29.9.2018, Liberec, ROCK PUB, samostatný koncert

DSC05328[1]

Liberec, 29.9.2018, Rock Pub, samostatný koncert

Vyrážíme vstříc dalším dobrodružstvím, dnešní předlouhá cesta do Liberce je fakticky velmi dobrodružná. Osazenstvo našeho pojízdného hostince se dnes, jakožto ostatně skoro vždy, když se jede do Liberce – scvrklo. Dnes si vezeme pouze jednoho bedňáka a tím je Jeníček. Zpytuje svědomí, holomek jeden, za svoji minulou absenci a pro jistotu nakládá do auta kastlík kozla a lampičku ořechovky. Vyrážíme v dobré náladě, o zábavu se stará právě Jeníček a hned od startu mu jede huba jak namydlená. Po sto padesáti kilometrech praví : „Tak to je asi tak všechno, co jsem za těch dní zažil, víc toho už fakt není!“

Dnešní den je také ve znamení drzých a zpupných pumpařů. Jako by nestačil loňský kretén na pumpě kdesi na Vyškovsku. Jsme už v Českém Dubu a pan doktor velí od volantu – „Vpřed na pumpu!“ Loni tu byly příjemné dívky, které se na nás neustále usmívaly, a taky jsme jim nechali jaksepatří utržit. Letos stojí za pokladnou pan Bubák. Stavíme se ke stolku uvnitř pumpy a dáváme si pivo z plechovky. A Bubák startuje : „Tady se nesmí konzumovat alkohol, tady je to zakázané, nevidíte tu ceduli?“ Koukáme na sebe a cedule nikde. Bubák přibíhá k nám a znovu opakuje svůj požadavek. „Vidíš mě, že piju pivo?“ odpovídá Bubákovi Fofo. „Ne“, zní odpověď. „No vidíš, tak neser.“ Bubák se otáčí, odchází nasrán a mezitím my využíváme situace a pijeme. „Zavolám na vás městskou,“ vyhrožuje kretén. „Tak tady, pánové, kromě moči na záchodě, nenecháme ani korunu.“ To je fakt vrchol pokrytectví. Regál nacpanej pivem od podlahy až ke stropu, ale pít se to tady nesmí! Tady se to musí jen zaplatit. Jestli by teda nebylo lepší to pivo tady zrušit úplně a neprodávat ho vůbec. Má to Bubák v Českým Dubu holt trochu pomotaný.

Hurá, konečně jsme v Rock Pubu. Tady nám nikdo nenadává a dokonce se tu smí i kouřit. Poslední zbytek svobody pro rockery. Je něco kolem osmé a klub se nám pěkně zaplňuje. Kromě místních fanoušků dorazili ještě pražáci a tepličáci a spousta nových tváří. Nijak se s tím nemazlíme, i  když bycho se měli šetřit – přece jenom dnes hrajeme sami a to znamená sáhnout do hlubin repertoáru a vytáhnout věci, které běžně nehrajeme.

Atmosféra je fantastická, řádíme i s fanoušky ostošest. Také reklamní oddělení hlásí dnes rekordní prodeje. Je jedna hodina ráno a šílení fanoušci nás stále nechtějí pustit. Nevím už, kolikrát přidáváme, ale zoufalý pohled našeho řidiče – pana doktora – mě utvrzuje v tom, že musíme končit. Vrháme se do uklízení a následuje krátká, půlhodinová afterpárty, která však bohatě stačí na to, aby do nešťastníků bylo nalito všechno možné i nemožné. A kdyby nás pan doktor nevyhnal do auta, sedíme v Liberci ještě teď. Je to tu fajn, jsou zde příjemní a ochotní lidé a srandy kopec.

Zpáteční cesta by byla fakt nudná, nebýt zastávek na pumpách. A ejhle, náš seriál s názvem „Kretén na pumpě“ pokračuje. Zastavujeme na pumpě s jakousi zkratkou v názvu. Je tu velký nápis Non stop. Pumpař je však asi fanoušek Michala Davida, protože pumpa je zavřená. „Máš tady Non stop, tak otevři“, voláme do útrob pumpy na pána, kterého jsme asi vyrušili ze spaní. Konečně otvírá.  „Tady nemůžete bejt, tady jezdí dokola policajti, tady něco vykradli, tady otevřu jen okýnko.“ Jsme uvnitř a prudič tlačí na pilu : “Já zavolám zásahovku, tady nemáte co dělat!“ To už je na mě příliš – řvu na toho hajzla, že tady má non stop a že má zavřeno, že se vymlouvá, protože tu chrápe a dokola nejezdí žádní policajti, protože je všude klid. Taky se chci na hajzla vrhnout, ale Káca mě naštěstí táhne pryč. Pokud bych byl majitel této pumpy, tak by tento blb dostal ihned výpověď a kopanec do řiti.

Tak se mi zdá, že ti pumpaři už jsou tak přežraní a ve vatě, že můžou klidně odmítnout  6 lidí s útratou..  Jediná věc, v čem jsou tihle dva idioti fakt dobří, jsou nápisy Zákaz a Non stop a vyhrožování zákazníkům. To ale zdaleka dnes není všechno. Jsme skoro už v Telči, všichni spí…BUM!! Probouzíme se děsivou ránou a člověk si v té chvíli myslí, že Pája ozvučuje kopák. To není kopák, to je srnka. Z chladiče teče voda, nárazník je na sračku, je pět hodin ráno a zima neskutečná. Azyl nám poskytuje Káca ve svém bytě, mezitím stíhám ještě seřvat po telefonu soudružku na pojišťovně, která dělá, jako že se jí naše nehoda se srnkou netýká. Soudružku jsem asi taky, chudáčka, vzbudil, protože ani nechtěla vědět, kam nás má odtahovka odtáhnout. No a to je všechno. Kácovi jsme vypili všechno kafe, čaj, pivo, rum a slivovici, táhnou nás domů a bude se spravovat – kára musí být do pátku cajk. Díky všem, kdo jste nám pomáhali, díky Rock Pubu, skvělým liberečákům, pražákům, tepličákům a dalším fanouškům. Pokud jsem na někoho řval na pumpě nebo do telefonu – dobře vám tak, vy zmrdi, máte dělat to, za co jste placeni a nevopruzovat poctivé hudebníky. PS. Tento report píšu radši s týdenním zpožděním. Aby pára vyprchala.     Tak zase někdy.   Heinrich.