30.1.2016, Hradec Králové, Music Bar Striga, with D.N.A., Lady Kate
Uplynul další týden a cirkusáci vyráží na další štaci. Na cestu se tentokrát velmi těšíme, protože venku je jaro a navíc auto topí! Auto topí! Auto topí! Hurá. Náš všestranný kutil Šnek otevřel vnitřnosti stroje, odstranil závadu a zprovoznil topení. Máte štěstí, že jdu kolem….Dnešní sestava pojízdného cirkusu se nám trochu ztenčila a je to možná dáno také předchozí polární výpravou. Zdenál se dostavuje na základnu v plné parádě. Plná paráda je nový naleštěný černý superb, kterému prý k dokonalosti chybí pouze naše velká loga. Po pár kilometrech cítíme, jak na nás z útrob vozidla proudí teplý vzduch a stále kontrolujeme zadní prostory, jestli tam hochům není náhodou zima. Je to cajk, hlásí hoši zezadu a spokojeně si lebedí.“ Konečně cestujeme kulturně a né jak prasata“ chválí Šnekovu práci Fofo. Na trase nabíráme Kácu. Kde se tam vzal, uprostřed polí, luk a strání, opravdu nevíme. Káca tvrdí, že ho na místo dopravila sousedka, ale my mu stejně nevěříme, jelikož víme, že jeho sousedky jsou ve věku 90+. Tak nevím.. Vsadil bych se, že se na místo dostal svým soukromým vrtulníkem. A to je dobře. Je to totiž obrovská výhoda mít v kapele majitele pivovaru, který má svůj vrtulník. Tuhle trasu známe už nazpaměť, a to i se všemi záludnostmi, takže by nás nic nemělo překvapit. Přesně víme, jak je která pumpa natřená, kdo v ní prodává a jestli má noční nebo denní. I přes to nás překvapuje velký červený nápis na Vílanecké pumpě : Pozor! Za loupežné přepadení vám hrozí až 10 let vězení! Ptáme se paní prodavačky, co to jako je. „No to tam je proto, abyste si na mě dávali pozor, protože tady loupím většinou já.“ Dále zjišťuji, že ani tento týden není na regálu Krakonoš, ale paní lupička mě ubezpečuje, že dodávka Krakonoše tu bude cobydup. Jenže to už my budeme cobydup dávno někde úplně jinde, takže mi ho schovejte pod pult prosím, já si ho vyzvednu, až pojedeme na Litvínov. Pája se usazuje u svého venkovního posezení a hledá místo na slunci. Teď je to opět dokonalé, chrochtá si a zapaluje si s velkou chutí další čvaňháro. Odplouváme, prolítáme Jihlavou a táhneme na sever. Tato trasa je zajímavá tím, že se zde vyskytuje mnohem méně čerpacích stanic než na dálnici. Všímám si toho a čekám, kdy se ozve kouzelná věta „Zastav na chcaní.“ Věta se ozývá čím dál naléhavěji, ale zastavit zatím nelze. Mezitím se cpeme Kácovým pověstným škvarkovým chlebem. „ Jednou jsme pařili na chatě a dostali jsme chuť na kávu,“ praví Káca. Kámoš našel dózu, zalil kafe, osladil a my jsme to vypili. Má to nějakou divnou chuť to kafe, je to asi starý. Druhý den přichází majitel chaty a my mu říkáme, že to kafe by už měl vyhodit, protože je starý a moc nám nechutnalo. Jaký kafe? Ptá se nechápavě pan majitel. No tam to, co je v tý dóze vole. „ Tý vole, vy jste mi vychlastali dědečka! To není dóza s kávou, ale urnička s dědečkem, blbouni.“ Hledám něco, čím bych tuhle příhodu spláchl, ale kde nic, tu nic. Konečně zastavujeme na pumpě za Pardubicemi. Idu na průzkum. Procházím pumpou, ale jsou zde naskládané pouze ohavné nealkoholické nápoje , plechovky s energeťáky, co připomínají barvu na plot a paní, co se na mě dívá jak na vetřelce. Jdu ven a hlásím, že tady nemají pivo. Není možný – huláká Pájka a jdou s Fofem dovnitř. Za chvíli se vrací a tvrdí, že jsem slepej, protože je tam piva plnej regál. No, já už tam nepůjdu, protože to pivo mají mít na viditelném místě a né schovaný někde pod novinama. To je normálně případ pro obchodní inspekci. V autě je stále příjemné teplo a osazenstvo jaksi poklimbává. Zjišťujeme, že bude nutno k našemu celkovému komfortu namontovat do auta pořádnou plazmu, aby se hoši v autě nenudili a mohli sledovat třeba přírodovědné filmy nebo naučné dokumentární snímky s kutilskou tématikou. Fofo však tvrdí, že se musí pouštět hlavně hambaté filmy, abychom dostali erekci a nemuseli chodit tak často čůrat! Konečně Hradec. Trefujeme se do správné ulice, ale nikoliv do správného podniku. Stáčím okýnko a borci na zastávce tvrdí, že jsme se netrefili o pár metrů. Šnek provádí brilantní otočku, takzvanou „dvojitou chodníkovku“ a my už jsme na místě. Striga je pěkně vytopená a k veškerému pohodlí jsou zde i velká plynová kamínka, která mi neustále připomínají nevím proč – kytarové kombo. Neustále vybízím pány kytaristy, aby neváhali a zkusili si svoje nástroje strčit do topícího komba. No a pomalu se nám slejzá celá smečka všech tří kapel. Všichni ve výborné náladě. Také návštěvníci chodí a první, co uvidí je rozvalený Pájka v pěkné polstrované sedačce. S ním se rozvaluje také Fofo a jak je vidět, nic jim nechybí. Pivečko, cigárko, pohodlíčko, záchůdek jen kousek, aby se moc nenaběhali! Tak a už se hraje. První kapela je dneska Lady Kate a hned mají plný plac. Výborně, dneska to půjde samo, lebedím si. Další jsou D.N.A. a pak už my. Moc tomu zvučení nedáváme, bum bum, trochu monitory a začíná řežba. Hradečáci reagují naprosto skvěle, i když jsme zde poprvé a krásně se s nimi spolupracuje. Poslouchám za jízdy, jak tam hoši ty kytary pěkně rvou a zezadu je nakopává pekelnej mašinkvér Pájka. Musíš pěkně ohlašovat písničky, protože zase nemám playlist, tvrdí Pájka. To je jasný, s playlistem mám problémy i já a už od Vánoc playlisty netisknu, protože tiskárna HP mě nasrala a vyhodil jsem ji oknem ven. Jsme u Poslední cesty a já zapomínám samozřejmě ohlásit, že tohle je vál pro Zdenála, ale naštěstí jsem si vzpomněl hned po písničce a vše napravuji. Poslední cesta, s kosou nevěsta. Tak to se taky líbí. Jsme ve finále a nebude to jen tak , protože se bude muset přidávat. Dáváme Válení, ale lidstvo na place si žádá další přídavek. No co jinýho než Ace of Spades. No a kdybychom to neutnuli, tak tam přidáváme asi ještě teď. Z pravé ruky mi něco kape, není to červený víno a vypadá to, že jsem si zadřel motor. Lépe řečeno pravou ruku. To nevadí, vyměním těsnění pod hlavou a příští tejden to bude cajk. Balíme. Tedy lépe řečeno hoši balí. Já bych jim rád pomohl nosit, ale jsem odchycen na baru do pasti. Dovídám se zajímavé věci ohledně nelegálního prodeje našich cédéček na internetu a domlouvá se také další koncert. Loučíme se s příjemnými Hradečáky, lezeme do vytopeného obýváčku a hrneme, tentokrát na jih. Probouzím se u cedule s nápisem Terč. To není vole Terč, ale Telč, už seš z toho střílení úplně zblblej, sokolíku, praví Šnek a rejduje volantem k domovu. Nu vot, dóbro dóšli. Pokud bychom tuto výpravu zhodnotili, tak je to opět za jedna! Náš shop s cédéčky byl v Hradci vyprodán a stejně tak i po tričkách se slehla zem. Příště toho vezmeme víc, protože není nic příjemnějšího, než když si člověk vykračuje po Hradci Králové a všichni chodci mají na sobě černá trička Ocelot. Tedy samozřejmě kromě pana primátora, ten naše tričko ,nevím proč, nenosí.Hodnocení cirkusového čísla : ó la lá, hopla super ultra hypermarket bombaaaa. Heinrich