Report 7.6.2014, Lukov, okr. Třebíč, Rockový rachot

SAMSUNG CSC
 

7.6.2014 Rockový rachot, Lukov, okr. Třebíč

Lukov je od naší základny asi 8 kilometrů, takže se dnes asi nijak po cestě neunavíme! Ani žádná pumpa není kupodivu na dohled, takže to je fajn, otravové aspoň nebudou otravovat se zastavováním, čůráním, pitím, žraním a kouřením. Vyrážíme v sestavě Šnek, Robin, Sifón, Jožin, já, Monča a před námi ještě jede Mirčoun v osobáku a ten má taky plno Bereme to přes Morbudky, protože tam má na nás čekat Michal, a to u nádraží. U nádraží nikdo není, ale nacházíme esemesku, že jako Michal vyrazil pěšky a ať ho nemineme. Což o to, po cestě ho můžeme minout, protože se slibně rozvíjí různé rozhovory, ale horší by bylo, kdybychom Michala přejeli. Za Morbudkami je v dáli vidět postava s dlouhými vousisky a brýlemi. Buď je to divý muž, anebo Michal. Je to Michal, takže hupky do auta a poslední dva kiláky jsou za náma.Přijíždíme ke kulturáku, zde už vybíhá velmi silná jednotka o síle asi šesti mužů a zřejmě ještě zatepla hodlají odnést všechny věci do sálu. Nenápadně se dekuju pryč a hledám výčep, protože je pekelné vedro. Zároveň oznamuji, že ta dlouhá čtyřhodinová cesta mě tak zmohla, že nemůžu ani skoro chodit…..Hurá, našel jsem výčep a v něm staré známé. Taky jdu pozdravit zvukaře, protože dnes máme slíbený špičkový zvuk. Pozdravení zvukaře je na jakékoliv akci velmi důležité, jelikož ten si pak řekne :“to jsou slušně vychovaní a hodní kluci, nejsou to žádní vylízaní čuráci, a proto je dnes parádně ozvučím a udělám vše, co jim na očích uvidím.“První kapela začíná přesně, je to perfektní punk a říkají si Kůrovec. Škoda, že se jim ožral basák (nebo je nemocen?), protože hráli bez basy. Ale nevadí, texty i muzika se mi moc líbí a zvukově je to taky slibné. Po Kůrovci nastupuje můj dávný známý Peťa Navrkal neboli Namrous a spouští svoji one man show, neboli písně oplzlé a ještě oplzlejší, vulgární a chlívácké. Úspěch je zaručen.Tak a teď my. Mezitím dorazil Savana a já jsem zvědav, jak po koncertě pojede domů, protože většinou vždycky někde bloudí, takže mi třeba různí lidé druhý den po koncertě volají, že ho viděli projíždět Krkonošemi nebo Českým Krumlovem.Aparatura je postavená, je nazvučeno a pouštíme intro. Slyším, že zvukař se s tím nemaže a stuky opravdu bombardují ostošest. (mimochodem to cd jsem zase u zvukaře zapomněl). První vál je Pakáž, zde dochází na začátku k malému nedorozumění způsobeného sluchátky, které si nasadil Pájka na uši v domnění, že něco bude slyšet. Také zvuk venku se stále dolaďuje. Druhá věc už ale sviští jak po másle a my se dostáváme do toho správného tempa. Jeden vál střídá další vál a pod náma se objevují první skupinky jedinců. Zatím stojí pouze mimo dosah světel, ale během další skladby se pomalu sunou k pódiu ,někteří jedinci sebou opravdu třískají, pobíhají a dámy blondýny se pěkně vlní.Samozřejmě, že notorický prskač vody Savana prská na všechny strany a snaží se opravdu velmi, aby bylo všechno zlité a mokré. Tak mě napadá, že příště bysme mu mohli dát k bedně plnou vaničku, ať se tam kluk vyrachtá dosytosti. Náš set pomalu končí, jsem nejen mokrý od Savanovy vody, ale propocený jak myš. Usedám vzadu a tiším šílenou žízeň. Mezitím opět bleskově mizí naše aparatura i s bicíma a přichází maník s kobercem na zádech. Původně, když s tím kobercem třískl o zem, jsem si myslel, že si spletl barák a už už jsem mu chtěl říct, že se asi spletl, že jsme si ho na pokládání koberců nepozvali. Ale nakonec se z pána vyklube bubeník od Miloše Doležala. Mimochodem bubeník vynikající….Každý bubeník totiž kromě bubnů a různejch dalších nesmyslů – jako jsou činely, bonga, conga, hajtky – musí mít koberec. Je to důležitá věc, jednak se na něm bicí nehýbou a jednak je to věc ryze praktická: po koncertě se do něj dá zabalit třeba namol opilý kytarista a někdy se do něj balí i sami bubeníci. To je potom těžká věc, hledat po koncertě bubeníka v okolních křovinách, když je zamotán do koberce a složen v dodávce.  První, co mě zajímá je, jaký jsme měli zvuk. Šnek hlásí, že takhle čistě nás ještě neslyšel. Jdu si poslechnout další lidi a všichni tvrdí to samý. Zvukaři tedy jdu poděkovat za skvělou práci, ovšem zapomínám u něj samozřejmě cédéčko s intrem. Naše intro už budou mít za chvíli všichni zvukaři v České republice. Už je mají ve Varnsdorfu, v Pelhřimově, v Jihlavě a teď je mají i v Třebíči.     Pokračujeme v jízdě skvělou afterpárty. Mezitím, co poslouchám Miloše Doležala, tak přistávají na stole různé pochutiny, jako je rum nebo rum a taky rum. Jdu na záchod – nedojdu, jsem stažen na rum a tak to chodí pořád dokola. Chci něco probrat s dalšíma kapelama – s Metanoonem a Lady Kate, ale bohužel jsem hodně zaneprázdněn. Šílená jízda pokračuje, potkávám známé, co jsem viděl naposled v minulém století a řeč jaksi nevázne. Nakonec jsem i přes protesty odvlečen jedním z mála střízlivých lidí – Šnekem – do dodávky a protesty neprotesty, jedeme domů. Jinak bych tam prý kvákal ještě dnes. Takže závěrečné hodnocení – akce vynikající, na to, že to byl první ročník, skvělá organizace, dobré pivo a profesionální zvuk. Všechny kapely hrály fantasticky, takže se těšíme na další ročník. A na závěr obligátní otázka, která v poslední době zajímá některé magory víc, než hudba : KOLIK TAM BYLO LIDÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ? Bylo tam 100 lidííííí, z toho 85 platících a na to, že byl kousek vedle hodně velký festival, to byla pěkná návštěvnost.       Heinrich