27.9.2014 Bruntál, Klub Roští

Jako vždy jsme řešili ten nejzávažnější problém, a to, v kolik se vydáme na cestu. Všem jsem navrhl krásnou hodinu poobědní, ale nakonec jsem vyrazil posbírat mančaft už ve dvanáct. To známe, cesta je na tři hodiny, ale pokud se bude zastavovat u každýho remízku na chcaní, tak je to cesta na pět hodin…Nabírám Pájku, který se tváří jako neviňátko a věci přicházím na kloub hned po příjezdu k Robinovi. Robin čeká před svým domem s krásným soudkem piva, rozesmátý od ucha k uchu. Pájka spiklenecky pomrkává a odebírá se dozadu do trojky, kde oba spiklenci vyndávají nenápadně půllitry – jeden skleněný a jeden keramický s víkem a narážejí soudek. Tak tady ani můj osobní příklad nezabírá. Trapně jsem si myslel, že když si vezmu sebou čtyři nealkoholická piva, tak udržím hudebníky do začátku koncertu střízlivé. Opět jsem se zmýlil. Spiknutí však pokračuje. Nabírám Sifóna s Janou, Sifón sedá za volant a pouští se do práce. Na cestu mu dávám nealko pivo – co bych s tím jinak dělal, že? Sifón sedá na Šnekovo místo a je velmi dobře naladěn. Je to zřejmě tím, že si konečně splnil sen a zařídí si pořádný velký auto. (to je blbej vtip, Sifón řídí denně Scanii..). Po dvaceti kilometrech praví Sifón – v kamiónu dám automat a opřu si pěkně ruce do opěrek. Odpovídám, že automat v našem mikrobusu taky máme – stačí sundat nohu z plynu a zapřít plyn tyčkou ze stojanu na mikrofon. A mimochodem – tu opěrku tam taky máš, stačí sáhnout doprava a sklopit ji. Sifó je spokojen a my se řítíme vpřed. Nabíráme Pavouka a tady pokračuje utajené spiknutí. Pavouk totiž stojí u silnice a má v ruce skleněný půllitr. ON VĚDĚL, ŽE SE POVEZE SOUDEK, JISTĚĚĚĚ. Přibíráme Fofáče a další maršály. Fofo se těší na hraní a to se mi líbí. Není nad to, když se hudebník těší na koncert. Než dojedeme na hlavní silnici, soudek je prázdný. Motáme se pořád kolem Znojma a nemůžeme se odpíchnout na pořádnou silnici. Konečně jsme na hlavní a pálíme po dálnici na Brno. V Brně jsou všechny ukazatele na Olomouc přeškrtaný, ale to Sifónovi nevadí, řeže to hlava nehlava, závodí s polskými kamióny a troufl si taky na floutka s R šestkou. Jana si vpředu zakrývá oči, neboť jízda je vskutku pekelná. Zůstávám v klidu, protože náš stroj řídí profík a ani na chlapce ve trojce zběsilá jízda nepůsobí nijak děsivě. I přes zákaz kouření v automobilu v klidu pokuřují a dělají, jako by seděli doma na zahrádce pod pergolou. Příště vezmu chlapcům motyčky a rýče a dám jim tam dozadu nějakou práci. Třeba by mohli přesazovat květináče. Hopla, je tu první pumpa. Sifón se ani neptá a hned automaticky zastavuje. Nechápu to, když před chvílí všichni čůrali. Otevírají se úplně všechny dveře vpředu, vzadu, na boku a všechno se žene do útrob pumpy. Začínám bejt lehce nervní, protože jsme dvě hodiny na cestě a pořád kousek za Brnem. Robin si přináší kávu v pěkném šálku a zapaluje si doutníček. Tak tady si s Pájkou asi vyměnili dneska role. Doporučuji Robčovi, že by si mohli tady na pumpě ještě zahrát šachovou partii. Robin vidí, že jsem nerv a přináší mi z pumpy jogurt. Tedy vlastně to není jogurt, ale hezky zabalený panák rumu. Tady moje předsevzetí o nealkoholické cestě končí, oddekluji rum a vsítím ho do sebe. Měli pravdu, chlapci, teď je to lepší, už nejsem nervózní z toho, že nepřijedeme včas, zapínám navigaci a ta hlásí hodinový náskok. Nikomu to radši neříkám, protože hoši by chtěli okamžitě stanovat za nejbližší pumpou a vařili by si v kotlíku gulášovku. Další pumpa, tady probíhá focení a ještě jedna pumpa. Do cíle je pouhých 60 kiláků. Přijíždíme do Bruntálu. Navigace ukazuje někam do parku a my se samozřejmě motáme těsně u cíle. Paní na zahrádce přeji dobrý den a ptám se na cestu. To se musíte chlapci prokličkovat mezi paneláky, pak doprava, doleva a zase doprava a tam už to uvidíte. Konečně v cíli. Jdu zjistit situaci a hlavně mě zajímá, co se tady točí. Máme Lobkowice a Zubatou žábu. Dávám si samozřejmě Zubatou žábu. Hraje první kapela – Second End a jsou výborní. Šlape to jak stroj. Klub se pomalu zaplňuje a najednou zjišťujeme, že si není kam sednout a taky už není skoro místo na stání. Jdeme do práce. Zesilovače už se nemůžou dočkat a skáčou ve futrálech. Zapínám svůj stroj a z maršála se ozve :“Konečně s mě pustil, vole!“ Nevšímám si svého drzého zesilovače, i když bych mohl klidně sáhnout dovnitř, vytáhnout čtyři lampy a měl by po ftákách. Máme naladěno, nicméně zjišťuji, že jsem zase – už podruhé – nevzal intro. Jdeme na to tedy hned natvrdo. Fofo zleva, Pavouk zprava, Pájka vzadu a masakr začíná. Pakáž, Ace Of Spades, Blackout…… zvuk nahoře parádní, dole asi taky, protože návštěvníci aplaudují a řvou, takže se asi líbíme. Ohlašuji Kalbu jak řemen. Tahle písnička se bude muset přejmenovat, protože v Oslavanech jsem ji ohlásil a Pavouk začal hrát Popravu. V Bruntále jsem ji ohlásil a Páka začal hrát Tos posral. Už nevím, jak mám chlapcům vysvětlit, že Kalba začíná kytarovou vazbou…..? Nevadí vše napraveno. Jdeme do finále, končíme Rock n Roll Dog a bude se přidávat. Rockeři v sále dávají hlasitě najevo, že máme pokračovat. Pořadatel je lehce nervózní, protože je ve skluzu, ale co. Přidáváme k všeobecné spokojenosti. Končíme. Koukám na soubor a vidím, že jsou všichni zpocení jak myši, takže se nikdo neulejval. Fofo má dnes premiéru a patří mu dík, protože to zvládl perfektně. Jdu si koupit pivo a než dojdu k baru, odchytává mě pán a praví, že nám musí koupit rum , protože se mu stalo poprvé to, že při koncertě třískal hlavou o stůl. Nakonec těch rumů kupuje devět. Dávám mu cédéčko s poučením, že až přijedeme příště, nebude mlátit hlavou o stůl, aby neměl otlaky na čele, ale naučí se jeden song, který s náma zazpívá. Nakládáme. Tady musím říct, že opravdu nikdo neví, jak mají být bedny poskládané, aby nic nepadalo a aby vše bylo úsporně uloženo. To ví jenom Šnek, ale ten je, bohužel, dočasně v Itálii. Takže nějak jsme to tam prostě dali…. kdyby to viděl Šnek, tak by mu vypadaly jeho dlouhé vlasy, hahahaha. Jedeme domů, v autě pokračuje afterpárty, ozývá se i zpěv, cédéčka hrají naplno jako o závod. A samozřejmě pumpa. U Olomouce nás slečna pumpařka vítá s tím, že je to výborný, že jsme se stavili, protože by se jinak ukousala na tý blbý noční směně nudou. Pravíme, že s námi se nudit nebude, a je to pravda. Pavouk spouští svoji šou a začíná takzvaný Pavoučí striptýz. Chápu, že pavouci normálně bydlí v dírách obklopených pavučinou a neukazují holou prdel na pumpě. A tady by bylo výborný, kdyby se Pavouk obnažoval třeba někde doma v soukromí. Né, že by nám to vadilo, ale jeho bílé pozadí zcela vymazalo z oblohy krásný rozzářený zářijový Měsíc. To ještě není zdaleka konec. Cesta pokračuje a my zastavujeme na naší poslední štaci a tou je bar u Kolenatý báby (můj vlastní název). Zde jsou různé zajímavé umělecké výtvory, jako třeba kostry, lebky a další morbidní artefakty. Tady, přátelé, moje reportáž končí. Navazuji až v neděli v poledne, kdy otevírám auto a hned ho zase zavírám. Kdo ten bordel bude uklízet, to se ještě uvidí. Akci hodnotím jako super úspěšnou záležitost po všech stránkách a taky musím ocenit své spoluhráče, kteří výborné zahráli a před koncertem se chovali velmi odpovědně, to znamená, že se nezrumplovali. KOLIK TAM BYLO LIDÍÍÍÍÍ? 110 platících. Je to OK?       Heinrich