REPORT 28.1.2021, Studená, okr. Jindřichův Hradec

     Konečně! Po skoro tříměsíční pauze jsme opět na trase a vyrážíme do Studené. Zřejmě se ptáš, milý čtenáři, proč jsme měli takovou dlouhou pauzu. Bylo to zaviněno hlavně a především vysokou nemocností hudebníků. Měli jsme tady zápaly plic, lobotomii, amputace končetin, psychiatrická vyšetření a v neposlední řadě vysoké teploty. „Pane doktore, mám horečku a je mi blbě,“ volám svému „lékaři na telefonu.“ „A kolik máte horečku, podívejte se prosím vás na teploměr.“ “Je tady skoro čtyřiadvacet stupňů,“ hlásím doktorovi a sleduji nástěnný teploměr. „Tak si prosím vás pusťte topení, a až tam bude čtyřicet, tak mi zavolejte.“ Tak takhle vypadá ta moderní léčba. Vždyť mě málem nechali chcípnout!

     Vyrážíme a ve velké červené přepravce na lihoviny je několik lahví s čirou, průhlednou tekutinou. „Co to je? To vypadá jako voda,“ ušklíbá se Fofo. Ó nikoliv, Heinrich před týdnem pálil švestky a tohle je výsledek – třiapadesátiprocentní zcela moravská, vonící lihovina. (Cítíte tu vůni jaderr, pane prrofesorre?) Samozřejmě, že se to dá taky nalejt do chladiče, ale jak nás znám, tak to nehrozí ani omylem. První pumpu dáváme hned v Lanýžkách (Lažínkách). Normálně touhle brzkou pumpou naprosto opovrhujeme, ale dneska je to jinak. Už se nemůžeme dočkat, jak budeme bloudit mezi regály, čumět, co tam mají, a stejně si nakonec koupíme vždycky pivo. Ještě nikdy se nestalo, že bychom na některé pumpě v ČR koupili něco jiného. Nic zajímavějšího než pivo se totiž nikde neprodává. Jedině snad v Českém Dubu, tam pumpař – kravaťák vystavuje dvacet druhů piv za sklem a nechce je prodat. Takže tam si kupujeme zásadně jenom lentilky.

     A jaká by to byla výprava bez Jeníčka? Ten přistupuje v Želetavě a my se těšíme na spoustu zážitků, které za chvíli uslyšíme. Kromě toho, že je Jeníček skvělý vypravěč, tak nastupuje s lahví nové ořechovky. „Hlavně to nevychlastejte všechno, musíme šetřit. Ještě mám doma pět litrů, ale to se musí schovat na fesťáky.“ Vůbec ho neposloucháme a napájíme se lahodným černým elixírem. Ze všech stran je slyšet mlaskání a pochvalné mručení. Ta se ti, Jeníčku povedla, ořechovka jak nektar!

     A jsme ve Studené. Je zde plno sněhu a velmi studeno. Zato uvnitř, na sále je příjemně a zdá se nám, že tady si asi nesedneme. Všechny stoly jsou obsazeny a jediný stůl u kamen, kde nikdo není, je prý zamluven pro merch Debustrolu. Zatím tu nikdo není, a tak se pohodlně uvelebujeme u kamen, Fofáč přikládá a mně se začíná vařit hovězina na zádech křiváku. Kdybych si ho sundal, připeklo by se mi zase tričko ke kůži, a tak vesele trpím. Než nás od stolu vyhodili, tak jsme stihli krásná tři píva. Bernardy. Za chvíli je narváno my se různě pohybujeme mezi výčepem, záchody a čerstvým vzduchem. Nálada je zde jedna á, všichni jsou natěšení a návštěvníci se aspoň na chvíli ocitají v jiném světě. Koncert Debustrolu je jako vždy pecka a vypadá to, že i pan zvukař funguje bez chyby. My se začínáme chystat, a když už je všechno jak má být, nemůžeme zvučit ani hrát, na pódiu nejde elektrika. Takže naše chystání se trochu protáhlo, ale nic nevadí. Lidé s námi mají svatou trpělivost a při prvním úderu nastává řádění, které trvá přesně dvě hodiny a patnáct minut. Tuto dobu hrajeme bez přestávky a plac je stále plný! Ti mají ale výdrž, říkám si a třískám do basy jako kdyby nebyla moje. Fanouškům ve Studené děkujeme, nemělo to fakt chybu. Jestli jste postřehli na našich stránkách takové zvláštní video, tak to jsme natočili právě ve Studené a je třeba si to trochu přeložit, neboť zde používáme naši zvláštní řeč – huhňovinu. Po našem koncertě se opět otevřela stavidla s pivem, rumem, slivovicí a vším možným. Lejeme do sebe všechno, co vidíme a Káca má pořád málo a doráží se – vínem! Ještě, že máme našeho Šneka, protože ten nás hlídá a věřím mu, že nás včas nažene do auta. První koncert v novém roce jsme tedy absolvovali úspěšně, řádně jsme ho oslavili a sezónu jsme otevřeli velice „důstojně.“

Tak a ještě zásadní informace pro ty, kteří se budou zoufale, několikrát za sebou, s nadějí ve hlase ptát tou šílenou větou: „Kolik tam bylo lidíííííí?“ Odpověď zní – skoro dvě stovky. Díky panu pořadateli ve Studené, díky všem, kdo jste opustili svoji domácí vyhřátou jistotu a dorazili do té lepší, rokenrolové nejistoty. Díky Šnekovi, Jeníčkovi, celé kapele, díky mé feně, která mě dovedla ke dveřím –  a vůbec – zase někdy.    Heinrich