Report 14.6.2014,Holubice, okr. Vyškov, Kanálova stoka, motosraz

 

dscf3174

14.6.2014 Kanálova stoka Holubice, motosraz

Ano, přátelé, ti, co s náma letos nejeli na Stoku, se musí zákonitě řezat do hlavy olověnou trubkou anebo kamenem. Byla to totiž kalba jak řemen. Vyrážíme již časně odpoledne. Nabírám Pájku s Jitkou a hned po cestě je mi sděleno, že dnes opravdu nikde nemusíme zastavovat, protože všechno potřebné všichni mají. Cigára, pivo, jídlo a tak dále!! Zírám a jsem rád, protože čím dřív přijedeme, tím dřív nasajeme atmosféru. Přistupuje Šnek a hned hlásí, že je dobře, že jsem ho vysvobodil, jelikož to už nemohl jaksi doma přežít. Tak a teď už můžeme vyrazit. Tentokrát si trochu zajedeme, protože po cestě ještě číhá Pavouk. Ten vybíhá kdesi ze křoví, nastupuje a už mu huba jede jak po másle. No jistě! To jsou jenom takový iluze, jakože nikde nebudeme zastavovat. Hovno leda. Pavouk přesvědčuje, že je třeba zastavit u bankomatu, aby dočerpal finance, jinak je celý večer nasucho. No a co, to už se stalo tolikrát, že někdo zapomněl doma prachy a nakonec ho nasucho nikdo nenechal….Všude jsou přece ekologicky ošetřené potoky, přehradní nádrže s ryzí čistou a studenou vodou, takže nachlastat se lze a není k tomu potřeba ani peněz. Tak dobře, těšil jsme se, že to vezmeme tahem, ale první zastávka je v Pohořelicích u bankomatu. Využívám toho a jdu čůrat pod vzrostlý ořešák. Štěká na mě sice nějaký chundelatý ořech (jak jinak, pod ořešákem, že…), ale to mi nevadí. Pavouk vychází ze spořitelny nějak moc rychle a zdá se mi, že se bankomatu ani nedotkl. Táhne totiž dva kufry a z nich padají pětitisícovky. Prý no a co, však to dneska utratím. A je to tady – i přes další ujišťování, že nikde už opravdu, opravdu nezastavíme, tak je tady veleoblíbená bouda na benzín, neboli pumpa v Pohořelicích. A zase všichni ven a hurá vytloukat co tam mají dobrýho. To už je fakt nějaká nemoc nebo co. Po této zkušenosti jsme se rozhodl, že našim milovníkům pump postavím každému dvoumetrovou maketu pumpy a dám jim to na zahradu, aby se mohli kochat a zároveň v té maketě můžou i bydlet. Blížíme se do areálu motosrazu v Holubicích. Zastavujeme kilák před bránou a Šnek si povzdechne – škoda, že tady nemáme rekvizity. Plynová maska by se teď hodila. No tak to teda panáčku rekvizity máme a plynový masky dokonce dvě! Nasazujeme si je na dršky a vyrážíme k bráně. Osazenstvo brány nejdříve nechápe. I když jsme zde už po sedmnácté, nemůžou nás hoši a dívky poznat. Pak jim to dojde a řvou – kurva, to jsme čekali, to jsme čekali, kdo jinej by mohl takovou pičovinu vymyslet? Řehtáme se jak krávy a jedeme do areálu. Šnek s maskou na hubě couvá k stage, já s maskou na hubě čumím dopředu a návštěvníci motosrazu se samozřejmě trhají smíchy. Moderátor je nejdříve vyděšen a když zjistí, že jsme to my, praví – Ježišmarja, už jsou tady! hahaha, sundáváme gázmasky a jdeme se občerstvit. Zde už je spousta známých a ti tvrdí, že to bylo fakt dobrý, takže Šnekovi je třeba za geniální nápad vyseknout poklonu. Jdu pozdravit jako vždycky zvukaře, Kája Vodička je skvěle naladěn, takže to bude nepochybně výborně hrát. Zároveň doráží i Savana a už jsem měl strach, že zase někde po cestě zabloudil. Z Brna je to do Holubic sice kousek, ale známe Savanu – když nepřejede na dálnici ležící kolo, tak zabloudí v Lukově…Vše je postaveno, někteří jedinci kroutí hlavou nad tím, že dnes hraju přes tři bedny. No a co má jako bejt? Stage je velká a klidně se to tam vejde. Buďte rádi, že nehraju přes šest beden. Ladíme zvuk, je na to spoustu času a vše funguje perfektně. Nahoře i dole. Čtvrt hodiny před začátkem řešíme vzadu se Savanou, jestli je možný, aby normálně vzdostlý člověk překousal tlustý kabel na 380 V. Savana to zkouší, kouše do kabelu , trhá, ale nic se neděje. Když už toho má dost, tak mu říkám, že je fajn, že to zkusil, ale moje zkušenost je taková, že většina muzikantů a techniků tady vzadu na ten kabel chčije, takže bych ho do úst rozhodně nedával. Startujeme. Zvuk nahoře je excelentní a vypadá to tak, že to prostě dáváme. Návštěvníci už se hned při prvním válu nahoufovali pod náma a vesele spolupracují. Některé dámy na nás nevěřícně zírají jak na zjevení a když pochopí, že je nechceme sežrat zaživa, pouštějí se do pogování. I když je pekelný pařák, tak se lidé celkem dobře hýbou. Občas někdo odskočí pro pivo, co vypotil. I my se nahoře potíme. Savana má na pocení větrák, já pivo a rum. Taky jsme osvěžováni neustálým proudem vody, který Savana chrlí na všechny strany. Koncert hezky odsejpá, my se dobře bavíme a jde se do finále. Přidáváme ještě jeden vál a pak už konečná. Sedám si vzadu za stage a přichází hlavní pořadatel. Než skončí náš hovor, tak zjišťuju, že mám všechny věci v autě. Šnek se opět postaral dokonce i o šňůry, protože kdyby to nechal na mě, ještě bych tam mlátil hubou teď a byl bych bez šňůr. Takže díky, já se příště polepším…Pokračujeme samozřejmě tím, že jdeme utišit žízeň. Afterpárty začíná. Jediná věc, kterou nestíhám udělat je ta, že jsem se zapomněl vyfotit v zeleném svetru jednoho kamaráda. Tak snad příště, ale normálně jsem porušil tradici. Zde moje reportáž končí. Myslím, že by nikoho ani nezajímalo, že někdo přinesl rum v půllitru od piva a tvrdil , že je to pivo, stejně jako někdo přinesl pivo v panáčkovi od rumu a tvrdil, že je to rum. Já vím, že teď čekáte, až řeknu tu zaklínací formuli : Kolik tam bylo lidíííí? Takže ji říkám : : Kolik tam bylo lidíííí? : Kolik tam bylo lidíííí? : Kolik tam bylo lidíííí? : Kolik tam bylo lidíííí? : Kolik tam bylo lidíííí? : Kolik tam bylo lidíííí? : Kolik tam bylo lidíííí? : Kolik tam bylo lidíííí? : Kolik tam bylo lidíííí? : Kolik tam bylo lidíííí? : Kolik tam bylo lidíííí? : Kolik tam bylo lidíííí? : Kolik tam bylo lidíííí? : Kolik tam bylo lidíííí?   HAFO!!         Heinrich