REPORT Liberec, Horizont, 28.10.2023 (+ Dead Daniels)

     Report prostě dnes musím napsat, dostal jsem včera vydržkováno, že „víme hovno, co kde vyvádíte.“ Marně vysvětluji, že jsem 1. líný, 2. zaneprázdněný,  3.nic zvláštního se nestalo. A co kde vyvádíme, to někdy ani my nevíme tak úplně přesně.

Na sraz před odjezdem dnes přijíždějí členové naší vokálně-instrumentální skupiny naprosto přesně. Radostné shledání je doprovázeno různými nadšenými výkřiky, které se týkají některé nové garderóby: „Hustý, týýý p…o, hovnooo, no nekecej…..“ Zkoušíme různě kvalitu nových kožených bund, triček a kalhot, občas to křupne, to jak někdo někomu urve rukáv, další kleje, protože se utrhl zip na rukávu nebo nejde dopnout poklopec, a tak si říkám, jestli by nebylo lepší si vzít – tedy aspoň na cestu- starý tepláky s vytahanejma kolenama a místo trička hadr na umývání podlahy. Vždycky těsně před cílem se pak rychle převlečeme a nemůže se nic stát. Tyhle problémy docela snadno řeší Fofo – ten přijíždí svým autem a zadní dveře jsou dokořán. Z nich trčí obrovská, těžká dubová skříň, kterou dostal od báby k narozeninám : „Nečumte a pojďte mi pomoct, já se s tím nebudu tahat sám,“ huláká Fofo a my mu marně vysvětlujeme, že na dnešní koncert opravdu tolik kostýmů nebude potřebovat. Skříň nakládáme z posledních sil na střechu, kurtujeme to a jedeme. On ten krám stejně v první zatáčce padá na chodník, ale naštěstí to nikdo skoro ani nepostřehne. „Ráno, až pojedeme zpátky, tak ten vergl zase naložíme,“ moudře rozhoduje prekérní situaci Šnek.

 Jako posledního výtečníka nabíráme po cestě Kácu. Káca stojí na úplně opačné straně silnice a celý se klepe. „Ty vole, já jsem myslel, že jedeme směrem na Brno, né na Prahu!“ „A proč se tak klepeš, máš absťák, nebo co?“ „To né, já se třesu radostí, protože se těším na koncert!“

A máme tu hned první pumpičku. Je to pumpa i s myčkou a já přemlouvám paní myčko – pumpařku, jestli by to bylo možné, že bychom si v té její myčce mohli všichni umýt nohy. Prý, že to nejde, že jako „Nejsme žádný lázně a jestli chcete, támhle je kýbl, rejžák a běžte si ty hnáty vydrhnout za areál do keře.“ A hele, najednou se otevírají vrata a z myčky vyjíždí auto, které má celý předek od krve. Krvavé stříkance sahají až na sklo. Mladík z auta vystupuje, obchází vozidlo a nadává : „Nejde to smejt, můžu se na to vysrat!“ Nakonec se uklidňuje a vysvětluje nám, že hrají s kamarády hodně dobrou hru, něco jako Destruction Derby a v pravidlech je zakotveno, že musí nabrat přední částí vozidla co nejvíc cyklistů. Naštěstí je zima a cyklisté jsou doma. „Tak jsem rozjezdil husí hejno a dva divočáky.“ A skutečně, na kapotě jsou zbytky peří a za nápravu se zachytil pěkný, šedesátikilový lončák.

První pivo si dávám padesát kilometrů před Libercem. Né, že bych měl žízeň, ale z auta je slyšet pořád nějaké mlaskání, krkání a takové ty slastné vzdechy – áááááách (krk), áááááách(krrrrrk), no a to člověka prostě snadno namotivuje k otevření plechovky nebo též nějaké lahve, co je zrovna po ruce. Už se těším, až nainstalujeme do auta tu pivní vanu. Že jste o tom ještě neslyšeli? To je náš speciální vynález. Vana bude přišroubovaná v autě, samozřejmě plná piva až po rantl a abychom nemuseli pořád trapně otevírat lahváče a plechovice, prostě si k té vaně klekneme a napijeme se. Samozřejmě slušně, jak se na správně vychované jedince sluší a patří.

Tak a konečně Liberec. Dnes zde ve městě produkuje také jedna známá a slavná slovenská kapela, ale naše obavy o nízkou návštěvnost našeho koncertu jsou záhy rozptýleny. „Seš p….a, co bysme tam dělali?“ vysvětluje mi jednoduše náš liberecký fanoušek a řve: „Ocelot p….o!“ Dnes představujeme celkem pět nových válů a oťukáváme si fanoušky, jak na to budou reagovat. Je to výborný, nic po nás nehážou a nové písně se líbí. Ano, přátelé, tím chci naznačit, že se bude nahrávat nové album, a to hned v lednu. Hrajeme asi 2 hodiny v tahu, někteří odpadají, někteří zase připadají a někteří jsou držáci a řádí bez přestávky, jako třeba moje jmenovkyně – slečna Novotná, která má neuvěřitelnou fyzičku a dává to s náma až do konce. Po koncertě kupuje pan Novotný slečně Novotné zelenou kořalku : „Já nepiju,“ špitá nesměle jmenovkyně. „No právě,“ odpovídám a poroučím další dva kousky. Poučuji naši fanynku, že každý člověk pije, neboť kdyby lidé nepili, tak by umřeli.

Pomalu se balíme a po nezbytném focení nastává srdceryvné loučení. Z Liberce odjíždíme vždy tak nějak naměkko. Jsou tu fajn lidi a dobře se nám tu hraje. O tom, kdo je nejvíc naměkko se rozhodne po známém testu, kdy každý hudebník musí projít tam a zpět po bílé čáře a nesmí zakolísat. Ti největší lumpové potom musí jít po bílé čáře na dálnici až do Brna. Dnes to bylo opravdu velmi kouzelné, je třeba poděkovat kapele Dead Daniels za super výkon, všem fanouškům, a samozřejmě celému našemu hudebnímu souboru. Šnekovi za trpělivost při zpáteční cestě – málokterý řidič přežije neustálé hulákání a rady, jako třeba :“Tady doleva, nééé tady rovně, přejeď ho, uhni, jede soubor, přeřaď, nehoupat………..“ Díky zvukařům Peťovi a Laďovi, Broňovi a Jirkovi za fotky, Péťule za plakát, Ozzymu za pozvání a vůbec – dojeli jsme dobře, jdeme skládat bedny, protože nemáme jenom jedny. A k tomu velkej buben a bude zas duben.

Tak zase někdy.   Heinrich