8.8.2015 Vysché Kópák, motosraz

Výborně! Oblíbená naše štace s krásným názvem, který překládáme do češtiny jako Vyschlé koupaliště a nikoliv jako v nářečí – Vyschlé kopák. Rozdíl v této slovní hříčce se snažím již dva měsíce vysvětlit Pavoukovi, ale ten stále nic nechápe. Kópák nebo kopák, vždyť je to jedno. Jedeme v celkem silné sestavě a kupodivu je s námi i Milánek, který se již vyléčil z Kanálovy stoky a je opět fit, to znamená, že nemá oteklé oko ani koleno a vypadá velmi zdravě. Po cestě nás zásobuje dalšími příhodami, ale cesta stejně nijak zvlášť neutíká. Soudruzi cestáři se rozhodli, že letos v létě budou bojovat všemi silami proti všem řidičům. Z toho důvodu rozkopali, uzavřeli, přehradili a rozesrali všechny silnice na brněnsku. Šnek se však na ně připravil již předem a vytahuje svoji oblíbenou navigaci, která je na úhledném dlouhém papíru. I já se připravuji na útok na moje nervy a taky na to, že zůstaneme viset v nějaké koloně a už se z ní nedostaneme. K tomu účelu si s sebou beru kromě spacáku i větší zásobu jídla, převážně značky Budvar, náhradní otvírák zn. Ocelot a dvoje boty zn. koně. Přestávka na pumpě v Mikulově. Zde nás z odpoledního rozjímání vytrhuje pán ze Slovenska, který potřebuje vytlačit porouchané auto na přívěs. Tlačíme, tlačíme, auto je nahoře a štěstí, že nás bylo víc. Kdyby nás bylo totiž míň, museli bychom tlačit víc a někomu by mohly rupnout kalhoty, někomu trenky a někdo by se taky samou námahou mohl posrat (to už se taky stalo kdysi při utahování šroubu). Ďakujem chalani. Jedeme dál. Další pumpa je opět zastávka a zde na nás číhá slečna pumpařka, která sice vypadá sympaticky, ale vůbec sympatická není. Chápu to. Sedět od rána do večera v klimatizované místnosti a snímat kódy ze zboží je děsná votrava a navíc zákazníci jsou otravní, protože pořád něco chtějí. Když je venku padesát stupňů, tak by pořád jen chlastali. Z toho důvodu na této pumpě odstranili skoro všechny nápoje, nechali jen přeslazenou kolu a jeden druh předraženého piva v plechovce. Tak tady je fakt hovno, hlásí Pája a my demonstrativně odcházíme. Všímám si, že slečně se značně ulevilo a má lepší výraz ve tváři, když odcházíme. Venku vzápětí probíhá diskuze, jestli je slečna kráva anebo nikoliv. Většinou hlasů se shodujeme, že kráva je, ale i když je kráva, přece jenom by se na něco dala použít. Třeba na hlídání ovcí. Konečně na místě. Areál motosrazu se nachází fakticky na území dávno nepoužívaného koupaliště, a protože to tady již známe z dřívějška, víme, kde jsou výčepy, záchody a rum. Ujasňuji si s pořadatelem všechny náležitosti a jdeme si vychutnat po dlouhé jízdě předkoncertní siestu. Zbylo na mě kupodivu místo s dobrým výhledem a dokonce s vynikajícím výhledem. Proti našemu stolu sedí motorkář se svou slečnou . Mám takový dojem, že je slečna navostro, ale pro jistotu žádám Pájku, aby byl tak hodný a koukl se nenápadně, jestli mě zrak nešálí. Pájka tvrdí, že mám zrak dobrý, což mě uklidňuje a já si aspoň nebudu muset kupovat další brýle. Odcházím pro pivo, ovšem když přijdu znovu zpět ke stolu, moje vyhlídkové místo je již obsazeno. Všichni hoši sedí na jedné straně stolu , mají tmavé brýle a dělají, že se nedívají pod sousední stůl. Naši hoši jsou tak nenápadní, že slečna dává nohu přes nohu a je po výhledu. Jdeme na plac. Dnes nás čeká premiéra nového válu, kterým je hymna Vyschlého kópáku. Udělali jsme tuhle věc na přání organizátorů a vypadá to tak, že se nám povedla, jelikož ji musíme hrát dvakrát. Začínáme a zvuk je absolutně parádní, hraje se nám úžasně, takže je čas i na různé kraviny, proslovy a bejkárny. Návštěvníci motosrazu se začínají hýbat i v tom pařáku a dokonce na nás přišly i malé děti. Holky si nejdřív zacpávají uši, protože tohle je asi fakt prvotní šok. Nicméně za okamžik zjišťují, že je nesežereme a během okamžiku už třepou hlavami a my máme další nové fanoušky. Přidáváme dva vály i s Hymnou a náš koncert končí. Po naložení aparatury přichází na řadu focení s novými fanoušky a přichází jeden z organizátorů, který je o půl metru větší než já a s ním je další borec, který je zase o půl metru menší jak já. Dovídám se, že : „ Toto je můj tata (ten menší) a tomu se tady říká Velké Laďa. A já jsem teda Malé Laďa (ten větší).“ Říkám hoši to je fajn, já teda budu Prostřední Laďa. K tomu všemu se ještě dovídám, že ten větší, co mu říkají Malé Laďa se nejmenuje Laďa, ale Tomáš a hlavní činností Velkýho Ladě je poslouchání Ocelotu při práci.Jsme na Kópáku, a to znamená, že tady je všechno jaksi volné, návštěvníci si můžou dělat co se jim zlíbí. Například se můžou libovolně válet po zemi. Na stage přichází k mikrofonu Malé Laďa (to je ten velkej Tomáš) a uvádí další číslo : „Děkujeme Ocelotům za výborné výkon a za hymnu dostávají od nás litr rumu. A v dalším programu uvidíte kózelníka Kocórka se svó skvěló kózelnickó šó.“ Dostávám záchvat, protože tato mluva je fakt úžasná. Po Kocórkovi už se rozjíždí naše afterpárty, ale to už je při vystoupení kapely Hysteria a taky si nenecháváme ujít kankán. Hoši jsou pod pódiem a sledují, jak dámy vyhazují nohy pěkně do výšky. Divím se, protože kamarád Čolek takhle vyhazoval nohy kdysi na svatbě a jedna mu skoro odletěla pryč. Dostáváme se do ráže a to je znamení pro Šneka, který velí k ústupu. „To jsem zvědavej, jak je do tý dodávky dostaneš,“ praví Max Šnekovi. Většinou to vypadá tak, že když jdou k autu dva lidé, druzí dva z něj utečou k výčepu… A to už je finále naší cesty. O zpáteční cestě toho moc nevím, protože jsem spal, a sice z toho důvodu, že venku byla tma.       Heinrich