Report 27.2.2015 Znojmo – Nový Šaldorf, Modrý sál, Motoples Vampires

jsigfpe3sz_uljbhjzfjoekca1r8ikuwzx4ji-k0suehnrhgf8o8o7dkoyxdvswy_mjrpgg1

27.2.2015 Znojmo – Nový Šaldorf, Modrý sál, Motoples Vampires

Je pátek, blázni mají svátek a stejně tak i my vyrážíme na akci zvanou Motoples Vampires, neboli by se to dalo přeložit jako Motorový ples Upírů. Upíra jsem tam žádného neviděl, ale zase je fakt, že se tam sálo ostošest. Můj odpor k akcím zvaným ples je známý, ale proti motoplesu nic nenamítám. Jako vždy na začátku cesty funguji jako sběrač lidí, po akci jsem většinou sbírán sám. Sbírám tedy dnešní osazenstvo : Pájka, Jitka, Jitky brácha (prý nepije, jelikož je abstinent), Robin, Šnek a Pepa. Mirčoun se opět někde zatoulal a mám podezření, jestli vůbec došel domů po minulém týdnu…. Předávám řízení Šnekovi a otevíráme si s Pájkou dva Kozlíky. Jen tak, pro radost. Mezitím vysvětluji, jak mi hoši od tlakových kanalizací vykopali před barákem zákop, později ho zahrnuli, pak ho znovu vykopali, zase zahrnuli, a když už jsem si myslel, že můžu vyjíždět s auty ven, vykopali rygol pro chodník a jeli na víkend pryč. Stav paliva ukazuje sice pohodu, ale vidím na všech, že po deseti minutách jim chybí jejich milovaná pumpa v Žerůtkách. Zastavujeme a frrrr, všichni se hrnou dovnitř, kde je rázem dlouhatánská fronta prapodivných individuí s lahváči v rukou. Naštěstí je to jen jediná pumpa po cestě. Jsme na místě. Jako vždy jdu statečně do vytopeného sálu první, rozkopnu lítací dveře a pravím velmi hlasitě – dobrý den! Je to proto, že jsem slušně vychován a vím, že zdravit se musí. U stolu vlevo sedí asi deset jedinců, něco zahuhlají a ten nejodvážnější mi odpoví pěkně nahlas Kris kot! Stavíme aparaturu na stage, kterou někdo nedávno zmenšoval. Celkem velký sál a pódiíčko pro houslistu a vozembouch. Později se dovídám, že to pódium bylo opravdu ještě nedávno mnohem větší, ale protože je móda zmenšování, tak to prostě zmenšili. Teď už se tam nevejde ani obecní kutálka, ani my. Cpeme ty maršály různě kde se dá a bojíme se pohnout. Pohyb vpravo – narážím do Pavouka, pohyb vlevo – narážím do Fofáče a pohyb vzad – padám do bicích. Za střízliva. Ve 20 hodin je sál slušně zaplněn a před devátou je plno. Občas se zvedne skupinka kuřáků a kuřaček a odejde ven ukojit plíce nikotinem. Myslím, že na motorkářské akci by se mělo hulit ostošest, a to všude. Není nad to, když je v sále pěkně zauzeno a zahulíno, má to tu správnou atmosféru. Vzadu v šatně panuje taky skvělá nálada, obzvláště potom, co Fofo vytahuje ze své obrovské mamutí tašky láhev whisky. Na místo také přijíždí Sifón, protože ten si to taky nemůže nechat ujít. Pájka si maže vrzající koleno opodeldokem a my můžeme začít. Opět žádné intro dneska nebude, pouštíme se rovnou do boje a během pár chvil z nás stříká krev a pot. Jedeme sice podle playlistu, ale protože já neumím moc číst a pletu si písmenka, hlavně b, f, l, m, p, s, v , z, h, ch, k r, d, t, n, stalo se, že jsem přeskočil jeden vál, pak ještě jeden a ani mi nepřišlo divný, že hrajeme o dvě písničky míň…..Zvuk u nás nahoře dobrý, ven to šlo taky dobře, až prý na kopák, ten se měl vytavit asi víc. Druhý letošní koncert jsme hráli z našeho pohledu bez jediné chyby a skvěle ladíme formu před Metal Forever Tour. Mezi vály také upozorňuji na své nové tričko, které je tričkem motocyklového klubu z Los Angeles a doufám, že s tím zde nebudu mít problém. Některé symboly totiž některé motorkáře dráždí skoro až k nepříčetnosti. Jdeme do finále. Dnes to byl parádní profesionální výkon, za což si zaslouží celý hudební soubor pochvalu před nastartovaným Ducatem. V šatně se samozřejmě opět otevírá whiska a koluje neustále dokola. Pozoruji zlatistou tekutinu, která ubývá z láhve asi tak, jako když se vytáhne špunt z vany. Odkudsi se ozývá – však teď už jsme odehráli a můžeme si přece symbolicky přiťuknout. Symbolicky vysátá whisky letí do koše a někteří o sebe také ťukají, když opouští šatnu a táhnou k výčepu.Afterpárty – to je vždycky akce po koncertě, kterou si od nás skoro nikdo nepamatuje. Když se zeptám, co jsme dělali po koncertě, většina hudebníků krčí rameny a nikdo si nic nepamatuje. Jenom Šnek – ten ví všecko, ale radši nám to potom neříká. Nelze se divit, že soubor takto zdivočel, jelikož se dostavilo opravdu hooodně lidíííííí, pro ty, koho zajímá z kultury hlavně to, kolik tam bylo lidí – odpovídám 250 – 300. Sál byl opravdu plný a atmosféra fantastická. Odcházíme a ještě je potřeba nastoupit do auta. Tyhle úkony jsou prováděny za všeobecné asistence. Někteří pomáhají unaveným a sedřeným hudebníkům nastupovat a vzápětí jsou rádi, že někdo pomáhá jim. Akci hodnotím jako vynikající a pokud se týká nápisů na zádech – ty budeme samozřejmě stále nosit, ale jenom, když přes ně dáme starý zelený lyžařský batoh.               Heinrich