REPORT 29.8.2020, Hostěnice, okr. Brno+ Znojmo – Statekfest

Tramtararáá, dnes si dáme dvojitou dávku a vyrážíme s tím správným předstihem, nejdříve do Hostěnic. Hostěnice jsou u Brna, takže bych se vsadil, že budeme okupovat několik pump. První pumpu míjíme bez povšimnutí a my se Šnekem čekáme, kdy se začnou ozývat zezadu ty známé hlasy, jakože „Stůj, zastav, my nezastavujeme? Já se na to vyseru, von jede dál, mně se chce čůrat, já nemám cigarety, já mám žízeň a máme přece čas, proč nezastavíš….a tak dále, a tak dále. Dnes nic. Ticho. Všichni mají všechno a dokonce tu máme i pukavce budvarovité, které se prý vyskytují v pelhřimovských lesích a Jeníček tvrdí, že jich posbíral plný košíček. Aby tuhle vzácnou houbu mohl nalézt, musel se přestrojit za Karkulku, vzal si košíček, do něj litr rumu a dvě hodiny ukecával vlka, aby ho dovedl k pukavcovému háji, kde rostou Budvary v plechovkách. Další pumpa už nám asi neprojde, musíme zastavit, chtě nechtě. Neprozradím, kde to je, ale hned jak rozrážíme dveře, hoši jdou k regálu a nahlas komentují : „To je nějaká divná pumpa, tady nemají ani pivo nebo co? A hajzl mají ucpanej!!!“ Záchod byl zřejmě ucpán, jelikož tam prý byla před chvílí paní, která se nadýchala prášku z rozvířeného cementu a tato paní totálně zabetonovala mísu, když šla na velkou. Holky pak musely chodit na záchod na pole za pumpu. Příště, až tady budeme zastavovat, tak si s sebou vezmeme nezbytné pomůcky. Když máme tak velkou dodávku a vozíme tam všechno možné, klidně uvezeme i šňůru na protahování odpadu, Krtka, příručku „Rukověť mladého záchodáře,“ kýbl s vřelou vodou,hydroxid sodný a gumový zvon. Paní za pultem se tváří tak nějak kysele a asi si říká „Polibte mi prdel, hašišáci.“

Prolétáme Brnem a za chvíli jsme na místě. Když to řeknu básnicky, tak jsou Hostěnice malebná víska. Točí se tu pivo s názvem Dudák. Ptám se paní výčepní, jestli třeba nejsme na dudáckém festivalu, ale ubezpečuje mě, že jsem tu na správném místě a dávám si tedy Dudáka a rum. Dudák je výborný, pěkně vychlazený, s pěknou čepicí a právě teď jsem vlastně přišel na to, proč se to jmenuje Dudák. Po vypití celého piva jsem najednou začal vidět kolem sebe samé dudy. Dokonce i hoši zvukaři měli dudy, projíždějící cyklisté měli dudy a tak se radši jdu podívat do zpětného zrcátka u auta, jestli ty dudy taky nemám. Neee, je to dobrý, v pohodě. Dnes to tady zahajujeme, protože se prostě musíme dostat včas na další štaci do Znojma. Na to, že začínáme v pět, je tu už celkem dost lidí a další neustále přicházejí. Sjíždíme vály, abychom se vlezli do vymezeného času, ale zařazujeme i naše dvě novinky. Musím se smát za hry, protože přicházející návštěvníci, někdy jsou to i seriózní páni a dámy, slyší náš nový hit, s úžasem zastavují a zřejmě nemohou věřit svým uším. Z beden se na ně valí refrén :“Seš jen k…..a z paneláku……….No jo, holt prostě nejsme lázeňský orchestr z kolonády, to se nedá nic dělat. Zvukově výborné, vše funguje dobře, jenom si musím ještě trochu pohrát se zvukem basy, protože počínaje dnešním dnem laboruju s novým zvukem. A rozhodl jsem se, že zvuk mé basy bude správně vyladěn tehdy, až mi po prvním úderu odletí boty zvukařům na pult. Bylo to kouzelné sobotní odpoledne. Hoši se ještě cpou uzeným trampským cigárem, Jeníček to ani nekouše, rve to do papuly celé a ani si nevšiml, že mu kousek uzeniny vyčuhuje z levého ucha. Tak nastupovat, utřít mastné huby a jedeme na další štaci. Hostěnice je třeba pochválit a tuhle pěknou vísku určitě ještě navštívíme.

Cesta do Znojma je docela rychlá a tady jsme poctili svou návštěvou jen jednu pumpu. Opět nebudu jmenovat, to je kvůli reklamě, ale zde jsme kupodivu nevzbudili skoro žádné pohoršení. Naše děvčata jsou již pěkně v ráži: „ Já bych si dala rum, stačí jen ten panáček, já si to naředím.“ Kupuji tedy radši celou placatici, však ono se to bude hodit, jaképak ředění. Před pumpou jsou pěkné sedačky s nápisem: „Zde si nesedejte, sedák je nasáklý vodou jak houba a budete pak mít mokré prdele.“ Díky za upozornění, ale já jsem si to přečetl až potom, co jsem si sedl.

Tak a jsme na Statekfestu ve Znojmě. Zde je to fajn, tak jako každý rok. Návštěvníků plno, kapely hrají, fanoušci lejou a my přijíždíme přesně a včas. Náš orchestr si sedá k jednomu stolu, ale já nemůžu. Vždycky, když se vydám ke stolu, jsem polapen a odveden k výčepu. Zkouším to zas a znova, ale marně. Dnes máme také v prodeji naše nová trička, takže kdyby vám náhodou někdo tvrdil, že jsme stará trička prodali a další už nebudou, nevěřte mu. Janča statečně prodává a vzhledem k tomu, že má dnes na sobě firemní triko s velkým výstřihem, pánové se slétají kolem ní jako vosy na med. „Víte, já bych chtěl pro přítelkyni takové tričko, co máte na sobě vy,“ žádá si vysoký zákazník a neustále kouká Janě do výstřihu. „A jakou tedy chcete velikost pane?“ „No chci takové, jaké máte vy.“ Příště budeme muset dát Janě ke stolku ochranku. Přece jenom je teď ten prodej našeho merše tak nějak atraktivnější bych řekl.

Jdeme na to, dnes se mi zdá,že zvuk je silnější, pánové zvukaři ve Znojmě zřejmě posílili aparaturu a já opět ladím nový zvouček na base. Teď je to ono, ten špinavý středobas mi ofukuje nohy a obě boty konečně letí až na střechu protilehlé pivnice. To je rachot. Jako když přelétá bombardér. Fore si dnes tak nějak vychutnává svoje sólo na buben, ani se mu nedivím, je tam sám a obklopen vnadnými fanynkami. Ta slečna v bílých šatičkách to před ním hezky roztáčí. Bombardujeme přesně do třiadvaceti hodin, kdy je vyhlášena policejní hodina. Při posledním válu prší, ale to už je teď jedno. Zbytek večera už je taky jasný. Ubíráme se do nitra statku a meditujeme. Napadá mě, že bych si mohl sundat ze střechy ty boty, co mi tam odletěly vinou basy, ale co, aspoň tady nechám nějakou památku, říkám si a jdu domů jen v ponožkách.

Bylo to všechno opět fajn, na obou štacích skvělí úplně všichni, takže díky všem a zase někdy.  Heinrich

PS. Ty boty tam nehledejte, já jsem kecal.