23.9.2017, ŘÍDELOV, okr. Jihlava,, METAL FOREVER TOUR

 

2017-09-23-23-26-27

23.9.2017, Řídelov, okr. Jihlava, Metal Forever Tour

 

     „Tentokrát mě teda doma nezapomenete,“ sděluje mi Robin po telefonu. „Když už to auto nemůžu zastavit dopravní značkou, tak to uděláme jinak.  Mám tady postavenej lodní stožár, a jak uvidíte na stožáru vlát naši vlajku, znamená to, že jsem doma a že máte zastavit. Abyste na mě zase nezapomněli.“ „Hmmm, to je logické,“ odpovídám legendární větou z filmu Pelíšky. Dnes řídí zkušený pan doktor a my v pohodě míjíme Robinův dům, jako by se nemetlo. „Zastav vole, zapomněli jsme Robina!“ Couváme zpátky. „Vy nevidíte tu vlajku na stožáru??“ „ Ne, nevidíme. Jestli to není tím, že máš ten stožár postavenej na zahradě.“ Jsme skoro všichni a dnes vůbec nikdo nespí. Po cestě je veselo, a to i přes ten fakt, že nás čekají pouze dvě pumpy, víc jich na trase není. Nevadí. Kde se vzal, tu se vzal, je tu kapitán morgan v plechovicích, budvar v plechu a další pochutiny. I u Jeníčka se dnes urodilo a mezi námi se objevuje také letošní, velice dobře vychlazená, lahodná ořechovka. „Pro ty ořechy jsem byl až v Jeseníkách,“ hlásí Jeníček. Já sem si to myslel, protože takovou chuť můžou mít pouze a jenom ořechy z Jeseníků.

     Tankujeme palivo a já si kupuji samozřejmě svou oblíbenou ruskou zmrzlinu, kterou si vychutnávám společně s budvarem. „Něco tady pro tebe mám,“ říká Robin a vyndává sklenici okurek. „To jsou letošní kvašáky.“ V jedné ruce je zmrzlina, ve druhé okurek a plechovka s budvarem musí na sedadlo. Vynikající superpálivé okurky!! Na poznámky typu „ten se z toho posere“ nebo „dávám mu deset minut“ zásadně nereaguji. Jsme v Terči a chtěli bychom nabrat Kácu. Problém je v tom, že z terčského kruháku se nemůžeme dostat nikam, a to vůbec žádnou odbočkou. Vždycky, když odbočíme, tak naše auto sjede k vypuštěnému zabahněnému rybníku. „To tady mají tak schválně,“ hlásí Jeníček. „Minule vyprošťovali z bahna bagr a byla to taková atrakce, že teď všechny silnice vedou v Terči prostě do rybníka.“

     Druhá pumpa je v Terči. Paní pumpařku hodnotíme podle stupnice jako velice příjemnou. „Vy jste ta kapela, co hraje dneska v Řídelově, že jo?“ navazuje paní rozhovor. „Noo, to jsme, ale ještě tam jsou kapely dvě.“ „To vím, protože tam jede na ten hašiš i moje dcera.“ Dovídáme se, že dceři je sedmnáct a že si ji paní určitě pojede ohlídat. To je taky možná důvod, proč ten Jeníček neustále spěchá a snaží se nás co nejdřív vystrnadit z pumpy. V autě je stále veselo a celému varieté vládne neochvějně Robin, který si dnes připravil na cestu literaturu. Literární kroužek je zahájen. Robin předčítá zcela vážně jakýsi rozhovor vytištěný z internetu. Po každé větě vybuchuje salva smíchu. ROBIN ŘÍKÁ : „Nevím, čemu se smějete, pitomci, tohle je vážná literatura a seriózní rozhovor a nechte toho, nebo už vám příště číst nebudu.“

     Konečně jsme na místě. Bylo taky načase, protože moje bránice už by toho asi víc nevydržela. Řídelov je pěkná vesnička na Vysočině s moc hezkým kulturáčkem. Pardón, kulturáky musím označovat od předminulého týdne tím správným slovem – kurtulák. Fofáč má tohle slovo ve velké oblibě a většinou se vždycky počůrá, když ho slyší. Hezky se to tady zaplňuje a za chvíli už bychom si asi neměli kam sednout. Jdeme do zákulisí. Tady se u stolu zoufale nudí zpěvačka Anet s Jeníčkem a Fofáčem. „No nic, abyste tady tak nečuměli zbytečně, mám pro vás úkol.“ Jeníček dostává nůžky, Anet zase zelený záchodový papír a Fofíno propisku. „V dnešní hodině výtvarky vytvoříte něco smysluplného a hlavně žádné prasečiny.“ Úkol je zadán a já odcházím.  Za dvacet minut je vše hotovo. Na stole je jakási příšera, vyrobená ze záchodového papíru a z ní trčí nahoru malinkatý kousek šikovně odstřiženého papíru. „To je šulínek,“ praví Anet a ukazováčkem brnká do toho příšeného výtvoru. Vypadá to sice jako leporelo, ale já stejně uděluji pětky a jdu radši pryč. Přece jenom jsem čekal nějakou seriózní práci,  třeba i s podzimním tématem…

     První koncert dnešního večera má za sebou Lady Kate a u mě dnes vyhrává suverénně vál zpívaný česky! Další jdou Autobus a tady taky vše funguje absolutně profesionálně. Návštěvníci jsou ve varu a poslední set je tedy na nás. Dnes hrajeme poslední a nastupujeme na plac přesně o půlnoci. Divím se, že po druhé dávce metly mají lidi ještě chuť na třetí dávku, kterou jsme my. Všechno funguje a my sázíme jeden vál za druhým. Dneska jsem trochu pomíchal repertoár a pomíchal jsem to asi dobře, protože na place je čím dál víc juchajících jedinců. Tak se nám tady v Řídelově pěkně odvázali! Řežeme do nich celý repertoár a přidáváme ještě dalších devět válů, které normálně nehrajeme. Tady dnes vyhrává s přehledem Stará čůza a tu si dáváme ještě jednou na závěr. Sakra – je půl třetí! Dobré ráno, Vysočino, my to tady mydlíme už dvě a půl hodiny v tahu?? I přes krásný řev rozjetých návštěvníků končíme. Zvukaři vypínají aparaturu, zvukaři balí aparaturu a zvukaři už mají všechno dávno v autě. Jen u našeho stolu je neutuchající veselo, nikomu se nechce jet domů, naše aparatura a nástroje se válí zcela opuštěny na pódiu. Nikdo nenakládá a ani se nikomu nechce. Pobíháme mezi naším stanovištěm a barem – co kdyby nám chtěli ten bar třeba zavřít! Šnek je naštěstí v daleké Itálii a tím jsme mu tedy ušetřili infarktový stav. Dnes nás vůbec nezajímá naše drahá aparatura, povalující se opuštěně na pódiu. Hlavně, že je večírek!!Konečně tedy tak nějak balíme a odjíždíme. Všichni kohouti na Vysočině o nás již ví a vítají nás za ranního svítání mohutnou salvou : „Ky ky ry ky ky ky ky ky kýýýýýýýýýýýýýýýýýýý! Je půl sedmé a my jsme doma jak na koni.

     Byl to krásný, vydařený večírek, doufám, že jsme i dnes pobavili a je třeba poděkovat samozřejmě celému souboru za odpovědný přístup a hlavně agentuře NT Music, která tento skvělý koncert připravila.  Díky za podnětný, kouzelný večírek, dnes se nám podařilo skvěle skloubit hudbu s výtvarným uměním a literaturou, takže si ode dneška můžeme klidně a bez uzardění říkat umělcííí! A i když je před námi konečně  čtrnáct dní volna, já jdu radši spát, abych to všechno naspal dopředu.    Díky pořadatelům, kapelám a návštěvníkům – byli jste výborní.                     Heinrich

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.