28.8.2021, Znojmo, Statekfest
Po divoké jízdě v Kosticích jsme se trošku zmátořili a vyrážíme na další štaci – tradiční Statekfest v tradičním termínu. Dnes se s námi vydala i Štěpánka, aby podpořila naše rozchrchlané hlasivky a hned po nástupu do auta srší obrovskou energií na všechny strany. S tímto živlem se prostě nedá držet krok, obzvláště, když člověku není tak nějak zrovna dvakrát hej. Hlasivky dostaly včera na prdel, jen co je pravda. Nemůže však za to koncert, ale pokoncertní mecheche, kdy se v podstatě hulákalo až do kuropění. Vzdálenost na místo koncertu je velmi, velmi krátká, a abychom dodrželi cestovní plán, dáváme hned první pumpu, která je po ruce. Štěpánka si kupuje baterky do vysílačky, ale Šnek rýpal tvrdí, že jsou to baterky do něčeho jiného. Že by do kuchyňských hodin? Já na pumpu nejdu, při pohledu na bakety s caralajdou se mi po včerejšku kroutí palce u nohou. Naštěstí tu máme Jeníčka, a ten vyndává pohotově malou lahvičku ořechovky se slovy : „Ta je poslední z loňského vrhu, ta tě postaví na nohy.“ Jestli se nepletu, tak to říkal už včera, že včerejší láhev je poslední, tak jak může být poslední ta dnešní ? Ono je to jedno, jestli je poslední , hlavně, že je. Ořechový likér mi trochu spravil pošramocenou náladu a my přistáváme ve Znojmě na Statku.
Je to parádní místo pro koncerty všeho druhu. Dokážu si zde představit jakoukoliv kapelu a dokonce i promenádní orchestr. Náš promenádní orchestr dnes jede dříve, protože jednak musíme nasát tu správnou atmosféru a taky si můžeme v klidu poslechnout kapely před náma. U našeho stolu se trochu rozproudila debata v naší nové řeči, které říkáme „huhňovina.“ Už jsem o tomto novém jazyce informoval v některém z minulých reportů. Tuhle řeč se může naučit každý. Stačí v každém slově vynechat souhlásky a zbylé samohlásky hnát trochu přes nos. Pokud jste dva, co toto ovládají, skvěle se domluvíte. Když se vám k tomu připlete člověk neinformovaný, tak buď zírá, co je to za magory, a nebo dostává záchvaty smíchu. Snažíme se s Kácou tuto řeč naučit Štěpánku, ale ta se kroutí, že nemá prý na řeči buňky, různě se vymlouvá a neustále se řehtá.
Dneska zde teče spousta různých piv, slečna, co odnáší sklenice, nám přinesla jídelní lístek a prý si máme vybrat. Dávám si Kozla jedenáctku, ale někteří si jdou dokonce pro uzenou trampskou klobásku. Vůně klobásek se line snad po celém Znojmě a já studuji neustále jídelní lístek a přemýšlím, že po Kozlovi zkusím ještě Dalešice dvanáctku. Je zde také napsáno děsně legrační slovo – Coleslaw. Štěpánka tvrdí, že to je cosi s mrkví a to už vím, že mi určitě nebude chutnat. Kromě toho to slovo je příšerné – Coleslaw – to je Sláwa zamotaný do kola? Ne, než Koloděje, to radši Kozla jedenáctku.
U našeho stolu má taky přednášku Jeníček a je to přednáška na téma „Krmiva pro hospodářský dobytek a jejich složení.“ Přednáška je velice poutavá, například se dovídáme, že v krmivech se nachází také racčí hovno, které každému krmivu dodává ten správný šmak. Hlásím se do diskuse a ptám se, jakým způsobem se takové račí hovno dá získat? Jestli se v potoku zvedne kámen a čeká se, až se rak vytentuje? Otázkou jsem zarmoutil přednášejícího a zároveň jsem ho i vytočil : „To není račí hovno, vole, ale racčí, neboli hovno z racka, seš hluchej?“ Chci namítnout, kde by se tady kolem Znojma podobné exkrementy daly sehnat, když tu racci normálně nelítají, ale radši mlčím, abych přednášejícího nerozpálil doběla.
Jdeme hrát. Zvukovka trvá trochu déle, jsou zde nějaké komplikace, ale nakonec to spouštíme. Problémy se zvukem však přetrvávají a naše signalizace s panem zvukařem je marná, přes lidi není moc vidět. Pokud tedy za hry někdo mává rukama jak větrnej mlejn, dá se to považovat třeba za umělecké gesto a nikoliv pokyn zvukaři. Když už se zvuk konečně usadil, tak nám signalizuje pan pořadatel poslední dva vály. Z těch dvou posledních válů je nakonec jen jeden, protože za bránou číhá hlídka policie a pánové vyloženě čekají na to, až překročíme povolenou hodinu. Škoda, zrovna jsme se dostávali do varu.
„Tak jsem vám přinesl těch deset piv, jak jste chtěli,“ hlásí Jeníček a ukazuje na stůl. To je ale dnes krásný večer, myslím si. Vedle sedící dělostřelec (bubeník) Fore se najednou začíná klátit ze strany na stranu, válí se po stole a blábolí z cesty. Jak může být opilý, když teď hrál a pije jen limonádu? „Ty hajzle, ty to na nás jen hraješ,“ nadáváme dělostřelci, co se do něj vejde.
Byl to další krásný a romantický večer, poslechli jsme si v klidu skvělé kapely a jsme vyřehtaní na další týden dopředu. Díky, že jste přišli, díky pořadatelům a zase někdy. Heinrich
PS. Zase někdy = Rockfest Pohořelice 4.9. 14.30 – 15-30 hodin.