26.7.2013 festival Hanesák, Hanesův mlýn, Štoky u Jihlavy

Nastává den D a protože vstávám ve výborné náladě, rozhodl jsem se, že se nebudu flákat, válet a zahálet a ulehčím našim bedňákům práci. Nakládám v 9 ráno – jednak je třeba si trochu zaposilovat a taky už skoro nevím, jak se nosí 70 kilový bedny. To bude odpoledne překvápko! Je 16 hodin a volá Šnek: „Potřeboval bych to vzít přes Velký Meziříčí a naložit koťátko.“ Odpovídám mu něco v tom smyslu, jakože proč si domlouvá vyzvednutí nebohého zvířete zrovna, když jedeme na koncert…? Nu což, to není problém, odjezd v 16.45. Taky dodávám, že aparatura je už v autě. Na druhé straně telefonu je chvíli ticho a pak rána. Šnek se z té informace skácel.Jedeme. Po cestě se dovídám, že Robin dneska jaksi nemůže. Hoši byli na vodě a zakončili vodácký týden tulamorkou, přičemž Robin jí pozřel více než velké množství a odchází spát. Přijíždíme vyzvednout Pájku. Ten dnes vychází z domu s Jitkou, která nese zajímavou krabici. K té krabici dodávám, jak je výborný, že Jitka pekla dort a nese nám taky zákusky a je to fakt paráda, když na nás nezapomněla. „V tom není dort, ty vole, v tom jsou nový trička, ty bys v takovým hicu žral dort?.“ Radši už nic neříkám a zavírám si hubu lahváčem. Rozhovor pokračuje asi v tomto duchu : „Šneku, máš na to kotě nějakou bednu? A misku? A mlíko? Co když v tom kraválu na fesťáku zcepení?“ Po cestě se taky dovídáme, že vodácký týden se vlastně skoro neodehrával na vodě, nýbrž v hospodách a že je to fajn, takhle si zasportovat! Cynikové!Přijíždíme do Velkého Meziříčí. „Šneku, to kotě kupuješ vod nějaký báby, nebo kam pro ně pojedeme?“ Uvidíte, volové. Zastavujeme ve městě na pumpě a hle – řítí se k nám opravdu koťátko, ale dvounohé!! Jasně, prostě s náma vykejval. Pořád mi vrtalo hlavou, kdeže je ta krabice s mlíkem…..Nabíráme tedy další pasažérku a jede se dál. Nyní probíhá debata o tom, kudy by se mělo jako jet, už je to jenom 30 kiláků. přijíždíme kamsi, ukazatel je sice Štoky 4 km, ale bohužel je tu objížďka. Po několika nepublikovatelných slovech na adresu všech možných institucí a hlavně cestařů, jedeme objížďkou a konečně dorážíme na místo. Krásný areál, kapely hrajou a lidí je opravdu hodně. Rád bych opět odpověděl na nekonečnou otázku „Kolik tam bylo lidí?“, ale přesně nevím. Odhadem asi tisícovka. Návštěvníci fesťáku se opravdu umí bavit a nastupují na plac při každé kapele. Na místě je taky spousta kamarádů muzikantů z Jihlavy a hned padám do osidel Sedmovi, který drží v ruce vítězoslavně láhev kořalky. „Zkus to, vole, to je pivovica.!“ Jak pivovica? „No prostě je to kořalka pálená z piva.“ Ochutnávám a chválím, neboť tento mok se přímo rozplývá na jazyku. Velice se těším na kapelu Metanoon, která hraje před náma a už se po dlouhý době zdravíme. Tak to bude dneska, pánové a dámy, hustý! V záchvatu vykecávání padá celkem zásadní otázka : „Kde je Savana?“Beru telefon a v něm se ozývá „Už jsem tady v lese, vole.“ Savana zaparkoval, leze z auta a hned se ptá, kde je tady hajzl. Vyber si – sto metrů zpátky jsou toiky a nebo můžeš chcát tady vedle do potoka.Nastupuje jihlavská legenda Metanoon, a to s úžasným zvukem a promakanou hudbou. Jako vždy. Národ jásá a musí se přidávat. Chystáme si věci. Přichází moderátor večera a ptá se Savany, co by chtěl o kapele říct. Savana se potutelně směje a pan moderátor odchází s nějakými informacemi. Jdeme na plac. Je nazvučeno, zvuk nahoře na stage je naprosto fantastický a jak se později dovídám, i venku to hraje neuvěřitelně čistě a silně. Moderátor nás nemohl uvést, protože přichází frontman Metanoonu Bob Vlach a ptá se mě, jestli si nás může uvést. No samozřejmě, že ano!Zkoušíme na začátek nové intro, ale skoro ho neslyšíme. Začínám tedy klasicky basou a vtom se podívám doprava a co nevidím : Savana hoří!!!!! Savana hoří!!!! Ó nikoliv, hasiči nejsou potřeba, dokonce ani doktor. Náš kytarista vypouští ze své nevymáchané huby dvoumetrové plameny a protože hrajeme už ve tmě, výsledek je absolutně efektní. To se ti vole povedlo.Lidé se stahují ze všech koutů a začíná je to asi bavit, protože skáčou, křepčí, nohy a ruce lítají vzduchem. Sakra, tady se opravdu nezapomněli bavit. Dáváme se do práce s velkou chutí. Savana baví národ svým zážitkem z cesty sem – „Teď jedu po dálnici a najednou v prostředním pruhu leží horský kolo.“ Vše probíhá skvěle, nicméně při Veselce v márnici slyším zprava podivné zvuky. Náš ohnivák strhal dvě nebo tři struny naráz a písničku hraje na to, co mu tam zbylo. Statečný junák, nevzdal to a písničku dohrál na pár strun. Výměna kytary a pouštíme se do poslední třetiny koncertu. Atmosféra mezi návštěvníky vynikající, ozývá se pochvalný řev a potlesk. Finále a Rock ń Roll Dog. Loučíme se, a ani se nám nechce. Diváci chtějí taky přídavek, bohužel, za náma už se chystá Vítkovo kvarteto a čas se musí dodržet.Balíme a mezitím kecáme s Vítkáčema, kteří potvrzují absolutně perfektní zvuk! Pan Kytarista Zdeněk Juračka stále chválí zvuk mojí basy a pochvaluje i Savanův zvuk kytary. To je dneska chvály…. Přichází taky hoši s kamerou a provádí se mnou rozhovor. Až se mi z toho zpotily brejle. Máme sbaleno, a hurá, vyrážíme k prvnímu výčepu. Bob z Metanoonu jde se mnou na rum a ve velkém stánku si všímáme vpravo zcela zoufalého výčepního. Ptám se: „Pane, co se vám stalo, vypadáte nějak sklesle a nasraně…?“ A nevíte, hoši, proč všichni stojí frontu u druhé pípy, když já tady mám úplně stejný pivo za stejnou cenu?? Aha, tak to by mě taky nasralo. Kupujeme u pána hned 4 kelímky a slibujeme, že mu pošleme další pivaře, aby nebyl smutnej. „Kluci dík, jsem fakt dojatej.“ Nastává naše afterparty a je domluveno, že Bob s manželkou pojedou s náma, stejně jedeme přes Jihlavu a svezeme je, přece vás nenecháme tady v hustých lesích, že jo.Konečně se naloďujeme, Šnek počítá cestující a vyrážíme z Hanesáku do Jihlavy. Tady nás naviguje Bob až ke svému baráku takovým stylem, že řveme smíchy. Navigace je prováděna cikánskou řečí ! Úžasné. Loučíme se a vyrážíme na další zpáteční cestu.Ale pozor. Zastávka na pumpě v Hladově. Jak taky jinak, když máme hlad. Stojím u pultu, že budu platit a vtom si všimnu, že paní má na pultě vystavené zákusky. A už to jede: „Paní, to jsou ale krásné zákusky, to jste pekla sama? Ty jsou úžasné, vy jste fakt šikovná, jak umíte píct!“ To prosím jsem nepekla já, ale to sem dováží dodavatel ! „Jo, tak to vám nevěřím, to jste určitě pekla vy! Takový krásný zákusky – dáte mi aspoň recept? Já totiž i když na to nevypadám, rád peču cukroví“. Pane, opravdu ne, ty zákusky sem vozí dodavatel z pekáren, to já opravdu nepeču. „No jó, máte to dobrý, fakt jste šikovná, z vás musí mít manžel radost“, pravím a pomalu se šinu k východu, kde se řehtá Pája s Jitkou a dávám se na ústup, protože paní by po mně mohla ty zatracený zákusky třeba hodit.Legrace ale zdaleka nekončí. Pája s Jitkou vystupují a pro mě se uvolňují rovnou tři sedadla. Lehám si tedy na ně a spokojeně usínám. Vtom prudká brzda. Šnek na to na křižovatce dupl, já padám ze sedadel na podlahu jak pytel cementu. Následuje obrovský řehot. No jó, jen se bavte na můj účet, příště se nechám přivázat provazem. Jsme doma a tuto akci musím ohodnotit obrovskou jedničkou.Hůře už dopadl Savana, který při jízdě domů málem vletěl pod kamión, který se objevil najednou v protisměru. Říkám mu to pořád – kdyby ses před jízdou pořádně napil, tak se ti nic takovýho nemůže stát!!

                                               Heinrich