1.4.2017 Buřenice, okr. Pelhřimov, MFT

SAMSUNG CSC

1.4.2017 Buřenice, okr. Pelhřimov, MFT

Dnes začnu od konce. Nedá se nic dělat. Je neděle, ráno po koncertě, k naší dodávce se blíží Šnek. Sebral konečně veškerou odvahu a otevírá boční dveře. Ještě dříve, než omdlí, k němu přichází soused chalupář, nakukuje do útrob našeho rokenrolového vozu a naivně se táže: „Co tady vozíš?“ Na sedadlech se nachází zbytky dortu, který naši hoši dostali od kamarádů z Lady Kate. Dort sežrali po cestě, ale pár zbytků ještě zůstalo. Snažím se zjistit, v jakém stavu mají pánové svoje černé kalhoty, a vsadil bych se, že tato součást oděvu bude muset ve většině případů putovat do popelnice. Šnek včera ani raději nevyhlašoval svoji oblíbenou cestovní hru o lahváčích, protože náplně lahví mizely mnohem rychleji, než vlastně stihl rozjet hru. Tato hra se prostě s prázdnými lahvemi nedá hrát! Šnek nakonec musel použít na tyto věci průmyslový vysavač a tepovač. Když můžeme do Prahy vozit harcký kanáry (nebo co to tenkrát bylo v té bedně za potvory), tak můžeme z Buřenic vozit i tchoře. Tchoři se dokonce po cestě stihli rozmnožit, různě se schovávali za bednami, lezli do zesilovačů a kromě toho, že dělali nehorázný bordel v autě, tak ještě děsivě páchli. Ještě teď večer je auto stále otevřené a já se snažím neustále větrat. Ani samotní tchoři v autě nevydrželi a zřejmě se rozprchli do přilehlých lesů a již žádné stopy po nich nezůstaly. Ale zpět k sobotě. Vyrážíme před čtvrtou ze základny, na Fofáče čekám na nádraží. Dnes je to jednoduché. Náš kytarista pouze slézá z lokomotivy a naskakuje rovnou do auta. „Seru na to, ať si s tím krámem jezdí kdo chce,“ hodnotí situaci a my konečně jedeme. Vlastně ještě ne, ještě musíme vzít po cestě Robina. Ten čeká před domem ve společnosti dvou velikonočních zajíců. Musíme na něj čekat trochu déle, protože si s oběma sochami zajíců stále něco povídá. Nakonec jim hrozí pěstí a konečně naskakuje. „Musel jsem ty dva pitomce poučit, aby mi něco nevyvedli, když se budeme vracet. Takovej zajíc vám klidně podrazí nohy a mohl bych pak spadnout na schodech na rypák.“ Naše cesta je dnes velice veselá. K obveselení slouží i nové repráky, které Šnek instaloval do auta a šikovně je nasměroval na osazenstvo ve dvojce. Psychologický test posádky auta probíhá pomocí kapely Sodom. Hoši vzadu nijak nereagují, pouze se neustále překřikují a vypadá to tak, že příští cestu si budu muset nasadit sluchátka nebo si vrazit do uší špunty z demižónu. Cesta plyne celkem v pohodě, jediný problém je na první pumpě v Želetavě, kde paní pumpařka nechápavě kroutí hlavou. Vcházím dovnitř. „Á jéje, vy nemáte ruskou zmrzlinu!“ Po mně přichází Robin, nakukuje do mrazáku : „Dneska není ruská zmrzlina, co budeš jíst?“ Po něm jde Šnek: „Paní, jak to, že nemáte ruskou zmrzlinu?“ Projíždíme krásnou krajinou jarní Vysočiny a romantické obrazy kazí neustálý řehot ze zadní části auta, smíchaný se Sodom. Přijíždíme do Terče. To je městečko, které se proslavilo hlavně tím, že jim minimálně jednou měsíčně padne do rybníka bagr i s bagristou. Ani místní historické jádro nenavštěvuje tolik lidí, jako vypuštěný rybník se zahrabaným bagrem a bagristou, který marně volá o pomoc. Návštěvníci této šou si nešťastníka většinou pouze fotí, filmují a baví se tím, že chudák bagrista nemůže jedenáct hodin pít ani čůrat. V Terči nastupuje Káca s Janou a i když už jedeme asi hodinu, hoši vzadu si vzpomněli, že se vlastně ještě ani nepozdravili. „Nazdar Macháně!“ zdraví se Fofo s Pájkou. Ukrajujeme další kilometry, v Pelhřimově nabíráme Jeníčka a pokračujeme přes různé vesničky. Co mě udivuje je, fakt,  že nás občas zdraví místní obyvatelé, i když jsme tady ještě nikdy nebyli! Dokonce poznáváme i našeho fanouška Kávu, který nám zuřivě mává od jednoho místního hostince. Jsme na místě. Malebná vesnička s pěkným sálem a příjemní pořadatelé s velmi dobrým pivem. Za mixákem je Broňa, takže dnes je tu vše naprosto dokonalé. Hrajeme jako první a možná se nám podaří taky pokřtít knihu. Jako křtitel přichází Ondra z Lady Kate, polévá knihu a háže ji fanouškům. Dnes se nám hraje naprosto výborně a dáváme i naši další novinku – Masakr motorovou pilou. Náš šílený fanoušek Káva neustále nosí na stage barevnou mozaiku, která se skládá ze čtyř zelených a čtyř rumů. Podle jeho teorie je nutno tuto mozaiku pít vždy ve dvojici. Připomíná mi to tak trochu zmrzlinu Duo, která se také skládala vždy ze dvou barev. Náš set končí, my však pokračujeme tradiční afterpárty. Hoši neustále ochutnávají salámový dort obřích rozměrů a je mi jasné, že dnešní cesta zpět nebude jen tak. Minimálně jednomu bude určitě pěkně blbě. Kromě této skvělé pochutiny do sebe ládují ještě vynikající uzené, které přinesl Jeníček Naši hoši pomalu odpadávají a prvním na řadě je Zdenál, který odchází do auta s tím, že je mu děsně blbě. Nakonec se ocitáme v autě všichni a uháníme s Bludným Holanďanem k domovu.To, co se děje na zpáteční cestě, lze odhalit již na začátku této reportáže, takže již se k tomu nebudu nijak vracet a jdu raději zavřít všechny dveře od dodávky. Možná, že už ten tchoří odér vyprchal. Díky všem za vynikající akci!  

                                                                                                            Heinrich

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.