24.8.2018, Kostice, okr. Břeclav, motosraz Bahenní párty

 

IMG_0557

24.8.2018 Kostice, okr. Břeclav, Bahenní párty, motosraz

 

Po necelém týdnu se opět vydáváme na cesty. Motosraz Bahenní párty je vyhlášená akce a naposledy jsme zde fungovali před sedmi lety. Náš koncert proběhne kolem půlnoci a není tedy třeba s cestou nijak spěchat. Naloďuje se skoro celý mančaft a všichni se tváří tak nějak nejistě. Příčinou jsou dvě závady, které se vyskytly na našem autě v neděli po akci videoklip. Prasklá guma a tekoucí chladič. Není třeba se však vzrušovat, každá guma jednou praskne a každý chladič jednou poteče. Obě závady jsme se Šnekem naprosto brilantně opravili a náš pekelnej stroj se pomalu rozjíždí. Dokonce ani Jeníček si nenechává dnešní akci ujít, a to je co říct, protože jako zarputilý rybář musel zvednout prdel od rybníka a od nahozených prutů a vydat se na cesty. „A co děláš s těma rybama, který chytíš?“ ptám se pana rybáře. „No co, hodím je zpátky,“ odpovídá vodní lovec. „Tak to teda nechápu, proč teda u té vody sedíš. Ryba se má chytit a sežrat.“ No nic, schválně se ještě zeptám u myslivců, jestli uloveného divočáka pouští zpátky do lesa…? Po ráně z kulovnice divočáka lovec poplácá po zádech, a řekne mu „běž Karle a už nedělej v lese vostudu.“

Cesta probíhá jako vždycky, hoši se vzadu baví vtipy o blondýnách na kruháku, Šnek za volantem komentuje situaci před náma (uhni nebo tě přejedu, nevidíš vole, že vezu soubor, co je to za kreténa, ber ho, asi tě tím chladičem budu muset rozpárat…atd.) a my se ocitáme v Rakousku. Navigace našla nejkratší trasu a my se projíždíme přes městečka a vesnice našich sousedů a zdá se, že některé naše zvyky přebrali i obyvatelé Rakouska. Jedním z nich je například chlastání v hasičárnách. Feuerwehr st., který míjíme, je plný lidí, i stoly jsou plné a místní hasičská jednotka to i se svými fanoušky do sebe leje pod tlakem. „Mohli jsme zastavit a dát si šnaps,“ říkám Šnekovi. „Určitě slaví velitel narozeniny a měli jsme mu popřát!“ Nerozumím v tom kraválu  co náš řidič říká, ale jedno slovo jsem pochytil, tuším, že to bylo něco jako „nasrat“.

Stále ještě nejsme kompletní. Fofo se dnes rozhodl udělat si vlastivědnou procházku po Břeclavi a proto na nás čeká na břeclavském nádraží. Už je tma a moje obavy z toho, že ho nenajdeme, se rázem rozplynuly, stejně jako oblaka cigaretového dýmu, který zuřivě vyfukuje při čekání na nás. Stejně mi to nějak nejde do hlavy. Jak může chodit po muzeu nebo po zámku s těžkým futrálem od kytary, taškou s oblečením a náhradní obuví? Dojídáme Kácovy nejoblíbenější chipsy a zezadu se ozývá trhání papíru a mlaskání. No a co, když je má tak rád, tak je sežere i s papírem.

Konečně Kostice. Napoprvé jsme se netrefili do areálu a vjeli jsme lehce do vedlejšího vchodu.  Tento motosraz vyniká svou divokostí a nevázaností a to nám samozřejmě absolutně vyhovuje. Je tu plno a kravál jak má být. Kapely hrajou, do toho ječí vytáčené motory a všude se zvedají oblaka dýmu po nekonečných gumovačkách. Netuším, kolik je hodin, když jdeme na plac, ale původní čas jedna hodina ráno to fakt není. Nicméně to nevadí, návštěvníci se chtějí bavit a stále jich je pod náma hodně. Snažím se pobíhat po pódiu (čti stejdži) tam a zpátky a zastavuje mě až ocelová podpěra pódia (čti stejdže). Až na drobné nedostatky s monitorem je vše v pořádku a my do toho jako vždy řežeme co to jde. Však tady nejsme v cukrárně, ne? Reakce jsou skvělé a ještě jeden vál přidáváme. Mezi lidi přijíždí šílenej motorkář a gumuje s náma do finále. Konec, co nemá chybu.

Lezeme z pódia (čti stejdže) spokojeni, ale hlavně mě zajímá, jestli nemám někde na ksichtě přilepené kus ugumované dunlopky. Tento motosraz se sice jmenuje Bahenní párty, ale klidně by to hoši mohli přejmenovat na Pekelnou párty. Příjemná a milá paní v keteringu se o nás stará vzorně a plní všechny přání našich hudebníků. Kafeee, kafeeee, kafeee, pivo, maso a spousta dalších posilujících poživatin nás staví zase na nohy. Káca upozorňuje, že plastová lžička ponořená do kafe se ohýbá stejně, jako lžičky z NDR! (viz obr.) Jsou čtyři ráno a my se vydáváme na zpáteční cestu. Jeníček, který vyhrožuje, že hned po příjezdu jde na ryby, se zezadu neozývá. Možná spí a zdá se mu sen, jak chytil metrovou štiku a místo, aby ji pustil zpátky do vody, ji dává na pekáč a peče na másle s kmínem. A protože on jako rybář ryby nejí, tak přihlíží, jak ji celý náš hudební soubor sežral na posezení. Tak to je milý čtenáři dnes všechno, určitě jsem na spoustu věcí zapomněl, ale to nevadí, oni mi to hoši, až to zveřejním, zase připomenou. Díky pořadatelům za úžasnou akci, díky fanouškům, kteří s náma vydrželi až do rána, díky celému souboru za skvělý výkon a taky musím poděkovat předem Jeníčkovi, který nám chytí tu štiku a nechá nám ji sežrat.           Heinrich