18.9.2021, Liberec, Rock pub, samostatný koncert

Na Liberec! Na Liberec! Hulákám už od časného rána a připravuji se na třistakilometrovou anabázi. Naše armádní vozidlo má dnes kompletní novou brzdovou soustavu, takže se můžeme odvážit i krkolomnějších kousků, jako je třeba jízda po dvou kolech s hromadou beden, hodiny, anebo parádní kousek – řízení se zavázanýma očima. Dnes nám v týmu chybí Jeníček, který se na nás vyloženě vyprdl a klidně si odjel do Písku. Pořád však je lepší, když jede do Písku, než do Cementu. Tím vyvstává zásadní otázka – co budeme po cestě pít? Absence ořechovky je citelná. Káca otevírá svoji tradiční láhev vína z Habánských sklepů (dobře to tam ti Habáni uvařili, jen co je pravda) a my se holt musíme spokojit s pivem, které se nachází v lahvích.

Dnešní cesta celkem ubíhá, první pumpa je v Lívanci (pozn. autora – Vílanec), zde se všichni venčíme a taktéž musíme vyvenčit nového člena našeho týmu, kterým je pejsek Fibinka.  Fibinka s námi jede proto, že se nebojí a taky si nás prý potřebuje konečně poslechnout. Má slušivý kšilt s nápisem Ocelot a už jenom to ji opravňuje ke vstupu do našeho pekelného stroje. Její panička a páníček  Fofo jí připravili na cestu krásné plastové kufírky se šroubovacím uzávěrem. Z těchto věcí jsem zcela nadšen. Proč toho nevyužít pro celou kapelu? Příště si to vezmeme taky. V modrém kufírku bude rum, v oranžovém kontušovka, v černém ořechovka a pro sraby bude kufírek pruhovaný s výčepní lihovinou. Kufírky budou pověšeny v autě, a kdo bude chtít si lokne a pověsí kufírek na své místo. Tahle zcela praktická věc odstraní problémy s rozléváním a plýtváním tekutin po podlaze a klidně může i spadnout na zem – nic se nestane…

Kolín. Potkali se u Kolína, to platí dneska dvojnásobně. Dojíždíme totiž menší černou dodávku s nápisy Motorhead. Okamžitě je mi jasné, že v tomto autě jede kamarád Toník Valíček se svým motorheďáckým revivalem na kšeft do Prahy. Náhodou tohle vím, protože jsem to zaregistroval na jakémsi plakátě. Šnek předjíždí naše kolegy a sichr že jo – Toník dneska řídí a mává. Na červené vybíhám z auta a jdu do druhého auta pozdravit pány hudebníky, jelikož hudebníci by se měli zdravit a pokud se někde potkají na trase, měli by se z kolegiální slušnosti kompletně ožrat. Moc si toho nestihneme na semaforu říct, ale je to příjemné potkat motoráky na trase. Rozjíždíme se a hoši nás předjíždí a mizí v dáli, přece jenom jsou  o pět lidí lehčí a nevezou pejska Fibinku a hromady lahví.

Pumpa za Mladou Boleslaví je sympatická neuvěřitelným výběrem hotových jídel. Dnes jsem si vybral ruskou zmrzlinu a dva kozlíky. Kromě toho zkouším ještě smažený sýr v bulce. Nejdříve nakukuji ze všech stran za sklo a snažím se přesvědčit sám sebe, že smažák není obklopen hnědou caralajdou. Vypadá to bezpečně, kupuji. Při prvním kousnutí mi však ztuhnou rysy a je po srandě. Do prdele, je to tam taky. Hnědá caralajda důmyslně ukrytá uvnitř bulky se mi vyloženě vysmívá : „To jsem tě dostala, blbečku, viď?“

Jsme v Liberci! Kosmická loď na Ještědu stále stojí a i v Rock Pub je všechno v pořádku tak, jak má být. Rozesmátý pan majitel Ozzy nás vítá hned mezi dveřmi a my odcházíme na welcome drink. Dnes nám podává vynikající domácí medovinu, ale opravdu vynikající. Tento mok se rozplývá na jazyku, a kdybychom nemuseli dnes účinkovat, určitě by toho v lahvích moc nezbylo. Fibinka se venku venčí a my už krásně zvučíme. Zvuk skvělý a parádní. Pan zvukař Péťa už nás zná a šavle na mixu jsou hore. Pořád se ptám, jestli to nemáme moc nakulené, ale prý v žádném případě. Je tu nová aparatura a ta potřebuje provětrat faldy. Péťa je skvělý zvukař a navíc je to muzikant – hraje v kapele MOR. Kdybyste nevěděli, co tato zkratka znamená, tak to není středověká nemoc , ale v překladu to znamená Metoda otevírání rakví! Parádní název pro kapelu!

Klub je zaplněn, návštěvnost je krásná a my si lebedíme. V druhém libereckém klubu totiž dnes hrají naši oblíbenci Debustrol, tak jsme měli trochu strach, že bude dnes méně lidí, ale opak je pravdou! Přehráváme naše poslední tři alba a občas střihneme nějaký cover.  Podle ohlasů se návštěvníci baví výborně a i my si hraní užíváme. Fore do toho tříská, až třísky lítají na všechny strany. Může totiž nastat i tato situace : U lékaře : „Pane, co jste dělal? Co máte s tím okem?“ „Ani se, pane doktore, neptejte. Byl jsem v Liberci na Ocelotech. Ten jejich bubeník hraje a lítají z něj hoblovačky na všechny strany. Mám prostě ve voku zapíchlou paličku, no.“ Tato situace mi taky připomíná, že jsme po cestě řešili zalehlé uši a ucpané dutiny. Šnek si připravil domácí lektvar, který neustále stříká do nosu, prý by uvolnil dutiny! Kdyby tady byl s náma pan Doktor, tak by mu řekl, že to nejsou žádný dutiny. Stačí se podívat pořádně do ucha a milý Šneku – určitě tam najdeš zapomenutý starý lahváč, který ti tam kdysi padl a vsadil bych se, že je to ještě původní stará láhev ze sedmdesátých let!

Také dnes na nás přišla Tygří smečka – Tygr, Jirka Fencl and company. Ano, Tygří smečka nás neustále povzbuzuje jednak při hraní, ale také neustává přísun různobarevných lihovin a destilátů. Tygří smečka totiž nemá v oblibě lihuprosté nápoje. Pánové děkujeme, byl to poučný a poetický večer.

O půlnoci končíme, po čtyřech hodinách hraní jsme sice stále ve formě, fanoušci  si též vyžadují další přídavky, ale když si představíme cestu domů, můžeme i omdlít. Pokud odjedeme v jednu ráno, dostaneme se domů v šest ráno, někteří v sedm. A přesně tak to je – je přesně 6 hodin a 66 minut a moje flekatá, nezvedená a nevychovaná fena mě vítá doma, objímání a olizování páníčka nebere konce. No rozhodně tě teď ráno venčit nebudu, tak to ani omylem, potvoro.

To je asi tak zhruba vše, určitě jsem na něco zapomněl, ale to se dovíte třeba někdy příště. Díky Rock Pub Liberec za pozvání, díky všem za návštěvnost, byli jste výborní, díky kapele, Šnekovi za trpělivost s dravou zvěří, Janě za merch a Fibince za to, že po cestě zpět neštěkala a nebudila mě.

Tak zase někdy. Heinrich.