15.2.2014 UNKOVICE, okr. Brno venkov, soukromá party

Naše neotřesitelná fanouškovská základna Unkovice po nás opět zatoužila a to znamená, že musíme vyrazit dělat chlív. Dnes však jedeme v oslabené sestavě. Někteří členové souboru dostali nutkání odjet si na hory a pokusit se lámat si kosti na sjezdovce. Takže nám chybí Robin fotograf, Mirčoun a taky Sifón. Po něm se již v pátek slehla zem. Vyrážíme tedy se Šnekem a Pájkou směr Brno, kde číhá Savana. Po cestě rozebíráme velmi důležitá témata, jako je např. snášení slepic v zimním období, vliv slivovice na řízení motorových vozidel a taky se řeší, kterou pumpu poctíme naší návštěvou. Miroslav a pumpa u hlavní silnice. Ani nejdu dovnitř, je jasné, co si hoši přinesou do auta a je jasné, že Pájka opět nemá cigarety na cestu. Stejně nechápu, proč ty cigára musí furt kouřit –zabere to spoustu času, než to vytahá a pak to stejně zahodí. Jestli by nebylo lepší ty cigára rovnou sežrat i s krabičkou…..? Přijíždíme do Brna. Savana vychází z baráku a má na sobě maskovací kraťasy a koženou bundu. Původně jsme mysleli, že má doma přetopeno a vrátí se pro normální kalhoty. Nicméně on dál nic neřeší a tváří se, jakože už je správně vystrojen. Na naše nechápavé ksichty reaguje větou „No a co, volové, však je 7 stupňů.“Do Unkovic přijíždíme ve skvělé náladě, kulturák je hned za kostelem (!) a mám velké obavy, že dnes farář spí přímo v kostele. Sál je tady skvěle vytopen a to je voda na Savanův mlýn – vidíte volové, jak se mi ty kraťasy vyplatily? Taky zvukaři jsou na místě již připraveni a jsou to naši staří známí – Staňa a Miňonka. Mají novou aparaturu a ta opravdu skvěle hraje. Výborně. Kromě toho je už v sále celkem hodně lidí a Šnek hlásí, že vzadu ve výčepu je jich taky mraky. Než nazvučíme, tak si dáváme uvítací panáky a uvítací pivo. Borci kladou zcela zásadní otázku – nevadí ti, že nemáme dneska Božkov? My jsme ho nesehnali, ale máme tady Piráta a jsou ho 3 litry… Tak to mě uklidňuje, to je v pohodě. S potěšením konstatujeme, že kočiček mají taky v Unkovicích hodně a nezbývá tedy než se pustit do práce. Je to radost hrát pro tyhle šílence. Reagují na každou píseň naprosto skvěle, řádí, skáčou, řvou a válí se. Nové vály , staré vály, všechno jedno, hlavně že si užíváme. Zvuk je moc fajn, nahoře paráda, dole taky. Neustále do toho mydlíme, ale hrajeme s přestávkami. Lidí na place přibývá a samozřejmě, že píseň Válení musíme hrát třikrát. Taky zabírá naše novinka Vánoce a samozřejmě Kalba jak řemen. Pod námi se vrší kalíšky se slivovicí, piva, a vůbec veškeré občerstvení, které kapela ke své produkci nezbytně potřebuje. Je asi půlnoc, když přichází hlavní kápo akce a hlásí, že sousedka je značně nervózní a zřejmě přivolá Pomáhat a chránit. Máme tedy v 1 hodinu skončit. Ano, jasně, my skončíme v jednu, a to přesně, spolehni se. Končíme tedy jak jsem řekl – přesně o půl druhé. Venku již projíždí pomáhací a chránící vozidlo, ale to nevadí, protože my odcházíme do výčepu, kde se sami zachraňujeme. Opět zde musím vyzvednout skvělou práci Šneka, který nás musel vyhnat do auta, posbírat nástroje, zkontrolovat, jestli jsem zase někde nenechal ladičku a křivák a odvézt nás domů. Byla to opravdu úžasná akce a Unkovice budiž pochváleny. PS. Po otevření futrálu z basou vypadl ven skleněný kalíšek od slivovice. Doteď se nevysvětlilo, jak se tam ocitl, ale mám podezření, že moje basa začala chlastat. Díky za skvělý koncert.                                        Heinrich