Report 18.6.2016 ŽIROVNICE, BUDÍN FEST

13458744_1017213751700220_8206250487552931845_o1

18.6.2016 ŽIROVNICE, BUDÍN FEST

Vždycky, když valíme hrát někam, kde jsme ještě nebyli, tak mám na jednu stranu radost a těším se, ale na druhou stranu se musím připravit třeba na bloudění, zajížďky a hlášky typu: „ Otoč to vole!“ „Teď jsme to přejeli“ anebo „Tady je ale řeziva!“ Jedeme naloženi až po střechu, jenom Robin dnes chybí – radši se ještě jednou ptám, jestli opravdu nejede, abychom ho zase nezapomněli na Veselém kopci….. Řítíme se k Želetavě a zde bych rád vyzdvihl perfektní souhru mezi Jeníčkem a Šnekem. V Želetavě totiž nezastavujeme klasicky jako vždycky na náměstí, ale zde jsou v jednom domě připravena a otevřena obří dvoudílná vrata a my vjíždíme dovnitř. Kdybychom nemuseli pokračovat v jízdě, vrata by se za námi zavřela a fertik. Šnek vjíždí do velkého průjezdu, my vyskakujeme a ve dvoře už nás vítá Jeníček s čerstvě načepovanými půllitry. Tak tomu říkám servis. Majitel hospůdky ihned roznáší různobarevné nápoje většinou zelené a hnědé barvy. Děvčata, co s náma dnes jedou, se dávají do hovoru s místními chasníky a mně se chce říct jednu zásadní filmovou větu :“A srnca, máte?“ Úžasný zážitek a spokojenost hudebníků s touto zastávkou přerušuje Šnek a my už couváme z hospůdky U kouzelného průjezdu a řítíme se do Terče, samozřejmě s Jeníčkem na palubě. Káca je v Terči jako vždy připraven a my jsme konečně už všichni. Osazenstvo líčí Kácovi zážitky z hospůdky U kouzelného průjezdu a my se řítíme rovnou do Žirovnice. Budín – jsme tady. Krásné prostředí chatové osady narušuje příjezd naší partičky, vstříc nám kráčí hlavní pořadatel a hned nám sděluje co a jak. Pořadatel je zde opravdu dokonalý a tento fakt my vidíme na každém kroku. V areálu je plno, převládá barva oblečení modrá a černá, je tedy jasné, že dnes tady nebude maturitní ples ani oslava MDŽ, ale pořádný rockový koncert. Nás s Fofáčem zajímá nejdříve obří gril, na kterém se motá čuník, a to stále dokola. Protože jsme milovníci zvířat, jdeme se podívat blíž, jestli by se čuník nedal z grilu osvobodit, odnášíme si však každý kus pořádné flákoty masa. Výborné, vynikající. Ty nejzákladnější potřeby hudebníků jsou ukojeny, a proto jdu na obhlídku koncertního sálu. Hraje první kapela a podle toho, co slyším, budeme mít dnes opět parádní zvuk. Pan zvukař o sobě dává vědět průzračně čistým, silným a hutným zvukem. Tady je dnes vše naprosto dokonalé a teď už je to jenom na nás, aby i my jsme byli dokonalí. Toho se však vůbec nebojím, protože dnes nás může zastavit jedině zlomenina hlavy nebo západonilská horečka. Po letech se také setkáváme s kapelou Morava a hoši opět nezklamali – jejich zážitky jsou doslova k potrhání. Bohužel, zde nelze publikovat. Jdeme na věc. Po krátkém zvučení spouštíme náš koncert a hned na úvod je plný plac. No to se to krásně hraje. Lidé reagují přímo úžasně na každý vál, holky třepou hlavama i celým tělem a pánové řádí jak urvaní z řetězu. To se nám líbí. Uvádím další vály a čekám, co mě zrovna napadne , jakou hovadinu sdělím rozjetým rockerům. Přejíždíme celý repertoár s nekompromisním zvukem a pekelným nasazením. Káca motá svou veledlouhou řepu do strun, Fofo se spokojeným úsměvem zkušeně kontruje z druhé strany a Pájka trestá své super bubny tvrdými ranami. Jsem spokojen a věřím, že i návštěvníci z nás cítí spoustu energie a nevyhodili peníze za vstupné na to, aby se dívali na nějaké unylé chcípáky. Mise splněna, samozřejmě přidáváme několik válů a pomalu balíme. Získali jsme nové fanoušky, o čemž svědčí spousta prodaných triček, ještě několik fotek s děvčaty a měli bychom se dát na ústup. Jen tak lehce to zase nepůjde. Pánové se usadili vedle výčepu, zapálili si a meditují, jak se jim výborně hrálo. V místnosti je také malý dětský kolotoč, takže je jasné, co se bude dít. Vozíme se na kolotoči pro malé caparty a ten, komu se udělá zle a chce se mu zvracet, musí zavčas zahlásit : „otočit!“ Na tento povel všichni brzdíme a motáme na druhou stranu. Na stole je také připravena kniha a my zde líčíme, jak se nám tu líbí… Paní, co se nachází za barem, mi tvrdí, že na náš stůl je přímo skvělý pohled. Je to jako bych se vrátila do sedmdesátejch let – samí vlasatí mládenci, a to se mi moc líbí! No a to ještě nevíte, že to mají smotaný do culíků, takže délka vlasů našich hudebníků sahá doslova až k prdeli, pravím a jdu si sednout k jinému stolu, abych jí nenarušoval celkový dojem. Hahaha, to je legrace dneska, jsem zvědavej, kdo to finále ukočíruje.. Je to jako vždy Šnek a jemu vděčíme za to, že nejsme na Budíně ještě dnes. Klidně by to bylo možný. Takže celkové hodnocení Budín festu je : ultra špice. Děkujeme všem, co se na našem koncertě podíleli, pořadatelům za skvělý servis, zvukař – ten si zaslouží speciální medaili a samozřejmě díky fanouškům za návštěvu.     Heinrich