Report 5.4.2015 Nový Bor, Kulturní dům Bohemia

SAMSUNG CSC
 

5.4.2015 Nový Bor, Kulturní dům Bohemia

Vzdálenost 300 km pro nás nic není, a proto si dáváme sraz až ve 13 hodin. Tak se mi zdá, že na další akci pojedeme rovnou hned, jak ráno vstaneme, a bude pokoj. Už o půl jedné přichází zpráva, že Fofo s Pavoukem jsou na místě!! To je fakt opravdu velice milé překvapení. Rázem se mi zlepšila nálada a po cestě pro Robina si mnu ruce, jak to pěkně všechno klape. Na překladišti aparatury už je taky Šnek, ale marně vyhlížím Sifóna. Sifón nejede, tvrdí Šnek – musí brzo do práce. Robin čeká samozřejmě jako vždy s kartónem, ve kterém jsou úhledně složeny a zalisovány plechovky piva značky Mňau (Pardál, neboli Prdál). Vyrážíme pro Pájku a já si opět trapně otevírám nealkoholické modré pivo. Jsem podpořen Pavoukem, který vytahuje opravdu hnusnou tekutinu – hruškovou limonádu. Řeklo se přece, že se nebude pít, ne? Fofo si dává sluchátka, protože ho řeči abstinentů přestávají bavit, nicméně při první zastávce u Pájky chutě vyskakuje z auta a využívá krátkých pár minut na jeden obří dlouhý šluk, kterým vytahuje naráz celou cigaretu. Jedeme dál, ale ještě nejsme všichni. V Želetavě čeká Honza a již z dálky vidíme, že je Jeníček lehce netrpělivý. Tvrdím, že jak se skloní na pravou stranu, tak je s náma ámen. Shýbá se a vzápětí se těžce narovnává. Příčinou je obří taška a ámen je s náma proto, že tato taška je plná různých pochutin a hlavně nápojů. Kompletní catering se skládá z řízků, okurek, chlebů, piv, kořalek, plechovek a rumu. Mezi nápoji obzvláště vyniká šestnáctistupňové pivo. Tak hurá, hrneme směr Jihlava, ve Vílanci hoši počůrávají pumpu a Pájka teskně kouká na svoje oblíbené lavičky. Ještě jsme ani nenastoupili a Šnek hrne dál. Praví, že stejně jedeme načas a nejlepší asi bude vyjíždět už za kuropění. První dopravní problém nastává hned za Jihlavou. Zde se zřejmě cestáři na Velikonoce ožrali a vyznačili objížďku na Prahu ve směru na Brno. Jedeme tedy deset kilometrů směr Brno a záhadným způsobem se dostáváme zase zpět na Prahu. Padají zde zajímavé komentáře, přičemž ten nejslušnější je o idiotech. Taky ministr dopravy si to schytává a ve finále za to stejně můžou komunisti a Hitler. Druhá zastávka je kupodivu až na Rybě. Že by se dnes nikomu nechtělo čůrat? Zde jako první porušuji tzv. suchý zákon a dávám si pivo. Pavouk a Fofo tvrdě abstinují a obzvláště Fofo si nedává ani kapku alkoholu. Jsme v Praze. Směr Mladá Boleslav je vyznačen celkem dobře, my máme dvě navigace zapnuté a zezadu taky naviguje oblíbený navigátor Pájka. Mladá Boleslav je na sjezdu doleva. Pájka zezadu hlásí : doprava, doprava! Jedˇ doprava, to je lepší! Šnek tedy zatáčí doprava a na to reagují ihned obě navigace, které hlásí, že jsme kreténi a že jedeme blbě. Pájka si to tedy schytává , my se motáme a už jsme zase na správné silnici. Kdyby tady byl Sifón, hned by hlásil, že tady není možný se přece splést… Konečně Česká Lípa. Poslední zastávka na pumpě. Pozoruji zdálky naše kuřáky jak zuřivě šlukují a dostávám záchvat smíchu. Ano, zde bude nezbytné realizovat můj nápad s hadicemi v autě. Nebude se muset skoro nikde zastavovat a kuřáci si přijdou na své. Nový Bor, jsme tady. A to je právě ten problém. Kde ten kulturák vlastně je? Dělám chytrého a naviguju Šneka na obchvat. Přijíždíme do Boru zezadu, takže kulturák by měl být po levé straně. Hahahaha, není tady. Ptáme se seriózního pána na chodníku. To musíte rovně a na kruháku doprava a pak už je to jen tři sta metrů. Provádíme tento úkon, ale kulturák pořád nikde. Projíždíme tedy celý Bor, až nakonec a otáčíme na druhý pokus. Tentokrát se ptám slečny na zastávce. Tak to já opravdu nevím, kde to je. Zezadu z auta se velmi silně ozývá : Ta je úplně blbá!! Rychle poděkuji a zavírám radši okno. Další zastávka – paní tvrdí, že kulturák je tam, kde je dé emko. Ale my kurva nevíme, kde je dé emko!! Šnek vidí dé emko a zajíždí tam. Tady kurva žádnej kulturák není.!! No a my stojíme kousek od něj. Kulturák poznáváme podle toho, že v prvním patře v okně jsou naše plakáty. Jinak je zařízení dokonale maskováno, a když by na to přišlo, šel bych se sem klidně nechat třeba ostříhat nebo si koupit rukavice na zimu. To je prostě naše klasika. Až zase pojedeme někam, kde jsme ještě nehráli, poprosím pořadatele, aby na barák pověsili ceduli s nápisem : TADY TO JE. (stejně bychom to ale i tak určitě nenašli). Jdu na průzkum. Na odpočivadle na schodech je paní šatnářka a praví : Dáte si tu bundičku ke mně? Nechcete si odĺožit? Né, paní, to opravdu nechci, mám totiž na zádech novou nášivku. Shora od vstupného se ozývá řehot. Průzkum tedy dopadl dobře, jsme zde na správném místě. Sál je velký a stejně tak i zvukařova aparatura. Orientuji se zatím podle hlasů, protože moje tmavé brýle zabraňují jakékoliv vidění. Na to reaguje hned skalní fanoušek Pepík Kapoun a vytahuje z kapsy placatici. No vida, už vidím dobře. Odcházíme do šatny, ale z šatny mě vzápětí táhne ven Pavouk. Pojď se mnou, musím ti něco říct. Tak mi to řekni tady – co by to tak asi mohlo bejt, že to nikdo nesmí slyšet? Ta věta má pouze dvě slova: Dva rumy. Protestuju, ale vzhledem k tomu, že hrajeme za chvíli, jeden si s Pavoukem dávám. Vzápětí se dovídám, že když se rum zapíjí limonádou, tak se z něj v podstatě stává v žaludku právě ta limonáda, takže je prý rum vlastně nealkoholický nápoj. Na mou otázku kam se tedy ten alkohol poděl, dělá Pavouk, že mě neslyší. Dohrává první kapela Illusions, do šatny přichází hudebníci z Alkehol a my se pomalu zvedáme. Mám z těch maršálů strach, praví zvukař, ale vzápětí ho uklidňuji. Dneska máme jenom tři. Zvukovka a jde se na věc. Lidé se dostavují na plac pod nás a nám se hraje úžasně. Zvuk a vše ostatní je jak má být. Jenom mě lehce znervózňuje Pavouk , který mi stále běhá za zády k Fofovi a zpět. Zapomínám na něj, dávám otočku a Pavouk dostává basou přímý zásah do hlavy. Parádní koncert, moc se nám to líbí. Poslední věc a my musíme přidávat. Pájka zezadu hlásí, že jsme ještě nehráli Popravu. No jistě, nejlepší je, když udělám playlist, a pak si ho po sobě ani neumím přečíst. To, že jsme nehráli Popravu, svádím na zamlžené brýle. Konec je taky parádní. Na stage se dostavuje Šnek a imituje čůrání pejska na naše nohy. Hotovo. Odcházím do šatny a zjišťuju, že ze mě leje a nepomáhá ani vystrčení hlavy z okna ven. Náhodnému kolemjdoucímu by se mohlo zdát, že ten pán, co se mu kouří z hlavy, strašně přemýšlí…. Máme sbaleno, Alkehol naopak vybaleno. Taky přichází kompletní Lady Kate a ptám se Standy, jestli už měl dnes něco dobrého. Neměl, ale koukám, že tady mají Božkov…..Stíháme ještě několik písniček Alkeholu a Šnek už nás žene do auta. Myslete na to, že je před náma pět hodin cesty a x pump! Na zpáteční cestě se v autě rozpoutala psychologická válka. Kuřáci ve dvojce si zapálili, na což reagoval Šnek tím, že otevřel vpředu okno naplno. Mně to je jedno, kdo to vydrží dýl. A kuřáci pravili, že jim je to taky jedno, že klidně zmrznou. Několik kilometrů tedy jedeme nikoliv v autě, ale na motorce…Takže když si to shrneme – nejodpovědnějšími hudebníky jsou dnes Fofo s Pájkou, kteří se fakt drží skoro bez alkoholu. Pak je tu Pavouk a jeho teorie o rumu smíchaném s limonádou v žaludku. Tuto teorii jsme ověřovali několikrát a můžu odpovědně prohlásit, že je to pěkná blbost. Počet skvělých návštěvníků : 150. Díky všem za účast, speciální poděkování patří Robinovi za foto, Jeníčkovi za catering, Šnekovi za pejska co čůrá, Pepíkovi Kollmanovi a Mácovi Křeminovi za skvěle připravený koncert.                                                      

 

                                                                                                                 Heinrich