REPORT 16.10.2021, Uherský Brod, Tornádo Helpfest, Falcon klub.

Naše putování pokračuje po včerejším brněnském nářezu druhým dnem. Dnes, v sobotu, jsme byli pozváni do Uherského Brodu, kde probíhá Tornádo Helpfest, takže už z názvu je jasné, že výtěžek koncertu bude patřit oblastem, kde letos řádilo tornádo. Na cestu se vydáváme, sotva jsme se vyhajali.  Někdo se vyhajal dorůžova, někdo nespal skoro vůbec, jako třeba Jeníček, který, jako správný likérník, přemýšlel, co udělá s tou ostrou koncovkou v nové letošní šařži svého likéru. A skutečně! Druhý den má likér mnohem méně ostrou koncovku a řečeno slovy znalce – klouže do krku jak po másle. Likér je v litrové bílé mléčné láhvi a skutečně z něj ubývá čím dál víc. Mám obavy, abychom letošní zásobu nevyglgali ještě před koncem roku.

Také dnes s námi jede opět rokenrolový pejsek Fibinka. Je to proto, že se v nočních hodinách bojíme a zuřivým štěkáním malého dravce odrazujeme dotěrné útočníky.

Opět táhneme směrem na východ a opět jsme na Miroslavské pumpě.  Dnes je za protikovidovým sklem naprosto jiná paní, a to je dobře. Ta včerejší  by nám jako obvykle řekla : „Co tady zase děláte?“ „Nejlepší bufáč je pod Buchlováky, tam mají dršťkovou a tam si spravíme žaludky,“ ozývá se zezadu z auta a je rozhodnuto. Pod Buchlovským kopcem zastavujeme, a skutečně! Dršťková a gulášová!  To je přesně to místo, kde si tenkrát  Jeníček nasypal do polívky místo soli půl kila cukru. V bufíku sedí kromě nás dva štamgasti a i když jsem po včerejším koncertě nahluchlý, slyším, jak si borci šuškají : „To je asi Alkehol, ty vole,“ „Né, to jsou Oceloti, mají to tam napsaný.“ Rveme se polívkou a vtom první pán zařve : „Co si dáte?“ Na tuto otázku se okamžitě naši zmuchlaní hudebníci probouzejí : já zelenou, já taky zelenou, já  zelenou a já vodku. Paní bufetářka je nadšená, bude kšeft. Připíjíme si statečně se štamgasty a pokračujeme ve foukání do horké polívky. Vtom přichází, jako stín, paní bufetářka a staví na stůl další várku paňáků. „Pánové, vy nás chcete asi zlejt! My musíme ještě dneska účinkovat.“  Vidím na jejich tvářích, že si myslí – na to ti sere bílej tesák, vole –  a jakoby se nemetlo, vrhám do sebe další vodku. Platíme!!!!Nebo budeme dneska hrát na playback?? Tak se zase někdy stavte, hulákají za náma borci a my utíkáme k autu, ani se neohlédneme. Co však je tutovka – určitě se zde zastavíme na zpáteční cestě, bufáč je totiž otevřen NONSTOP!!

Uherský Brod nás vítá už značně setmělý a kulturák, ve kterém se dnes hraje je velice pěkný. Falcon. Jsou zde také už dvě kapely – Chaos in Head a Forrest Jump. Také Standa Vybíral je připraven nahoře na galerce a má u sebe spoustu lahví vína, slivovice a dalších pochutin. Galerka je určena pouze pro účinkující hudebníky a je zde vše, co si může unavený hudebník přát – obrovské rautové stoly, kde je od řízků po chlebíčky naprosto vše. Teče zde pívo a ze stolů trčí vyzývavě k nebi uzávěry lahví s tvrdým alkoholem. My nejdříve stěhujeme aparát do útrob tohoto skvělého baráku, ukládáme pejska Fibinku na zadní sedadlo, neboť musí hlídat auto před lumpy a uličníky. Poté přichází Fore, má nacpanou hubu až po střechu a v ruce drží dva chlebíčky postavené na sebe. To je divný. Ptám se : „Komu neseš ten druhej chlebíček? Mně?“ „To není žádnej druhej chlebíček, to je dvojplošník!!“ odpovídá výtečník s plnou hubou.

První kapela je dnes Chaos in Head – úžasný koncert, fantastická zpěvačka , našlapaná kapela. Všichni pánové zírají na dlouhonohou zpěvačku a také hudebníci v backstage nenápadně nakukují na stage.  Hahahahaha, určitě koukají, jak fungují světla! Výměna aparátu a jdeme my. Malý posilňovací tajtrlík slivovice a už do toho řežeme. Zvuk opět perfektní, ještě dolaďujeme maličkosti za jízdy, a protože jsme po včerejšku rozjetí , všechno jde skoro samo. Moje hlasivky fungují velmi dobře, ale chvilku trvá, než je rozchodím. Cítím, že tam něco přeskočilo – možná mi taky přeskočilo v hlavě, co já vím. Konec, jsem spokojen velice a podle reakcí návštěvníků jsme zase tak špatně nezahráli. Lidé si kupují v našem stánku všechno možné, trávíme zde spoustu času podepisováním našeho merche. Někteří fanoušci už mají podepsáno, ale asi je to málo. Přichází pán, který chce, abych mu podepsal kuličku hroznů. Podepisuji bílým fixem. Jsem překvapen, jak někteří fanoušci  zde vědí o dění v kapele, znají naše desky a ptají se na různé věci, které jsem už dávno zapomněl. Náš šílený bubeník Fore neustále pobíhá sem a tam, jako by měl v prdeli lodní šroub. Ten člověk snad nevydrží na místě půl minuty! Nacházím ho opět u chlebíčků, kde se rve dalším dvolplošníkem. Co však je důležité – jednak jsme přispěli svým vystoupením na vesnice zlikvidované tornádem, což nás velice těší ,a jednak jsme zde získali další objednávky na parádní koncerty. A to je potřeba oslavit! Před těžkou kalbou nás zachraňuje opět Šnek, loučíme se se skvělou paní pořadatelkou Staňkou a vyrážíme k domovu. Zastávka je samozřejmě opět v bufetu pod Buchlováky. Paní bufetářka poslala na noční obsluhu vožungrů novou, čerstvou sílu. Přejeme si Šoférský guláš, poroučíme s Fofem a těšíme se, jak se zase napereme. „S pěti knedlama, ja,? odpovídá slečna bufetářka. „Ja, s pěti knedlama.“ No to jsme si dali, to jsou porce. Na obřích mísách přináší slečna guláš obložený knedlíky a já přemýšlím, jestli  to do sebe narvu, tak je po mně. Snědli jsme skoro všechno a s Fofem jsme nechal i každý jednu knedlu, ja? Velký voči a hovno.

Tak to byl zhruba nástin sobotní anabáze, je třeba poděkovat pořadatelům za úžasnou přípravu koncertu, za cathering pro kapely, díky všem, kdo jste přišli a podpořili výbornou věc, díky zvukaři, kapele Chaos in Head, díky Šnekovi za nervy jak špagáty, díky Jeníčkovi za ořechovku, Kácovi, Fofovi, Foremu a Janě. Díky Standovi za videa a za fotky.  A samozřejmě díky pejskovi Fibince za hlídání našeho automobilu. Byl to opravdu poetický a romantický večer.     Heinrich