Report 16.8.2014, Kostelec u Kyjova, motosraz

dscf3176

16.8.2014 Kostelec u Kyjova, motosraz

Dnes vyrážíme tak akorát, to znamená odpoledne ve 3 hodiny. Je to z notoricky známých důvodů, o kterých už nemá cenu se rozepisovat. Čtenář by se pak začal nudit. Takže začínám sbírat mančaft a po Pájkovi nabíráme Šneka a Sifóna. Savana stále tráví již několikátou ze svých dovolených a je tak zaneprázdněn, že vlastně už ani nevíme, jak vypadá…. A jede se. Po pár kilometrech se zprava ode mě ozve známý hlas se známou větou : MUSÍME ZASTAVIT NĚKDE NA PUMPĚ! Jistě, je to samozřejmě Pájka, který sice vyjel z domova, ale po pár kilometrech mu to nedá a dožaduje se zastavení. Tvrdím, že zastavovat nemusíme, protože je natankována skoro plná nádrž a tankoval jsem ráno jenom proto, abychom NEMUSELI ZASTAVOVAT NA PUMPĚ. Vše je marné, neodbytný milovník pump si vydupal zastávku už v Žerůtkách. To jsme teda daleko nedojeli. S ním ale odpochoduje celé osazenstvo, což znamená, že za okamžik začnou cinkat prázdné lahváče ze všech koutů našeho obrovského auta. Nyní přichází řada na mě. Abych šel vzorem, otevírám z domu nachlazenou petku s Radegastem, vyndávám hezky baňatý kriglík a nalévám proti světlu zlatavou chladnou tekutinu. Takhle má vypadat konzumace piva a nikoliv požužlávat celou cestu ohavné lahváče, jejichž cinkání k smrti nesnáším! Petka necinká, volové. Šnek statečně vede automobil k cíli, nicméně jeho perfektně vypracovaný jízdní itinerář naprosto likviduje první objížďka a za ní následuje další. Šneku, nemám radši pustit navigaci? Ser na to, někam vždycky dojedem, praví statečný řidič a motá volantem směle dál. Pavouk, kterého jsme přibrali před chvílí, je velmi dobře naladěn a tvrdí, že do konce koncertu nevypije ani hlt alkoholu. To se mi sice líbí, ale vzápětí vyhlašuji soutěž, kdo pozná, co jsem pustil za kapelu, má u mě studené pivo z kriglíku. Jak se jedná o pivo, Pavouk nezaváhá a hlásí Exploited. Trefa a moje pivo putuje Pavoukovi. Dál už radši soutěžit nebudem. Další zastávka je opět na pumpě, bohužel nevím kde, protože jsme se tak zamotali, že stěží rozeznáváme světové strany. Ale pořád se tu hovoří moravsky, takže asi jedeme dobře. Tuhle zastávku si vynutil samozřejmě Pájka tímto stylem : zastavíme, posedíme, pokouříme v klidu, však máme spoustu času, nikam přece nespěcháme, stejně dojedeme jako vždycky moc brzo! Usedáme na venkovní lavice a já pozoruju, jak si to Pájka vychutnává. Jemu nic opravdu nechybí – sedí u své milované pumpy, pokuřuje, popíjí pivo a žádná křeč. alší zastávka je v malebné vinařské vesnici a Šnek zastavuje na povel v kopci : Zastav, musím strašně chcát! zařval Sifón. Šnek brzdí a zastavujeme hned vedle kostelíka a hřbitova. Divím se, že na nás nevybíhá hrobník, kostelník nebo farář. Chcát u kostela však máme povoleno. Lepší, když se člověk vyčůrá u kostela, než když mu praskne měchýř.     Konečně. Přijíždíme na místo koncertu a je zde spousta známých motorkářů, motorkářek a fanoušků. Nejdříve nás samozřejmě zajímá, kde je výčep a kolik stojí pivo. Přichází Mára a praví – Kdo přejede nebo přejde támhleten most, ten má všechno zadarmo. Most jsme přejeli, tak je to fajn. Tady je všechno zadarmo. Pečené prasátko si ukrojíš tady, pivečko si načepuješ zde, limonáda pro Pavouka je hned vedle a rum a whisky se nachází v tom sudu s ledem. Dokonalé. Snažím se, abychom se nezřídili ještě před produkcí. O Pájku strach nemám, ten ví, kolik toho může vypít, aby zahrál dobře, ale u Pavouka si stále nejsem jist. Přece jenom je nováček a nemám ho ještě řádně otestovaného. Pavouk hlásí už po páté, že si dává poslední pivo. Poté odchází pro točenou limonádu. Myslí si, že ho nevidím, ale bere si prázdný kelímek, nenápadně zaloví v sudu s ledem, vytahuje rum a nalévá si do kelímku. Pak prchá k limonádě a dotáčí kelímek až po vrch. Přichází ke stolu a hlásí – Pánové, to je čistá limonáda. Ano , to je vole čistá limonáda, ale co ten rum v ní? My jsme tě viděli, hahahahaha. Jdeme na plac, ladíme, zvučíme, připravujeme se a dáváme panu zvukaři poslední rady, jak na to. Zvuk nahoře je fajn, dole prý by to mohlo být víc nahlas. Po třetí písničce se opět objevují známí motorkáři a staví na stage 10 panáků rumu. Nevím, jak je to možný, ale po poslední písničce jsou rumy pryč. Koncert velmi dobrý, nám se moc líbí a křepčícím návštěvníkům taky. Dokonce znají naše nové album i s texty a refrény. Přidáváme ještě dva vály a odcházíme. Náš set bych hodnotil jako povedený, až na některé maličkosti technického rázu. Po koncertě za mnou přichází motorkář a praví : máte už nový cédéčko? Máme, vyšlo letos v dubnu. No jo, to už vole mám, já myslím úplně nový! Koukám na něj jako trubka a odpovídám, že opravdu cédéčka nenahráváme každý měsíc, ale jeho připomínku beru v potaz a budeme se snažit nahrávat nové desky každý měsíc. Přece jenom, od dubna je už vlastně Rock n Roll Dog staré album! Balíme. Šnek se Sifónem vše bravurně zvládají, máme naloženo a jdeme na afterpárty. Zde probírám s motorkářem Váňou různé dopravní situace, jako je přejetí psa, kočky nebo jelena. Z tohoto rozhovoru si odnáším ponaučení : nikdy nebrzdi, ať tam vletí, co tam vletí, a jeď pořád dál….no tak toho psa prostě přejedeš a je to.  Za tento koncert moc děkujeme Márovi a jeho týmu a bandě Hosako. Odjíždíme – přece jenom 150 km není zas tak úplně málo. Jenže to ještě není všechno. Zpáteční zastávky na čůrání nepočítám, ale najednou se ocitáme v Jaroslavicích v non stop baru. Zde je natřískáno a my se tu začínáme cítit jako doma. Pavouk je taky ve svém živlu, takže dnešní (nebo vlastně včerejší) výprava je šťastně zakončena. Koncert a vůbec vše (kromě pump) hodnotím velmi kladně.             Heinrich