Stará Masna Open Air, 5.7.2017, Těšnovice, okr. Kroměříž

dscf3160

 

5.7.2017 Stará Masna Open Air, Těšnovice, okr. Kroměříž

     Pokud něco klape v našem hudebním souboru už od začátku naprosto dokonale, je to velice podezřelé. Tato moje teorie se opět potvrzuje i při dnešním výjezdu. Všichni jsou velice natěšení – Káca prý nemohl dospat, jak se těšil a Jeníček ani nestihl vyndat nohy z lavóru. Oba přijíždí jako první a vydáváme se sbírat další kousky. Kdesi v keřích, za kapličkou, sedí na dalším stanovišti Zdenál. My zastavujeme, ale on se nějak nehýbá. Poté následuje pohyb vpřed a ejhle – pán žije! Zdenál oslovuje přítomné podle svého zvyku hlavně tituly, jako například “pane nadministře, pán velkomožný, jeho blahorodí, anebo doktore. „Já jsem vás vůbec neviděl, že tady jste,“ vymlouvá se výtečník. Ani se ti nedivím, naše auto je velmi malé, jenom pro devět osob a aparaturu a většinou nás lidi všude přehlédnou!

Taky Šnek je připraven včas na stanovišti a už se dere k volantu. Marně protestuji, že dnes budu řídit já, vždyť řízení naší dodávky i s obsahem je dalším z mých koníčků…Tak dobře, pouštím Šneka k volantu, sice velice neochotně, ale nedá se nic dělat. Přece jenom – nachlazený budvárek v přihrádce by mohl v tomto přííšerném hicu zteplat. Snad mě pustí k řízení aspoň někde na parkovišti, stačí, když budu kroutit volantem a dělat brm brm…. Otáčíme se a jedeme pro Pájku. A CO ROBIN? ozývá se z útrob automobilu. Robin dneska nejede? Sakra, tak to už je potřetí, co jsme ho málem nechali doma. Od příště vypracuji podrobnou prezenční listinu a budu odškrtávat přítomné. Ti se budou hlásit po vojensku – zde! Jinak se kurva nikam nemůže jet! Přiznávám Robinovi toto faux pas a uhýbám před plechovkou kapitána Morgana, která sviští kolem mé hlavy. Celý tento „Robinův zapomínací syndrom“ je způsoben tím, že Robin bydlí na konci vesnice. Kdyby bydlel trochu blíž, určitě bychom ho nikdy nezapomněli. Ale i na tomto se pracuje a Robin slibuje, že do dalšího koncertu, což je příští týden, se přestěhuje do centra. Ta a co dál? Ještě chybí Pájka. Pro tohoto výtečníka musíme jet do Bítova. Válí se tam totiž na dovolené a všechny pláže v přilehlém okolí jsou od něj neuvěřitelně zválené. Zřízenci autokempu a pláží sbírají každé ráno po plážích a kolem hospod trička Ocelot, tílka Ocelot, půllitry Ocelot a bubeníka Ocelot. Děkujeme, pánové, že se nám tady o něj staráte a naložte nám ho, prosím, dozadu do dvojky. Cesta do Brna je jeden velký rachot, hluk, řehot a tisíce komentářů. Hoši komentují naprosto všechno a nenechávají na nikom a na ničem nit suchou. Poslední obětí jejich zábavy se stává jistá slovenská zpěvačka, jejíž příběh s typickým oceloťáckým cynickým humorem servíruje Káca. Já to pivo asi nepolknu, však to zkuste mít záchvat a polykat budvar. Také Zdenál si přikládá polínko do ohně a neustále ukazuje svou novou motorheaďáckou kérku na zádech. Brno. Tato zastávka v jedné brněnské čtvrti má svůj důvod. Jinak bychom se této oblasti vyhnuli obloukem. Zde totiž čeká Nývlt. Nývlt je nová přezdívka pro Fofáče, kterou mu dává Pájka. A Pájka ten má vlastně taky další přezdívku – Nývlt mu totiž říká Macháně. já vím, že to vypadá zpočátku složitě, ale je to celkem jednoduché. Nazdar Macháně! Nazdar Nývlte! No a to už kráčíme vpřed k místní restauraci, kde je uvnitř příjemný chládek. Sedám si se Zdenálem dovnitř, ale zbytek rozjařené společnosti se usazuje venku. Má to svoje důvody – skoro všichni hulí jak tovární komíny a Šnek, ten by uvnitř nevydržel, protože by mu uteklo spousta kočiček, které se prochází venku a je třeba je podrobněji prozkoumat. K našemu stolu přichází slečna servírka s velkým poprsím a říká nesměle : „Tam ten pán venku s tou čelenkou posílá pivo panu zpěvákovi Hejmovi,“ hahahahahahahahaahahahaahaha, tak to je jasná Robinova odveta za to, že jsme na něj při odjezdu zase zapomněli! Díky, dejte to sem, Hejma tady není, ale my to vyglondáme za něj! Jdu se Zdenálem před restauraci a ptám se, kdy jako vyrazíme dál. Nikdo mi samozřejmě neodpovídá a všichni dělají, jako že o ničem neví a že vlastně ani nikam nejedeme. Okolní stoly jsou obsazeny odpoledními rodinkami a slušnými brněnskými obyvateli. Náš vpád do jejich poklidné, ospalé čtvrti způsobuje u některých z nich podivné znetvoření obličejů. Otevřená pusa dokořán, udivené pohledy, křečovité úsměvy – možná to bude z toho tepla. Korunu všemu nasazuje Zdenál, který se kymácí nad naším stolem, svléká tričko a hlásí na celé Brno – už jste viděli mou novou kérku?? Hahahahahahaahaha, jo, Zdenále, dneska už asi čtyřikrát! Pán u vzdálenějšího stolu nás pozoruje a stále s vážným zamračeným obličejem kroutí hlavou. Otáčím hlavu směrem k němu a tím zastavuji jeho kroutivý pohyb hlavou. No proto. Šance, že toto bude první člověk, který odchází z hospody se skleněným půllitrem na hlavě, je velká. Mně však stačí, že si pán ucvrkl a my se konečně zvedáme. Náš konvoj uzavírá Nývlt s Macháněm a průvod Mužů v černém se zastavuje u dodávky. Jedeme, avšak za dvacet kilometrů je třeba opět zastavit a vypudit starobrno ven, do přírody. Na rozlehlém parkovišti není ani noha. Jdu tedy pudit a když se vrátím, pozoruji zajímavou scénu : okno u těžce zkoušených zadních posunovacích dveří NENÍ! Vlastně je. Je opřeno o zadní kolo. Kolem se míhají všichni, kdo sedí vzadu a tvrdí, že to tak je lepší, kvůli proudění vzduchu. Zatímco jsem tedy pudil, osazenstvo se nemohlo dostat z auta a tak tlačilo na boční dveře, až vypadlo celé okno. Opravy se ujímá zkušený Jeníček, bere od Šneka tkaničku z boty a hoši znovu usazují okno. Při představě, že se toto okno třeba rozbije, se mi dělá nevolno a sedám si na protilehlou stráň. Nejsem schopen vůbec ani mluvit, jen užasle koukám, co je možný udělat během té chvilky, než se stačím vychcat! Jen je člověk pustí z dozoru a už je zase vostuda. Zkáza a zmar! Nicméně Jeníček vše zvládá za jedna a my můžeme zase vyrazit s autem, které se zase podobá autu a nikoliv výletnímu parníku.

Konečně jsme na místě. Přijíždíme do areálu festivalu a na pódiu zrovna zpívá šikovná zpěvačka se zajímavým hlasem a hlavně se zajímavým pozadím. Vidím, že hoši opět ožili a je mi jasné, co se bude dít dál. Po tomto vystoupení si tipuju, kdo u slečny bude první . Jistě, dnes vyhrává Šnek a jako správný myslivec si odnáší svůj úlovek před mysliveckou chatu – v tomto případě před výčep. Tak konečně jdeme na plac. Řízný rokenrol odměňují návštěvníci uznalým potleskem a náš set je čím dál divočejší. Není to zase ale až tak jednoduché. Každý pohyb a každý tón je vykoupen kýblem potu a do toho ještě hoši přitápí výkonnými světly. Po hodině a půl tělocviku se odcházíme regenerovat. Návštěvníci nám dávají najevo, že se jim to líbilo, holky se chtějí fotit a asi jsme to dnes dali. Sedím za stolem a místo, abych provozoval typickou chůzi po stole s padáním, pozoruji, co se kolem děje. Tmavé brýle mají obrovskou výhodu, že nikdo neví, kam se dívám… Je to velká sranda, co se tady děje a při svém pozorování mě napadají nové a nové texty. Pohled na mě musí být asi hrozný- v mumraji sedí mukl s tmavejma brejlema a čumí a vůbec se nebaví! Jak to, že se nebaví, když my se bavíme? Dovídám se, že jsem dnes nějaký odtažitý, ale je mi to fakt jedno, protože si stále musím opakovat nový refrén, který mě napadl a protože nemám ani tužku, melu si to pořád dokola. Při odjezdu nastává jako vždy loučení s novými kamarády, to se většinou protáhne, takže odjezd trvá asi tak půl hodiny. Ochranka u brány už je nervózní, vrata jsou otevřená a my se pořád loučíme.

Zpáteční cesta je opět ve znamení pump. Nějak nám vyhládlo a zastavujeme na jakési pumpě u Brna. Paní pumpařka  – blondýna s trendovými brýlemi – se snaží odbavit nečekanou frontu. Ve frontě stojí celý soubor s Pájkou a Robinem uprostřed. Jsem skoro na řadě, ještě jedna paní a už budu platit. Vtom však zřejmě došlo k jakési havárii! Za mnou v řadě zřejmě někomu přestalo fungovat trávicí ústrojí a neuvěřitelný yperit se šíří po celé pumpě. Zdá se mi, že trendové brýle paní pumpařky se zamlžují. I když už budu na řadě, dávám se na ústup, vybíhám ven a čekám, až se ovzduší vyčistí. Řada za mnou se zmítá v děsivém řehotu, nadávkách a díky zevrubnému šetření se nakonec zjistilo, že defekt trávicího ústrojí postihl našeho bubeníka Pájku! Ten se však neomlouvá nikomu, naopak – má záchvat smíchu a baví se, jak se ostatní dusí zákeřným útokem yperitu. Jedeme konečně domů, protože těch průserů už dneska bylo tak akorát. Díky všem, byla to absolutně dokonalá rockerská výprava.

Heinrich

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.