Moravský Krumlov, 17.2.2017, Music Club Maxim

 

SAMSUNG CSC
SAMSUNG CSC

17.2.2017 Moravský Krumlov – Music Club Maxim (support Cayman)

Tak tam jsme ještě nehráli. Nevím. Netuším. To jsou moje odpovědi na všetečné otázky, které se týkají tohoto klubu v Moravském Krumlově.  Jediné, co vím, že si nás majitelé pozvali a pozvali také naši spřátelenou heavy beerovou kapelu Cayman. Tato skutečnost všechny členy našeho hudebního souboru velmi potěšila a ihned se rozjely známé průpovídky jako třeba :“To se asi uchlastáme,“Ty zvířata z Caymanu nás upijou k smrti“ a tak dále. Dneska to bereme na Krumlov lehce oklikou a cestujeme bez Fofáče. Ten prý dojde po vlastní ose. Nabíráme Zdenála a sestava je skoro kompletní. Objevují se nezbytné Robinovy pukavce a Káca vytahuje svoji nejnovější specialitu – housku, ve které je zapečené uzené a zelí. „Voní to tu jak po kačeně,“ hlásí Šnek a láduje se za volantem touto výjimečnou specialitou. „Jakou kačenu myslíš?“ ptám se nevinně, ale je mi to málo platné, neboť jsem stejně označen za dobytka. Zdenál nastupuje do auta, ale ještě předtím hoši zablokují boční zatahovací dveře, takže hrozí, že Zdenál ani nenastoupí. Všichni se nesmírně těší na pumpu v Dukovanech. Naši ohaři totiž vyčmuchali, že zde prodává moc pěkná slečna pumpařka a celé osazenstvo auta se nesmírně těší, až tuto pumpu navštívíme v rámci tak zvaného nákupu, což je však pouze záminka, aby mohli pumpařku očumovat a zahrnovat důvtipnými legračními průpovídkami. Hahaha, nic nebude. Pumpa je zavřená a pumpařka zrovna vyjíždí po směně domů. Tak to se teda nepovedlo, ale nevadí, aspoň se soustředíte pořádně na hraní, chechtám se a jedeme dál. Je tu další pumpa a ta svítí do dáli a my hned zastavujeme. Také zde je sličná obsluha, která na nás zřejmě ještě není zvyklá a diví se, jak si v té zimě můžu dávat ruskou zmrzlinu a zapíjet ji pivem. Snažím se vysvětlit, že je to velmi zdravé a z medicínského hlediska vlastně na sobě testuji, co všechno se dá smíchat, aniž bych se posral. Zdenál, ten dnes není ve své kůži a stále naříká na své rameno, které utrpělo pádem na ledovou plochu. Když se chodí po ledové ploše, tak nesmíš mít na nohách koně a v žaludku rum, to většinou fakt odsere rameno, poučuji zkroušeného Zdenála. Jsme v Krumlově, klub je prý na náměstí, my objíždíme náměstí a vtom Šnek zařve : „Fofáč!“ Skutečně. Přes park si štráduje zajímavá postava, v jedné ruce futrál s kytarou, ve druhé obří taška a v hubě cigáro. Díky tomu na nás nemůže ani zamávat a jenom zvedá hlavu a zřejmě vydává asi nějaké zvuky, které se podobají hýkání. Z huby mu neustále proudí oblaka modrého kouře. Zastavujeme u chodníku, nabíráme Fofáče a jedeme. Jedeme však pouze asi dvacet metrů, protože klub je právě tady. Hahaha, tak to ses Fofo krásně svezl, řehtáme se a jdeme dovnitř. Tady už to žije. Caymani jsou v plné práci a klub se hezky zaplňuje. Za chvíli je tu hromada lidí a my musíme čelit neustálým výzvám a provokacím našich fanoušků, kteří do nás chtějí mermomocí lejt všechno, co je v dosahu.Nastupujeme na plac a ihned po prvních tónech je jasné, že to bude dneska fakt hustý. Lidi sebou třískají, točí vrtule a řádí jak dravá zvěř, což se nám velice líbí. Dnes děláme v našem setu jednu pauzu a v té se dovídám, že návštěvníci z Karlových Varů jsou nadšeni: „Ty volé, to sem nečekal, to je moravskej moutrhed,“ praví borec a snaží se do mě nalejt whisku. Další část našeho setu je opět hodně divoká, někteří jedinci padají jak hrušky. Velký pán leží pode mnou a drží se obou rukou mého stojanu od mikrofonu. Na něm leží další a ten se taky drží stojanu jak klíště. Později se dovídám od toho, který byl dole:„Já jsem to držel, aby s tím ten nade mnou nemohl kejvat.“  Dnes šlapeme jak stroj a libujeme si, jak nám to pěkně hraje. V klubu je fantastická atmosféra a naši fanoušci jsou v ráži. Válí se na zemi, řvou, skáčou a hrozí. Super, to jakože vůbec nemá chybu. Fofáč také dnes použil svoji osvědčenou fintu a odbíhá zase mezi písničkami chcát. „Mně se chtělo už po druhým válu,“ hlásí majitel nachlazeného močáku. Nám to nevadí, že mizí, hrajeme dál ve třech. Káca tvrdí, že o nic nejde, ale pro jistotu mu přinese příště zařízení pro seniory od firmy Hartmann. Máme sbaleno a nastává velekrutá afterpárty s fanoušky. Všichni do sebe lejou Krakonoše a hromady dalších nápojů z výborně zásobeného baru, jakoby měla být zítra prohibice. Někteří padají na schodech a někteří padají i venku – opět na ledě. Kupodivu se to však netýká hudebníků. Jedeme domů, zavelel Šnek a nastartoval auto. Nastává dojemné loučení, objímání a mávání.  Probouzím se před domem, vystupuji, olizuji si prst a zvedám ho do výše. Dneska v noci nefouká, ani nemrzne, ale pro jistotu si beru basu s sebou domů. Na olízlý prst se fakticky nedá spolehnout. Co když přijde mráz?

                                                                                                         Heinrich

19 komentářů u „Moravský Krumlov, 17.2.2017, Music Club Maxim

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.