REPORT 14.9.2019, Znojmo, Statek, Znojemské vinobraní (with X-Core, F.A. King)

Po páteční řežbě v Teplicích jsem teda velmi zvědavý, jak jsme se všichni zregenerovali a jestli jsme třeba nezdegenerovali. Podle odborných vědeckých příruček je prý pro unavený organismus výborné relaxovat v poloze hlavou dolů. Moc tomu nevěřím, jeden známý se pověsil na zahradě za nohy hlavou dolů a visí tam ještě dnes. Nálada v Rudém baronovi je výborná, dnes s námi jede taky Štěpánka a ta musí, chudák, poslouchat pořád dokola hit tohoto víkendu : „seš pobóchané, tivole.“ Nevím, co na tom je, ale pořád to opakujeme dokola a řehtáme se tomu jak idioti. Což tedy znamená, že jsme se zregenerovali dokonale a není třeba věšet se hlavou dolů. Výfuk Rudého barona je spraven a motůrek si spokojeně pobrblává. No tak jasně – jediná pumpa na dnešní velmi krátké cestě musí být ihned navštívena. To by tak hrálo, abychom dneska neseděli na pumpě. Pro příští rok plánuju stavbu nové čerpací stanice, ale ta bude vyloženě jen soukromá a bude sloužit pouze členům našeho hudebního souboru. Během dne si pěkně zajedou na svou pumpu, sednou si ven, poklábosí, natankují si zadarmo a budou spokojeni.

Statek. Narváno. Naštěstí se nás ujímá pořadatel Jirka a tím unikáme počáteční palbě kořalek. Stíháme krásně koncert X-Core a při výměně na pódiu zjišťuji, že hoši vypili skoro celou láhev Jacka D. My máme taky Jacka, ale zatím je ještě plný. Pití z této lahve je velmi problematické díky otevírání, ale všechno řeší náš kutil Šnek, který ten debilní uzávěr vyrval ven a přinesl skvělý, dokonalý a jedinečný korkový špunt. „To asi vole není originál Jack, že ne?“ ptají se hoši z X-Core, když vidí korkový špunt. Rozbíhá se prudce intelektuální debata o původu této lahve a my se pomalu přesunujeme na plac. Tak teď jsem zvědavej, co na to moje hlasivky. Od rána je prolévám Vincentkou a vypadá to, že léčebná kúra funguje. Vincentka je fakt chuťově příšerná věc. To už je možná lepší skočit do moře a naglgat se tam. Chuťově to vyjde nastejno, ale člověk si aspoň zaplave. Náš set probíhá bez problémů, jako vždy do toho řežeme co to jde, pot stříká na všechny strany a pode mnou je taky mokro. Nezasvěcený laik by klidně řekl, že jsem se pochcal. Naše hostující zpěvačka Štěpánka je dnes jako vždy ve skvělé formě a její jasně rudá bunda v kombinaci s černými šaty je prostě dokonalý outfit. Tady je fakt na co se dívat a naši fanoušci nemusí pořád koukat na čtyři pobóchance v černých hadrech s lebkama………. Klidně můžu říct, že se nám náš set dneska povedl a klidně se odvážím tvrdit, že se to líbilo i návštěvníkům. Chceme končit, blíží se půlnoc, ale slečna pod náma na mě křičí, že ještě teda půlnoc není a „hreeejte, voleee.“ Přidáváme ještě jednu a ještě jednu. Je nám to jedno, klidně můžeme dneska hrát až do šesti do rána, ale to by nás asi odvedli v poutech měšťáci. Velitel městské policie by přišel k pódiu, zatkl by nás: „Tak pojďte, vy pobóchanci tivole.“ Končíme. Na pódiu to občas křupne, na schůdkách to křupe trochu víc. Rozbité sklo, jest drceno nekompromisními rockerskými botami. Pan zvukař, jehož trpělivost opravdu obdivuji, praví svému pomocníkovi – „To nic, to je v pořádku, to je rokenrol.“ Nooo a to teda ještě není konec, to ani omylem. Aby si trpělivý čtenář udělal celistvý obrázek o konci našeho dvoudenního turné, je třeba vylíčit další události. Odjíždíme spokojeně na nejbližší pumpu, což je ve Znojmě přímo na výpadovce. Jacka jsme vypili s fanoušky a náš nálet na pumpu je fakt famózní. Mizí plechovky z regálů, slečny u jídla nestíhají, ale pořád se hihňají jak potróbliny. Ani se nedivím. Na pumpu nakráčely opět černé zjevy, plné huby keců a takové panoptikum se jen tak nevidí. Štěpánka se rozhodla, že máme hlad, skupuje všechno možné jídlo, počínaje párky a konče sladkým dezertem. Ona je dnes nejen host Ocelotu, ale taky hostitel!! „Nemám ráda, když jsou muzikanti hladoví!“ Já teda nechápu, jak může poznat, že máme hlad, ale pak mi to docvaklo, když jsem viděl, jak Pájka okusuje venkovní lavičku a tvrdí, že mu tam prý spadly klíče. Před pumpou stojí parta lidí, zřejmě návštěvníci vinobraní na odjezdu. Do našeho auta, Rudého barona, se snaží nastoupit všichni aktéři. Někomu to moc nejde, tady je třeba trochu pomoci, zatlačit, vytáhnout. V autě žhnou cigarety a z otevřených bočních dveří se line tato melodie: „Kdybys tak nááááááááhodou měl pocit, že jsi sááááááááám………“Partička venku se chechtá a to je správně, aspoň jsme dnes pobavili, od toho tu jsme. Rudý baron se zvedá a nechává za sebou dnešní parádní Znojmo a parádní koncert. Děkujeme vám všem, kdo jste přišli a snad jste si to užili tak jako my. Díky Jirkovi Jonášovi, díky panu zvukaři mistru Chlumskému, díky Robinovi a celé kapele. Tak zase někdy. Třeba budeme míň pobóchaní, tivole.      Heinrich