26.8.2017, Oslavany, Pivní slavnosti

dscf3350

26.8.2017. Oslavany, Pivní slavnosti

Tak konečně! Dnes se nám začínají vracet hoši, co se váleli různě po dovolených, a já tvrdím, že pokud by bylo léto ještě o jeden měsíc delší, tak bych asi nakonec jezdil hrát úplně sám. Prvním navrátilcem je pan doktor Špaček, který se vrátil z dovolené tak tak na čas a rovnou skočil za volant našeho vozidla. Pořád jsem nechápal, proč tomu pan doktor říká dovolená, když po celý rok stejně nic nedělá, převaluje se na gauči a pije rum. Bylo mi řečeno, že i při této činnosti se jeden unaví a potřebuje si od toho odpočívání prostě odpočinout. Na dalšího navrátilce se stále čeká, neboť podle posledních radarových snímků se Šnek nachází se svou motorkou na odvrácené straně Měsíce, takže by to měl do příštího koncertu taky stihnout. A třetím absentérem je Robin, ale o něm neví nikdo nic. Poslední zpráva je z prvního července, a to byl spatřen v šumavských hvozdech, kterak sbírá houby. Pokud se tam ztratil, tak je fakt divné, že doma nikomu nechybí…..?

     Přijíždíme k Pájkovi, troubíme trum, trum, tůůůůůůů, tůůůůůů a nic. Všude je klid. Obcházíme dům – a ejhle – oni se tu zajebávají za barákem, samozřejmě vyhulují a zřejmě se jim nikam nechce. Nakonec se tedy hoši znechuceně zvedají a každý si nese to své – Káca to má nejhorší – táhne asi osm kytar a taky svoje vlasy. Jeníček se potutelně usmívá a v ruce třímá přenosnou chladničku. Dělá mi hned radost a vyndává z této zásobárny ruskou zmrzlinu a plechovku budvaru. To je paráda, to se mi to pěkně cestuje. Popíjím spokojeně chladný budvar a přikusuji k němu zmrzlinu. Na otázky neodpovídám a dělám, že neslyším. Než dorazíme k první pumpě, dovídáme se od Jeníčka o výhodách pěstování krůt (nebo co to je), jaká skvělá jídla se prý z těchto nestvůrných ptáků dají připravit a jakým způsobem se dá co nejefektivněji krůta zavraždit. Tohle mě celkem zajímá, i když krůty zásadně nekonzumuji. Je to jako když se rozebírají staré pendlovky – tu součástka, tam součástka, tady ozubené kolečko, tady zas kus ciferníku……

     Na pumpě v Dukovanech je dnes krásně. Pan doktor tankuje a já jdu prozkoumat, co se nachází uvnitř. Za pultem sedí paní a huláká na mě : „Kam zas jedete, hašišáci? A kdo bude platit tu naftu?“  Je mi divné, že všichni někam zmizeli. Vedle pumpy je dřevěná bouda s nápisem Hovězí guláš, tlačenka, maďarská klobása. No jistě, první, kdo stánek vyčmuchal je samozřejmě vrchní degustátor Jeníček, a než stihnu zaplatit, už zpovídá paní od guláše. „Já bych si ten guláš dal, ale jsem najezený,“ praví Jeníček. „A do kdy máte paní otevřeno?“ Dovídáme se, že se zavírá v sedm hodin, takže to nestihneme. Navrhuji jednoduché řešení : „Až paní půjdete domů, dejte nám klíč pod rohožku a my si to pak ohřejeme, až se budeme vracet. Talíře po sobě umyjeme, peníze dáme pod pult a než se najíme, tak Jeníček uvaří nový kastrol guláše.“ No nic, tak teda radši jedeme. Ještě jedna pumpa je v Ivančicích, než se stačím otočit, tak všichni sedí pod krásnou pergolou. Nechápu to. Před chvílí tam seděli nějací dědci, takže je asi naši borci museli vyhnat. O zábavu po cestě se dnes stará opět Jeníček a vypráví nám o své návštěvě pivovaru v Pelhřimově. „Tak jsem se tam v tom pivovaru uhnal, namohl jsem si tříslo a začal jsem pokulhávat. Vtom se vedle mě objevil pán s francouzskou holí a pravil :  Vidím pane, že jste na tom ještě hůř než já,  já to nějak vydržím a tu svou hůl vám věnuji.“

     Konečně Oslavany.  Je tu plno a areál je obklíčen stánky s pivem. I náš Fofáč už je na místě a dnes ho doprovází tři nebo čtyři děvčata. To je v pořádku, někdo ho prostě musí hlídat, aby se nezatoulal. A taky se dovídám, že od té doby, co Fofáč požírá bobule rakytníku, mu jedna ženská nestačí… Jdeme hned na plac a dnes se potvrzuje pravdivost mojí teorie – čím větší pařák, tím víc hadrů je potřeba na sobě mít. Kvůli odsávání potu. V podstatě je to ale jedno, moje hadry jsou již komplet mokré a je takové peklo, že se mi potí i struny, brejle, nos, oči, uši a dokonce i celá hlava. Nic nevidím a mám problém se trefit k mikrofonu. Dobrý den, prosím vás, nevíte, kudy se jde k mikrofonu? Nějak jsem tady zabloudil a občas místo do mikrofonu zpívám libé písně Pájkovi do ucha.  Někteří návštěvníci začali skákat z pódia po hlavě dolů, jiní si poklepávají do rytmu a pan výčepní z pivovaru Hrboun nám nese ochutnat ze svého sortimentu. Děkujeme, dobrý člověče. Musíme ještě jeden vál přidat a tím to pro nás dnes končí. Náš soubor dnes odvedl skvělou práci a kromě mě hráli všichni výborně. Dávám si čtyři mínus a klidím se sám sobě z dohledu.

     Na zpáteční cestě máme nového pasažéra – pan kapelník z Lady Kate nás požádal, jestli bychom nesvezli jejich zpěvačku Anetu domů. Klidně svezeme, s tím nemáme problém, jenom, aby se nás nebála. Jest to však statečná žena a neleká se ani zdivočelých vlčáků vzadu ve dvojce! Už ani nevím, kolik pump jsme na zpáteční cestě navštívili, kde všude jsme bloudili a co jsme tam dělali. Do poklidné letní noční jízdy recituje Jeníček úryvky z románu Babička od Boženy Němcové : „Sultán a Tyrl leželi na zápraží a lízali si koule. Vy tady ale máte bordel, pravila babička a kopla h..no pod postel.“ Nějak se mi to nezdá. Babičku jsem četl několikrát, ale tyto pasáže si nepamatuji. No nic, budu muset tu knihu asi dát ještě jednou.

     Tak to by ode mě dnes bylo asi tak všechno. Odcházím si číst Babičku. Panu doktorovi Špačkovi děkuji za spolehlivé řízení vozidla a mám pro něj ještě jeden důležitý vzkaz : pokud se, pane doktore, budete sprchovat s lahví rumu, je důležité občas zašroubovat uzávěr. Rum ředěný vodou má jalovou chuť. Díky všem a příští týden se uvidíme ve Znojmě.    Heinrich

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.