13.6.2020 Bantice, okr. Znojmo (+ Gilotina, Cela)

IMG_1830

REPORT BANTICE, okr. Znojmo 13.6.2020 (+ Gilotina, Cela)

Co se nám dnes asi tak může ještě stát? Přejedeme zase srnce? Zajíce? Kance? Krtka? Koukám na opravený nárazník z minulého týdne a rozhodl jsem se bleskově, že za naše auto pořídíme ještě chladící návěs, kde budeme skladovat zvířátka, která nám skáčou pod kola. Jednou za měsíc je pak vyndáme z mrazáku a všechny upečeme a sníme. Dnes opět odjíždíme bez jakýchkoliv problémů a zdržení. Jeníček přikormidloval se svým novým Prasátem, nastupuje do dodávky a okamžitě mě chválí, protože jsem vrátil popelníky na svá místa. No, abych pravdu řekl, nic jiného mi ani nezbylo. Zametat nedohořelé vajgly z koberce není zase taková legrace – někteří naši kuřáci už postrádají pud sebezáchovy a ani ty vajgly nevyndávají z huby. Nechají je v hubě dohořet, zdechnout a pak je polknou. V lepším případě nedohořelý vajgl blafne a výtečníčkovi shoří přerostlé vousy. Dnes zastavujeme jen na jedné pumpě, a to v ……….ách. „Ty vole, já nemám lajntuch na hubu! Já taky ne! Ani já ne!“ Nikdo nemá roušku a já radši ani nevylejzám z auta, protože se dnes opravdu nechci dohadovat s kravaťáky. A ejhle, všechno v pohodě, paní pumpařka se na naše borce směje, ptá se, kam jedeme a lajntuchy neřeší! Jeníček, ten dnes opět srší výmluvností a sděluje nám, jak ho na jeho chatě šikanuje jakýsi hlodavec. Není to ani potkan, ani krysa, ale jmenuje se to rejsek vodní. Tento hlodavec je prý tak drzý, že dokáže přes noc sežrat kus chaty a komplet celé rybářské boty. „ Hoši, poraďte mi, co s ním mám dělat? Nejvíc mu chutnají chipsy, ty jsem přilepil jako návnadu lepidlem k pasti, ale on je sežral, past sklapla a hajzl utekl.“ Šnek tvrdí, že jediný lék na tohoto hlodavce je .44 magnum nebo brokovnice. Určitě jsem pro a doufám, že až Jeníček tohle vodní monstrum uloví, nechá ho vycpat a dáme si tu bestii do zkušebny na maršály.

     Poslední zastávka. Nabíráme Fofáče, Vlaďku a blížíme se na místo. Majitel pekárny Káca vyndává skvělé koláče, které pro nás jeho zaměstnanci upekli na cestu. Koláč je od slova kolo a tato kola jsou ozdobena marmeládou z kiwi. Zapíjíme je zbytkem ořechovky, kterou mi dodala firma Stavebniny VM Valtice. Jsem fakt rád, že v těchto stavebninách neřeší nějaké pitomé cihly nebo vápno a vyrábí tam radši kvalitní ořechovku. „Chceš-li do stavebnin jíti, musíš naši ořechovku píti!“  

 

Dohoda zněla jasně – pan doktor vezme firemního superba a odveze Foreho přímo na místo koncertu. Den předtím kladu našemu lékaři na srdce, ať se nezleje a dodrží to, co jsme si domluvili. Fore se objevuje na místě koncertu včas, ale marně hledám pana doktora. „Musel jsem řídit, je na plech a chrápe v autě. Když jsme dojeli sem, tak se otočil na stranu a zabručel, ať ho nechám spát,“ líčí Fore lékařovy trampoty. Pan doktor si tedy také dnes zařídil pojízdnou ložnici. Vleze prostě do auta, usne a vzbudí se zase doma. Právě teď čekám na jeho telefon, kdy mi opět sdělí, že to byl fakt pěkný koncert.

     Hraje se venku! Je zde úžasné prostředí a zrovna jsme se trefili do koncertu Gilotiny. Jejich zvuk je zabijácký. Celkově je dnešní akce taková dobře naladěná, a to nejen zvukově. Lidé jsou příjemní, pohodoví a baví se. Jsem překvapen spoustou mladých rockerů a rockerek, kteří nic neřeší a přišli si hlavně zařádit. Hledám výčep. Na konci areálku vidím ceduli s nápisem Pivo – 26 Kč. Razím si cestu mezi návštěvníky a chystám si peníze. Už skoro otvírám hubu, že bych si dal jakože jedno píívo a pak se podívám za přepážku a on je tam místo pípy ty vole mixák!! Za ním Láďa Růžička a ještě k tomu v našem firemním tričku. Tak to se mi teda trochu nepovedlo. Ale stejně mi není jasný (a nikdo mi to nebyl schopen vysvětlit), proč je u zvukaře cedule na pivo. Kdybych měl naváto, určitě bych Laďu začal prudit a vyžadoval bych, aby mi jedno natočil. Dokud by mi pak jednu fakt nenatočil.

     Další kapela – Cela. Tady je vidět, že tento metalový dorost má jasno jak ve stylu, tak v prezentaci a je radost sledovat, jak se muzikou baví.

     Dneska mám asi nějakou pomotanou orientaci. Za pódiem vidím v dáli stánek, na něm jsou natočená piiva a ta bedna vedle vypadá jako pípa. Jdu si tedy koupit píívo tam. Do prdele, zase nic. „To je pane udírna, tady se pivo neprodává, musíte na opačnou stranu,“ praví mistr uzenář a otevírá tu plechovou bednu, aby mě přesvědčil, nevěřícího, že tam není píívo, ale krásné smotané, barevně kouřem vyladěné klobásky. Tak já to tedy vzdávám. To, že nemůžu najít výčep, není moje vina, ale je to zřejmě způsobeno posunem magnetického pólu Země. Ode dneška už mě píívo přestalo zajímat a smířil jsem se s tím, že klobásek ani mixážního pultu se prostě nenapiješ.

Také dnes máme otevřen náš stánek s reklamními předměty. To je od minulého týdne pro nás už jaksi automatická věc. Přijedeme na místo, Janča rozbalí sortiment a docela jednoduše se prodává. Lépe řečeno doprodává, protože všechno se bude muset opět znovu vyrobit. Dnes si přišel dokonce koupit naše tričko i Ozzy Osbourne společně s kámošem Dodem. Ozzy říká : „Kluci, to, že prodáváte merch, nevyhlašujte, to je kravina, já to taky na koncertech nedělám. Pak vás někdo nařkne, že jste ješitní a na to se radši vyserte. Kvalitní zboží se prodává samo. Hlavně ty trička nezapomeňte vyndat z kufru.“ Takže Jani – děkujeme a těšíme se na nové zboží.

     Dnešní zvuk se mi zdá na pódiu skvělý! Laďa to má dnes vychytaný. Cítíme se rrradostně, hrajeme rrradostně  a také dnešní bubenické číslo se povedlo. Jedině já jsem to posral v posledním válu, ale však už jsem psal, že se posunul magnetický pól Země. Dnes nehrajeme úplně všechno a Fore se stále dožaduje dalších a dalších písniček. Pánům kytaristům se musím omluvit : Fofovi jsem dupl v záchvatu boje na palec a Kácovi jsem sejmul Gibsona. Uvidíme příští týden. Jestli bude Fofo kulhat a Káca nadávat, budu muset koupit rum.

     Tak a ještě musím taky zmínit a vyzdvihnout úžasnou mraženou slivovici, kterou nám darovala kapela Cela. Tekutina se nacházela v malých mražených lahvičkách. Chtěli jsme si je vzít domů, ale po zvážení faktu, že by se lahvičky po cestě rozmrazily, jsme je raději vypili. No to je přece logické…

Jedeme domů – díky celé kapele, Kácovi,Fofovi, Foremu, Janě, Jeníčkovi, Šnekovi a také panu doktorovi. On je prostě náš, i když stále spí. Ale jednou se přece musí probudit, né?            Heinrich

IMG_1831