Report 22.1.2016, České Budějovice, Fabrika, with D.N.A.

dscf3018

22.1.2016, České Budějovice, Fabrika, with D.N.A.

Mrazík, mraznička, mrazák, umrzlý, zamrzlý, přimrzlý, namrzlý, zmrzlý. Tak to je přesná charakteristika celé páteční výpravy do Českých Budějovic. Divíme se, proč tak mrzne, ale nakonec se shodujeme na tom, že to bude asi proto, že je leden….Největší obavy mám z odjezdu, přece jenom je pátek a kdovíjak se budou hudebníci slejzat! A taky že jo. Fofo hlásí, že se nachází někde a neví kde, ale že určitě přijede včas. Sbíráme všechny postupně do auta a neustále zdůrazňujeme, že jsou instalována nová zadní sedadla, čímž se komfort cestování samozřejmě zvýšil. Sedadla si všichni pochvalují a je jasné, že tím asi zřejmě skončilo cestování s obývákovými křesly, fíkusem a lampou. Šnek jakožto kutil se se sedadly trápil celý týden a svoji práci zakončil větou :“ To by kurva bylo, abych tam ten ksindl nedostal,“ Jsme skoro v plném počtu. Nastupuje Jeníček a ten se ke dnešnímu cestování staví kriticky: Je tady zima jak v psici, praví Jeníček, zatopte nebo tady chcípnem. Šnek dělá co může, ale topení jede stále na padesát procent. Dneska to musíte ještě vydržet, a já to do příště spravím, praví Šnek . Přirovnávám naši cestu ke Scottově  polární výpravě a tvrdím, že kdyby Šnek zastavil, my se svlíkli do trenek a skočili naboso do hromady sněhu, hned bychom si vážili toho krásného tepla v autě. Nálada v autě je výborná, padají šílené hlášky a my se vesele bavíme na cizí účet. Poslední nastupující je Káca. Čeká na nás na chodníku se dvěma kytarami, Janou a kočárkem. Vylézáme z auta, nakládáme kytary a já jdu zkoumat zvědavě človíčka, který se nachází v kočárku. Ani jsem nestačil říct známou hlášku „ty máš ale kukadla“ a klouček hned, jak mě vidí, se na mě směje. A to není normální, protože v naprosté většině případů se děti, když mě spatří, rozbrečí. No jasně, už to mám – dítě je chytré a směje se mi, protože je venku tma a já mám na očích tmavé brýle. Kromě toho jsem jako vždy neoholen a zřejmě mu připadám jak džihádista. Naše putování pokračuje, silnice jsou suché a krásně se jede. Jenom Šnek za volantem pořád brblá. Nelíbí se mu, že tady v jižních Čechách je na polích sníh a u nás na Moravě hovno. Šnek je totiž lovec a když není sníh, nemůže stopovat zvěř. Do debaty přispívá i Jeníček, který tvrdí, že by Šnek stejně netrefil ani líně chodícího slona. Já si myslím, že by ho určitě trefil, ale taky si myslím, že by z něj Jeníčkovi nedal ani sousto. No a když už jsme u toho jídla – Káca nejdříve vytahuje vlastnoručně upečený chleba, který obsahuje škvarky. Zakrátko je z chleba jen půlka a posléze mizí úplně. Příště ho upeču s uzeným – slibuje Káca a na spláchnutí vyndává placatici s logem Ocelot, čímž mě velmi potěšil. Autem se line vůně švestek. Jen Pája tento nápoj odmítá. Prý mu po něm minule vyskákaly skvrny na obličeji… Pravím, že z lékařského hlediska je to nesmysl. Po slivovici nemůžou nikomu naskákat skvrny a už vůbec né fleky na obličeji. Pája si trvá na svým a nakonec stanovujeme jasnou diagnózu – Pája je chabrus na játra, proto mu vyskákaly skvrny! Nabízím mu na místě odbornou pomoc – mohli bychom provést jaterní test, ale s tím Pájka nevím proč nesouhlasí. Předepisujeme mu tedy „rum po příjezdu“ . Zezadu se ozývá neustálé brblání, jako že je v autě zima a jak vypadá teplo. Šnek tvrdí, že když se topení do příště nespraví, vezmou si všichni posedový vak. V tom je prý teplo největší. „Taky jsme na honu střelili dvacet divočáků, pánové“, říká Šnek. Pravím, že to je jednoduché střelit tolik zvěře, když si myslivci postaví posed přímo v prasečáku….A ještě jedna zastávka. Pumpa těsně u Budějic. Jdeme dovnitř a je to tady zase! Je to tady zase! Uvnitř pumpy se nachází dva multikulturní inženýři, lékaři a možná chirurgové. Kde se tady kurva vzali, když venku není žádný auto? Chudáčci jsou trochu vyděšení, kupují si čtvery máčka a na to, že prchají před válkou, mají velmi slušně nabité prkenice. Odcházíme nasraně z pumpy a je nám líto slečny u pokladny. Zůstává s nimi totiž na pumpě sama. Konečně Budějice a trefujeme hned napoprvé do klubu, což je v našem případě takový malý zázrak. Jsme tu první, a těsně po nás přistává kamión D.N.A. Hoši jsou dnes nějací nachlazení, takže jdeme na medicínu. Fabrika je úžasný klub, kde všechno funguje, personál je velmi přívětivý a také pan zvukař ví co dělá. Jenom do šatny trochu táhne, ale tady se my rozhodně nezdržujeme. Zjišťuji, že zde teče můj oblíbený Budvar – jak jinak, v Budějicích..Po zkušenostech z Prahy si pivo objednávám radši česky, nikoliv rusky, abych nedostal přes držku. Takže Eine Budvar, bitte! Jawohl! odpoví pán za pultem a je vidět, že si budeme rozumět, protože na jeho úsečnou odpověď já reaguji slovy: Já taky! Sedáme si ke stolu s borci z D.N.A. Zde se projevuje moje neodnaučitelná škodolibost. Kytarista Venca totiž nekonzumuje alkoholické nápoje a pivo si dává až poté, co mu tvrdím, že je pouze padesátiprocentní rocker. Bereme Vencu do učení a za chvíli je v něm také velký rum. Kamil tvrdí, že mu to nemůže uškodit a aspoň se trochu votrká. Venca se zvedá malátně stolu a odchází někam. Za chvíli je zpět, ale jeho tmavé sako velmi utrpělo, neboť je celé od omítky. Jdeme hrát a také dnes to vypadá, že svoje nástroje ovládáme velmi dobře. Všechno šlape jak má, všechno funguje a my bojujeme, až z nás stříká krev. Opět nasazujeme nový vál a vše hrajeme absolutně lehce. Potvrzuje se jasná věc – ve zkušebně se můžeš posrat, ale živé hraní nic nenahradí. Nejlepší zkušebna je totiž vždycky koncert. Poslední akord a my se pakujeme z pódia. Jsme zpocení jak myši, tudíž se ani nemůžeme líbat s fanynkami, jak říká Fofáč a jdeme vychladnout k baru. Pájka, i když dnes spěchá domů, usedá do křesílka a tím, jako by říkal : Chlastejte, konzumujte. A to my děláme. Dávám si skvělý Budvar a ejhle – kde se vzali, tu se vzali – zájemci o CD. Prodávám několik našich cédéček – asi čtyři a přichází lidé, kteří nás zvou na další koncert v jižních Čechách, neboli pořadatelé. Marně přemýšlím, kdy asi budeme mít letos volno, jako že bychom třeba nahrávali, ale nakonec se utěšuju debilním sloganem : Lepší vyhrávat než nahrávat! Balíme se a Šnek je opět ve svém živlu. Je vidět, že po pražské absenci má vše pevně v rukou, skládá, vyměřuje, nakládá, otvírá, zavírá. “Když jsem viděl, jak jste to naložili v Praze, tak jsem myslel, že to snad nakládala prasata,“ tvrdí Šnek. Kéž bys věděl, že jsi nebyl od pravdy daleko! Loučíme se s velmi přívětivými Českými Budějicemi a hrneme domů. Na zpáteční cestě jsem nucen si obléct na velmi tlustou koženou bundu ještě kožíšek a mám cukání si na hlavu narazit i svůj hellklobouk. S pocitem dobře vykonané práce usínám v autě a ani nevím, kde kdo vystoupil a co se na zpáteční cestě dělo. A jestli někdo tvrdí, že jsem byl jak dělo, tak ví prd a neví taky, co se dělo. Díky všem za hladký průběh koncertu, díky za pozvání a speciální poděkování patří kromě našich skvělých hudebníků i počasí. Padá totiž sníh a Šnek se bude konečně moct vydat po stopách dravé zvěře a doufám, že uloví aspoň klokana.

Hodnocení koncertu je : ultra super megaparádavole.     Heinrich