REPORT TŘEBÍČ, 25.12.2017, R-Club, (+ Lady Kate, Autobus)

Třebíč – to je naše oblíbená štace, takže se už od rána těšíme. Já se třeba těším již od kuropění s vaječným koňakem, tzv. vaječňákem. Tento nápoj má nejen krásnou, sytě žlutě jedovatou barvu, ale taky pouhých 16 procent alkoholu. Tohle složení uvítají obzvláště pivaři, kteří si místo dvou silných, ale řídkých čtrnáctek můžou  dát jeden a půl lahve vaječňáku. A navíc – pěna se na vaječňáku netvoří, proto zde není co sfoukávat.

Naše auto je dnes narvané po střechu, jsou zde uskladněny dvoje bicí, které za chvíli budeme vyndávat u Pájky. Tedy ovšem, pokud nám otevře svoji garáž. V poslední době se Pájka chová velice prapodivně a vždy, když pro něj přijedeme, tak se v garáži schovává a trucuje : „ A nepojedu a nepojedu.“ Nakonec tedy tu druhou bicí soupravu vyndáváme a rychlý Šnek Pájku bleskurychle spoutává kabelem od kytary a společně ho nakládáme na zadní sedadla. „A pojedeš!“

Hned na první pumpě už na nás číhá divoká šelma Zdenál, neboli Pan doktor. I když je tma, tak jeho superb s obřími nápisy Ocelot svítí do daleka. Pan doktor se nám vrátil! Je odpočatý, pěkně vykrmený a plný energie. „Hned po koncertě musím zase odjet, ráno jdu na lov a musím se vyspat,“ hlásí Pan doktor. Zapomněl jsem se ho však zeptat, jestli jde na lov ryb, žen, anebo zajíců….?

V autě se mezitím rozjíždí skvělá zábava. Hulákáme na sebe úryvky ze Švejka a nezúčastněný pozorovatel by si mohl myslet, že se cirkusákům utrhla na kopci maringortka. ER ko je krásný  a velký klub a dnes se o nás starají velmi šikovní zvukaři, kteří pro nás dělají vše možné i nemožné. Úderem deváté spouštíme náš set a můj první dojem je ten, že se mi hraje absolutně skvěle. Dnes si odpouštím občas úchylné průpovídky mezi písničkami. Kromě jedné : „Doufám, že jste dostali pod stromek velký hovno, stejně jako my.“ (Před písní Vánoce). Náš koncert plyne velmi radostně a má to spád. I fanoušci se dostávají do varu a naši zvukaři třepou za mixem hlavami do rytmu. Výborně, takže ještě dáváme přídavek a pakujeme se. Balení z pódia probíhá dnes neuvěřitelně rychle. Za pár minut je stage prázdná. To není jako NĚKDE, kde se aparatura a nástroje válely na pódiu do půl třetí do rána, že? Naší odměnou za dnešní koncert je pohodlné usazení do vypolstrovaných ušáků v klubu, sledujeme cvrkot a řešíme různé důležité věci. Například brýle. Fofovy brýle, které se ztratily před dvěma roky na jisté štaci, se prý našly, ale nikdo není schopen je přinést, protože nikdo neví, kdo je má, kde jsou ….Velkému nebezpečí krutého panákového útoku čelíme statečně a všudypřítomný Šnek nás žene do auta a domů. Kdyby tomu tak nebylo, sedíme v Erku možná ještě dnes. Poděkování patří skvělým zvukařům – snažili se fest, borci, R- klubu a všem fanouškům, kteří si to užívali s námi. Tímto se také omlouvám Jeníčkovi, kterému jsem slíbil, že mu  vyrobím a slavnostně předám bílou hůl. Moje továrna na výrobu bílých holí však teď přes svátky nejede, jelikož zaměstnanci mají dovolené, Hned po svátcích však bílou hůl vyrobíme a slavnostně Jeníčkovi předáme.  Je to proto, že dotyčný se věnuje konzumaci tvrdého alkoholu v poněkud větší míře a my máme strach, aby se po náhlé a přechodné ztrátě zraku dostal bezpečně domů.            Heinrich