysrat se na řízky a zkusit uklohnit něco jiného – třeba nějakou makrobiotickou stravu, ovoce, zeleninový salát anebo pečenou kachnu s knedlíkem a se zelím. Vjíždíme do centra a tady je doprava přizpůsobena koncertu. u první brány na nás mávají, že máme pokračovat dál po ulici. Tady je druhá brána a u ní ochranka, která se hádá s neodbytným jedincem. Ten chce samozřejmě dovnitř zadarmo, protože určitě zná někoho z nějaké kapely a určitě mu nese trsátko nebo náhradní struny. V tomto jedinci poznávám našeho fanouška, kterému říkáme Jimmy Page, protože je to jeho věrná kopie. Bohužel ho nemůžeme naložit, jsme po střechu plní. Jimmy odchází k hlavní bráně a kupuje si lístek. Jsme na nádvoří zámku , kde parkují kapely a jdeme do areálu. Zde už se to hezky plní a hraje stále první kapela. Ještě než dojdeme k výčepům, jsou prodaná dvě trička a v areálu je vidět celkem dost našich fanoušků. Dej mi pivo nebo chcípnu – praví kolega pivař přede mnou ve frontě. Opakuji obsluze tu stejnou formulaci, jenom měním počet – Dej mi tři piva nebo chcípnu. Usalašili jsme se pro začátek u dvou stolů s pěkným výhledem. Koukám kolem sebe a vidím, že Jeníček sedí na lavičce asi 20 metrů od nás a vůbec se k nám nehlásí. Pánové sledujte ho, on vůbec neví, že jsme tady! Co tam děláš? řvu do dálky. Ale nic, jenom jsem si spletl lavičky. Přichází Fofo s Pavoukem a tlupa je kompletní. Přidávají se k nám ještě další fanoušci a někteří přinášejí i skvělý meruňkový nápoj zn. Marshall. V zámecké zahradě už je odhadem dva tisíce lidí a další přicházejí. Před námi hrají Dymytry a my už pomalu chystáme vercajky. Šnek má vše pod kontrolou a Robin zaznamenává, co se kde šustne. Dnešní koncert také natáčíme čtyřmi kamerami, tak prostě nic nesmíme posrat. Naši fanoušci se dostávají i do zákulisí a zde probíhá krátká debata na téma Alkohol na pódiu či nikoliv. Zvuková zkouška valí ke všeobecné spokojenosti a pod námi už se plní kotel. Pouštíme se do práce a jak vidno – lidé si náš koncert užívají. Atmosféra v kotli je fantastická, probíhají vrtule, třepání hlavou a útok na zábrany. V půlce koncertu potřebuji propláchnout vyschlou hubu, šilhám dozadu, ale nikde nic. Šnek nikde. Nevadí, chvilku to ještě vydržím, a když tak mi praskne huba. Šnek dorazil a dává pivo vedle bedny. Později se dovídám, že zpoždění v dodávce bylo způsobeno dlouhými frontami u výčepů, Šnek se však nezalekl a to pivo si teda vybojoval. Fanoušci krásně spolupracují a my si koncert jaksepatří užíváme. Přidáváme ještě jeden vál a musíme z pódia, je nám signalizováno, že náš set skončil. Balení je bleskové, ale nikoliv chaotické. Občas někdo zakopne nebo se zřítí ze schodů s nákladem, ale to je proto, že vedle schodů se rozcvičuje slečna zpěvačka, která stojí v krátkých šatičkách přesně proti slunci. Měl jsem si tam stoupnout místo ní a nikdo by nemusel zakopávat. No a teď after párty. Probíhá opět focení s fanoušky, podepisování rukou, nohou a dalších částí těla. Paní, co jsem se jí podepsal na ruku tvrdí, že s tou počmáranou rukou půjde v pondělí do práce. To vás asi šéf nepochválí, pravím. Já jsem šéf – praví ona. V areálu už je pěkně narváno, přes 4 tisíce lidí a je to vidět i ve stáncích, kde se čeká běžně na pivo i hodinu. Proto si každý těch piv bere povícero a tím vše kolabuje. Také jídlo je stále snězeno. Nás se to však netýká, my se chodíme najíst a napít do VIP, takže jsme naprosto spokojeni. Na hlavní hvězdu večera – Arakain a Lucii Bílou se sice z technických důvodů čeká déle, ale koncert pak opravdu stojí za to a je mi u prdele, jestli je teplé pivo nebo není žrádlo. Jak říká můj známý u stánku s masem – nažrat jste se měli doma, tady je kultura. Po tomto setu jsem se rozhodl, že budu muset trénovat zpěv, jelikož chci zpívat jak Lucie Bílá….. tak dost legrace a my odjíždíme. Cestou bereme k autu kamarádku a fanynku Mon, která si pochroumala nohu. Z chodníku na nás řve miroslavský fanoušek Peťa– Jindro, ty hajzle, a nás nevezmeš? Příště , abychom všechny fanoušky uspokojili, co se týká přepravy z koncertu domů, si bereme místo dodávky velký černý autobus s černými skly, černými koly a černým volantem. Pouze řidič bude bílý. Akci hodnotíme z naší strany jako excelentní záležitost. Díky všem za podporu!       Heinrich