16.11.2016 REPORT PRAHA – KAIN (s Unholy Ones)

 

dscf3166 dscf3167

16.11.2016  REPORT PRAHA – KAIN (with Unholy Ones)

Hoří! Hoří! Tento výkřik určitě kdysi přivítali naši prapředkové, když se jim v jeskyni podařilo konečně po týdnu rozdělat oheň. Pralovec zašátral v koutě jeskyně, vytáhl zdechlou veverku , pražena ji opekla i s chlupama a na týden bylo v jeskyni veselo. Jiná situace však je, když vám hoří třeba auto. Tady můžu hledat veverku  pod kapotou, ale stejně hovno najdu. Dnes se slejzáme všichni naprosto přesně, vše klape, dokonce mám i natankováno a pánem vozu se stává naše záchrana za volantem – Eliška. Eliška je kamarádka Zdenála a řídí velmi dobře. Jenom, kdyby jí do toho Zdenál pořád nekecal! Přijíždíme k Pájkovi, ten stojí před domem a je připraven na vše. To už tak chodí, když s náma prostě někdo někam jede, musí počítat se vším. Mně se pořád něco nezdá, čmuchám, čmuchám, jako by se tu něco pálilo. Vajíčka tu nikdo nesmaží a ani vajgly nepropalují koberec, takže jdu do motoru. Otevírám kapotu a vtom se na mě vyvalí dým, jako bychom neměli nafťák, ale parní lokomotivu. Zdenál posílá Pájku pro vodu, protože tato tekutina je v našem autě nedostatkové zboží a přece nebudeme hasit pivem, že…No prostě nám od motoru chytlo jakési těsnění kapoty a pohotovým zásahem hasiče Zdenála se nám vše podařilo uhasit. Velitel zásahu si poté zapálil cigáro a mohli jsme pokračovat v jízdě. Zdá se však, že se většině souboru do auta tak nějak moc nechce. Koukají se rozpačitě, jako že co kdyby se nám někde něco stalo, kdyby snad auto někde zůstalo stát a hořelo a v hlavách se jim rojí všechny možné katastrofické scénáře.  Do této katastrofické nálady občas někdo přihodí příhodu z minulosti, třeba co se stalo, když …a vrcholem je  autohavárie, která se stala dnes ráno zde nedaleko. S takovou chmurnou náladou se fakt nedá nikam jet, to se pak ty průsery nabalují samy. My však jsme stateční a pokračujeme v jízdě. Na Prahu, na Prahu!  Nabíráme Kácu a Jeníčka na palubu naší čerstvě uhašené lodi a celková nálada se zlepšuje. Jeníček totiž vyndává tu kouzelnou láhev, která je nejdřív černá a postupně potom mění barvu , až je nakonec průhledná. Ořechovka, ta mi vždycky zlepší náladu. Fakt by bylo asi nejlepší, kdybych si tento božský nápoj vychutnával třeba příborem! I Káca má pro nás překvapení. Vyndává z tašky vzduchovou pistoli, diabolky a my se chvíli pocvičujeme ve střelbě z této zbraně. Jak pozoruji, tak všichni v kapele jsou asi milovníci zbraní, jelikož o pistoli je rvačka a hoši pálí do plechové tabulky jen to cvaká. Také Jeníček střílí, ale asi si zapomněl nabít nebo co, protože při jeho palbě cvakání ustalo. .. „Já sem se trefil, ale vy blbě slyšíte,“ tvrdí Jeníček a my radši nastupujeme. Shodujeme se však, že Kácovu skvělou pistoli budeme muset otestovat určitě ještě jednou a Fofáčovi koupíme na cestu rovnou kulomet. Auto zatím neprotestuje, už ani nehoří a jede se nám parádně. Pochvaluji si, jak nám to pěkně topí, a sleduji barevné změny na kouzelné lahvi. Dnes musíme taky zastavit ve Vílanci na pumpě. Tady většinou brblám a bručím, když se má zastavit, ale hoši už ví, jak na mě. „Dneska budou mít Krakonoše,“ ubezpečuje mě tři kiláky před pumpou Pájka.  No tak jistě, to si opravdu nenechám ujít. Tato finta má tu výhodu, že i kdyby toho Krakonoše neměli, tak stejně už na této pumpě zastavujeme a pak je to samozřejmě jedno. Ať si chlastá třeba gambáč, že…Mají Krakonoše. Pájka měl pravdu. Vybírám celý regál a už toho Krakonoše zase nemají! S těmi lahvemi v náručí sice vypadám jak totální noťas, ale tohle podezření hned vyvracím, protože lahve mám rozpočítané až do neděle. Píšu si na štítky názvy dnů, abych se nespletl. Na první lahvi je čtvrtek, na druhé čtvrtek, na třetí čtvrtek a na té poslední je taky čtvrtek. Tak můžeme pokračovat v jízdě.  S tím, jak se přibližuje motorest Rybičky, se zároveň zlepšuje nálada v autě. Kromě toho si také všímám, že žena za volantem, která veze náš soubor, má velmi blahodárný vliv na frekvenci čůrání. Dnes nevezeme zavilé prostatiky, ale normální jedince, kteří čůrají pouze dvakrát za celou cestu. Ani nejsou slyšet klasické hlášky, jako třeba „Zastav na chcaní,“  „Mně to utrhne pytel,“ nebo „Nějak to moc drncá.“ Hoši jsou velmi způsobní, slušní a dokonce ani nehulákají a nemluví sprostě. Musím se občas otočit dozadu, abych se ubezpečil, jestli jedu s Ocelotem, a nebo s klubem Rychlých šípů! Vidina motorestu Rybičky nám fakticky vylepšuje náladu a my hned po zastavení vybíháme a valíme přímo k pultu. Někteří však ještě váhají a zůstávají stát v zamyšlení ve vedlejším parčíku u cedule „Zde nemočte, zdroj pitné vody.“  „Tak už jste tady zas,“ říká paní za pultem a Káca odpovídá – „No pozdrav pámbů!“ Dáváme si halászlé, což je pekelně pálivá rybí polívka. Zdenál s Pájkou však tento skvělý pokrm odmítají : “Až bude mít ryba kosti jak prase, tak si ji určitě dám,“ říká Zdenál a cpe se drštkovkou. Když si odskakuje na záchod, tak mu nenápadně do dršťkovky vylévám panáka rumu. Je dnes nějaká jalová. Paní servírka po nás sklízí nádobí a já ji ubezpečuji, že v sobotu nás tam má znovu, protože jedeme na Liberec :  „A paní, budete mít v sobotu taky vaříno?“     Jsme v Praze, na Nuselském mostě padají různé hlášky o skákání, parašutistech a letech na lyžích, ale sranda mě brzo přejde. Levé přední kolo přestává brzdit a ozývají se z něj prapodivné zvuky. Tak dneska už toho fakt mám plný zuby, krám zkurvenej. Hlavně, že to bylo nedávno na technický a všechno bylo v cajku. Mít uprostřed Prahy nebrzdící naložené auto plné lidí není asi až tak velká prdel. Naštěstí tři kola brzdí, takže ke Kainu dojíždíme zatím v pohodě. Tady mě blbá nálada opouští, protože je tu jednak spousta známých a taky určitě nemůže existovat nic lepšího na blbou náladu, než zvuk nabroušeného maršála. Pájka ani nemůže jít nazvučit bicí, protože je dnes jediný zástupce reklamního oddělení a je doslova v obležení lidí. Za chvíli máme vyprodáno. Nejsou ani trička, ani čepice, ani cédéčka a vůbec nic. Poslední čepici mám na hlavě já a vlastně v této chvíli už ji taky nemám. Byl jsem o ni připraven a tímto si objednávám u našeho reklamního oddělení další, v pořadí už třetí čepici, kterou prisahám mačku už nikomu nedám!  Přehráváme celý repec v naprosté pohodě, zvuk je jako vždy tady skvělý a balíme se. Tímto se musím celému souboru omluvit, za to, že jsem neodnesl zpátky do auta ani trsátko, natož zesilovač.  Není to proto, že by se mi nechtělo, nebo že bych byl líný. Vážně – je to proto, že jsem na své auto vysoce nasrán, nemám ho rád a v této chvíli ho nechci ani vidět. Jedeme domů a ten vergl, jako by vycítil, že jsem na něj nasrán – jede v pohodě. Dávám mu ještě poslední šanci. V této chvíli se nachází v opravně, protože do Liberce to prostě musí bejt cajk. Ráno otevírám kapotu a tomu debilnímu autu domlouvám :  „Ještě jednou, ještě jednou se posereš a udělám z tebe králíkárnu.“     Díky všem, díky řidičce, že to přežila a taky je třeba poděkovat kapele Unholy Ones za skvělý koncert. No a ještě malý dovětek na konec :  děkuji panu zvukaři, který mi přinesl k baru ZAPOMENUTÝ kabel od mého zesilovače a ušetřil mi tím tisíc dvě stě korun. Děkuji ještě jednou! A jestli Šnek neprodleně nepřijede z té pitomé Itálie, tak jsme do týdne bez aparatury.          Heinrich

 

 

19 komentářů u „16.11.2016 REPORT PRAHA – KAIN (s Unholy Ones)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.